Veliké tajemnství

12.

Probudím se v nemocnici. Ležím s kotníkem v sádře, ramenem v bandážích a svázaným celým hrudníkem. Každý nádech bolí. ,,ksó" zakleju ,,dobrý den jste vzhůru, váš přítel co vás sem přinesl nás poprosil abychom vás oslovovali jako chlapce, je to pravda?" Optá se sestřička ,,hai, přátelé o tom neví že jsem dívka" odpovím a nadávám si že jsem jim to stále neřekla. ,,dobrá, museli jsme vám operovat rameno, asi jste si všiml že bylo vykloubené, dále máte zlomenou čtvrtou nártní kost, popraskaný kotník, zlomená dvě žebra" řekne mi dlouhý seznam ,,oh a za jak dlouho budu schopný normálně fungovat?" Optám se ,,přibližně za dva měsíce, dva týdny budete moci chodit bez opory, nejdéle bude trvat zahojení ramene a popraskaný kotník, nadále budete mít ortézu na noze, později při zátěži a bolesti bandáž" oznámí mi ,,dobrá, asi na to nemám slov" dostanu ze sebe. Nepřišlo mi to takové závažné. Sestřička mi tu nechá nějaké jídlo a vedle postele vozík, no to je super. Asi po dvou týdnech mě pustí, s doprovodem, Chifu a Baji, bohužel ne na dlouho. Nechají mě doma a dělej si co chceš. Super. Vstanu z vozíku, zasyčím protože jsem se opřela špatnou rukou, ale dám se do vaření nudlí. Na nohu našlapuji více zevnitř, ale dá se ta bolest unést.
Za týden jsem odvezena na kontrolu kde nechala křeslo a odcházím po svých. Nártní kost je téměř zcela srostlá. Kluci prý dali kapsli, sama jsem tam napsala dopis kde jsem se obracela na moji budoucnost a odhalila jsem pravdu o svém pohlaví. Doufám že si to přečteme všichni společně. Zároveň jsem tam dala fotku co jsem vyfotila v nestřežený okamžik. Bylo to od vody kde se všichni smáli včetně zvedlých koutků Angryho. Za mě to tam dal Baji. Rozhodnu se dojít do Tetovacího salonu. Na záda si dám vytetovat Emma a za pravé ucho drobným písmem TOMAN. Draken od incidentu co se stalo při loučení s Emmou se mnou nemluví. Tak ať si trucuje.
Začíná nová éra mého života, kdy opět opráším svůj plášť. Možná společně s Bajim. Ale bojovat začneme až potom co se pořádně uzdravím.
Nebo aspoň jsem si to myslela, protože jsem byla tvrdě odmítnuta a plášť mi byl vrácen. Proto jsem si ten svůj ještě upravila. Přišila jsem tam ještě modré a fialové květy, inspirovala jsem se svým kimonem a sedí to tam. Začínám padat z jedné rvačky do druhé, ale naprosto mi to nevadí. Rvu se s těmi slabšími gangy. Musím pořádně odzkoušet své rameno. Proto pravidelně navštěvuji i posilovnu a učím se další bojová umění. Nejen Kick box, ale i kravmagu a Kambodžu. Kupodivu do toho stíhám i učení, posledním rokem.
Po dlouhé době se rozhodnu navštívit Kazutoru, respektive to bylo jakmile mi sundali ortézu z nohy a bandáž z ramene. ,,ohayo Kazu" řeknu s úsměvem. ,,ohayo Kane-cha" řekne strhaně, to vězení jej mění. ,,tady jsem ti něco přinesla" prohlásím s úsměvem a předám mu balíček, je v něm fotografie a taky něco na zub. ,,arigato" prohlásí ,,doufám že to nějak zvládáš, omlouvám se že jsem tu tak dlouho nebyla, ale asi se ti doslechlo co se stalo." Odpovím se sklopeným obličejem k zemi ,,to nevadí, bohužel jo. Jak to zvládáte?" Optá se ,,já relativně dobře, Mikey se zdejchnul a Draken se mnou nemluví, chytli jsme se když jsme se s ní loučili" odpovím a silou vůle držím slzy. ,,Kazu, doufám že tu na tebe jsou hodní, jinak co ty? Už víš co máš v plánu až se dostaneš ven?" Optám se ho ,,nevím, ale už se do ničeho podobného nechci namočit" prohlásí ,,nedivím se ti, já bych šla asi do armády, Baji si jednou určitě založí zverimex a bude tam i Chifu, Pah a Peh yan budou určitě společně makat a Mikey? To je ta největší otázka, vlastně nevím co by mohl dělat, možná instruktora sebeobrany nebo mistra doja" zamyslím se ,,pokud bude mít světlou budoucnost, a vlastně ještě Mitsuya ten rozhodně bude šít a Hakkai s Yuzuhou budou mít k němu blízko i pracovně" rozsvítí se mi koho ještě zná. ,,Heh tak to máme podobné představy, až na Mikeyho, nemyslím si že ho čeká něco tak světlého, aspoň podle toho co se sem dostane" prohlásí asi zklamaně? Nevím ,,taky si to nemyslím, ale byl by to skvělý život, nemyslíš?" Navrhnu. ,,Konec návštěvy" prohlásí bachař ,,haaai" odpovím svým znuděným hlasem ,,tak zase někdy Kazu" rozloučím se s úsměvem a před odchodem na něj ještě zamávám.