Veliké tajemnství

27.

Týden po misi mám pro změnu úkol od Bontenu, osobu odstraním z cesty bez problému, ale překvapí mě telefonát od Coca, ihned přijíždím na motorce někam na parkoviště. Když tam dojedu vidím střet Rokuhary a Brahmanu, vidím Mikeyho prázdný pohled směřující ke kolečku lidí, dojdu tam a podlamují se mi kolena...kdo to udělal. Kdo ho kurva zabil! ,,oi Mikey, nebylo v dohodě ochránit i je?" Poukážu ,,nestihli jsme to" ozve se Coco ,,fajn, neznáme se"odpovím mu ,,Rokuharo přiznejte se kdo to byl a budete ušetřeni od bolesti až k smrti!!!" Zařvu, mé vidění se zbarví do ruda, má temná impulzivita přebírá kontrolu ,,nikdo ne nepřizná? Tak tedy začněme náš krvavý tanec až ke smrti!" Křiknu a zoufale se zasměji. Kácím jednoho za druhým, vidím jak se rozhejbává i Mikey, ale ten jde přímo na jejich velitele, poté mi zmizí ze zorného pole, nepřemýšlím nad tím, můj plášť vlaje okolo mého těla, mé vlasy postrádající příčesky, aby byl Stín a poručík Kytoji Kane odlišní, můj cit postrádá bolest a mysl je zastřená bolestí té obrovské díry v místě srdce, v místě kam patřil Draken. Nevidím nic a nikoho. Necítím nic, pouze obrovskou zlost.
Mé vidění se srovnává když vidím policajty, mé tělo nevydrží stát, proto upadá do bezvědomí a z mé paměti se vytrácí věci co jsem provedla dnes v noci.
Ráno se probouzím v cele...přemýšlím co se stalo, poslední co si pamatuju tak je Draken ležící v kaluži své krve. Přijde pro mě policajt, ale ne jeden, zrovna tři. Vytáhnou mě v okovech, seknou se mnou o zem a koukám na známé boty. ,,našli jsme toho donašeče" promluví jeden z cajtů ,,dobrá, bude souzena vojenským soudem za zradu a poté si ji odsuďte vy" pronese vrchní generál
Je po obouch soudech, oba vyšly na doživotí, jenže jsem byla schledána za blázna takže si tu teď sedím ve svěrací kazajce a přemítám nad svým posraným životem. Ale co mi je do toho, buď mě tady budou drogovat a chcípnu tady nebo ve vězení, tam bych dostala sodu od bachařů i vězňů...takže co si vyberu? A mám na to nárok mít na výběr? A co kdybych zdrhla, změnila identitu a žila normální život? Mohla bych? Zasloužila bych si to? Ne, já vím, zasloužila bych si, abych tu chcípla. Ale co když nechci? Co když budu vzdorovat svému osudu? A jak budou reagovat ostatní? Budu se moct před nimi ukázat? Kdo ví, ale teď jdu spát. Radši ani nepřemýšlela co by řekli na mou prořízlou tvář.
Ráno mě probouzí protože se mnou chce někdo mluvit. Kopnu do sebe dávku prášků a jdu do místnosti návštěv, nasadí mi radši svěrací kazajku.
Dojdu tam, celou dobu mě táhne ochranka, které se cukám, nenávidím jejich slizké ruce. ,,můžete mě pustit, ke stolu si dokážu sednout sama" Obořím se na ně. Seknu sebou k Takemitchymu a pokusím se pohodlně usadit ,,takže co potřebujeme?" Optám se když nic neříká ,,já, chtěl bych to poděkovat, zabránila jsi aby Mikey zabil Southa a vyprostila ho ze spárů temných impulsů a nemohla by sis sundat už tu roušku?" řekne a pohled má zaražený do sádry co má na ruce ,,He? Já si nic nepamatuju, proto tady taky jsem, protože temné impulsy převzaly kontrolu a stalo se ze mě tohle" poukážu na to že jsem magor sedící ve svěračce v tureckým sedě na nepohodlné židličce ,,Sundá mi někdo roušku?" Křiknu na ochranku ,,jak je na tom Mikey? Ovládl to?" Optám se ho ,,jo, je tedy v nemocnici protože má od tebe silný otřes moz-sakra" zadrhne se když uvidí můj poloviční úsměv zkrs tvář ,,vidíš že jsem magor...už jsem nepoznala kdo je kdo, nic si nepamatuju a zabíjela jsem, ač ne poprvé a tenhle detail? Je to úžasné" pronesu potichu se zastřený hlasem sebelítosti? Nebo vzteku na sebe? Já nevím. Už z nudy začnu jazykem projíždět můj řez a ukazovat svůj jazyk všem i z profilu. Asi jsem opravdu magor.
Asi po měsíci, možná dýl já opravdu nevím. Se sem donese co tvoří Mikey a taky to že Baji je mrtvý, takže jsem to asi nezrušila, tím případem budu muset zdrhnout a pomoct Takemitchymu. Proto se v noci vyvlíknu z kazajky a vylezu po okapu a hromosvodu na střechu, tady skočím na sousední střechu další budovy a pak s velikým rozeběhem přelétávám plot a končím na sousední budově v kotoulech. Au! Ale zvládla jsem to, jsem na druhý straně plotu. Cítím se zvláštně, jenže nestíhám nad tím přemýšlet, pro jistotu se dostanu rychle dolu a z prvního auta ukradnu první kalhoty s mikinou, nebím jak se mi to podařilo, ale kalhoty mi i docela sedí. Nenápadně se dostanu před dveře Takemitchyho bytu, dvakrát zaklepu a čekám až mi otevře. ,,co je?" Ozve se naštvaně ,,hoj, sory že ruším, ale doneslo se k nám co dělá Mikey" pronesu ,,jo, nevím co mám dělat, jak ho to zbavit" začne zdrceně ,,ráda bych kecala venku, ale jak vidíš zdrhla jsem a je otázkou času než se to dozví" pronesu ,,jo ehm pojď dál" řekne roztěkaně ,,asi vím jak tohle ještě změnit, ale nevím s kým bys to dokázal" pronesu ,,už jedu jen na sebe" začne ,,neser, nejsi v tom sám, máš okolo sebe tolik lidí kterým se můžeš svěřit, přece ty a Chifu jste si rozuměli ne?" Optám se ,,už ne" pronese ,,neštvi, furt tu jsem já" odpovím s úsměvem schovaný pod rouškou ,,můžu si ji sundat?" Optám se, odpovědí mi je malé kývnutí ,,a jak by to teda šlo změnit?" Optá se ,,musel by jsi zachránit bratra od Mikeyho, Schinichira" odpovím ,,ale jak?" Začne zoufale ,,ví o tvé schopnosti Kazutora?" Zapřemýšlím ,,ie" odvětí záporně ,,fajn, domluvím ti s ním pokec, věřím že by rád využil změnit minulost, když najdeš mě jako malou vzkaž mi ať jdu s nimi, že tam bude schin a dodej Memento, homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris, pak ti budu i věřit je to má oblíbená citace již od dob co umím číst" vysvětlím mu můj plán ,,a jak budeš vypadat?" Začne zvídat ,,krátké černé vlasy jako kluk a piercing v nose" vzpomenu si. ,,fajn, ale teď jdu spát" odvětí ,,můžu u tebe taky? Budu mít pak ještě jednu malou prosbu" začnu škemrat ,,fajn" odpoví mi, já si lehnu na gauč a během chvilky usnu, jsem asi furt pod práškama.