Veliké tajemnství

18.

Doma to oslavíme, máme teď měsíc bez mise a dva týdny volno. To se rozhodnu využít k návštěvě své matky. Ano dlouho jsme se neviděly a že bychom měly zrovna dobrý vztah se říct nedá
,,ohayo matko" pozdravím ženu přicházející ke stolu v jedné z nóbl restaurací. ,,co potřebuješ dcero?" Optá se zpříma ,,chtěla jsem tě pozvat na ceremoniál povýšení, budu povýšena na desátníka" oznámím ,,cože ty jsi v armádě?" Vytřeští oči ,,ano, a mám se docela k světu i bez identity chlapce a vrstevníků hrající si na pouliční gangy" oznámím ,,to tě šlechtí, myslela jsem si že potřebuješ peníze, které bys měla v plánu využít na drogy" ukáže mi svůj pohled ,,neboj, k tomu jsem se nikdy neuchýlila" ujistím ji, ač je pravda že v Bontenu mě jednou Sanzu zdrogoval a taky jsem jednou zajišťovala převoz. S matkou v klidu pojíme a poté si jde každá svou cestou. Já třeba se vyspat na zítřek kdy mě brzo ráno čeká povýšení za své činy při misi a matka asi uspokojovat další zákazníky.
Ráno se probouzím a postavím na kávu, následně se převléknu do svátečního stejnokroje, zaleju kávu horkou vodou a v klidu posnídám. Následně v koupelně provedu ranní hygienu a učešu si drdol, typický pro ženské členy armády. Slavnostně se seřadíme před pódiem, všichni kteří máme být povýšení, vedle mě stojí Hikari. Volají nás podle jmen a zároveň říkají díky čemu jsme si to zasloužili ,,vojín Kytoji Kane, bude povýšen na desátníka díky svým činům při misi v muslimských zemích a nasazením svého života při střelbě ze střechy jedoucího vozidla" pronese generál. Nastoupím před něj, zasalutuji a nechám si připnout ty blbosti označující mou hodnost, tak od teď do půlnoci je můj den a tradičně nesmím sundat uniformu dříve než v 0:01 následujícího dne. Poděkuji a nastupuju do řady otočené čelem k divákům, můj pohled se střetne s pohledem mé matky jak se pyšní, aspoň tentokrát jí dělám radost. Následně zahlédnu někde v povzdálí někoho v montérkách, jaká opovážlivost. Dostane mě lidská neúcta. Po hodině máme rozchod. Zamířím na hrob mého dědečka, není to úplně blízko, ale je krásný den, tak proč se neprojít. ,,ohayo Oji-san dnes jsem byla povýšena na desátníka, doufám že ti dělám radost a jsi hrdý, dokonce jsem se usmířila i s matkou, ale stále mám starost o bývalé zakladatele Toman, stále tam je prázdno po nich" začnu natahovat jako kdybych cítila jeho chlácholivé pohlazení ,,Oji-san?"upustím slabě, ohlédnu se, ale nikdo nikde ,,arigato" odpovím a i se skelnými oky se usměju. Na stejným hřbitově navštívím také Shinchira a Emmu ,,Ya, dlouho jsem za vámi nebyla, gomen že jsem vám to nikdy neřekla do očí, to že jsem dívka. Také se omlouvám že jsem se nedokázala postarat o Mikeyho, jsem neschopná co?" Odpovím si sama a cítím stékat jednu slzu po tváři. ,,také se omlouvám že jsem se stala vojákem, vím že z toho určitě nejste nadšení, ale aspoň mám možnost že za vámi brzo také dorazím, pokud se netřídí do pekla, jinak se už nikdy neuvidíme. Stýská se mi po vás. Shinchi, víš koho jsem potkala a je můj nadřízený? Tvůj známý Sasaki Hikari. Mám od něj pozdravovat" řeknu poslední slovo a cítím své slzy na tvářích ,,blbečku proč brečíš, dnes je přece tvůj den" připomenu si, hrdě otřu slzy do kapesníku a vztyčili hlavu ,,zase vás přijdu navštívit a pokud ne, tak se možná i shledáme" řeknu, ukloním se a odcházím do bytu.
Cesta je naštěstí poklidná, dokud nemíjím místo kde jsme měli povýšení a můj pohled nezabloudí k výloze na vedlejší straně. Je tam snad stejné CB 250 jako měl Mikey. ,,Ya Kane" ozve se když přijdu blíž ,,Ya" odpovím pouze a stále hypnotizuji motorku ,,viděl jsem že jsi dnes byla povýšena" začne Draken rozhovor ,,hai, tak to jsi byl ty ten neuctivec v montérkách" otočím konečně svůj pohled na Drakena. ,,omlouvám se" odpoví ,,ale noták, víš že to nemám ráda" odpovím ,,heh...nechceš dovnitř? Je tam i Mitsuya a Takemitchy" prohlásí ,,radši ne" odpovím a otáčím se směr domov ,,nechceš hodit domu?" Optá se ,,ne, stejně nemám co dělat tak se projdu" prohlásím ,,zase někdy" rozloučím se, jenže něco na mě skočí, má jediné štěstí že jsem zrovna nebyla ve střehu ,,Kane chan!" Začne mi to kňučet do ramene ,,Ya Chifu" pozdravím toho skřítka ,,proč jsi zmizela?" Začne se rozčilovat ,,to by mě taky zajímalo" ozve se někdo další zezadu, to už jen tak tak zastavím pěst ,,kolikrát ti mám říkat abys mě neděsil" postěžuju si na účet Bajiho ,,důvod je věc jménem stín, ale to už je za mnou takže teď si buduju kariéru" odpovím a usměji se ,,opatrně, při každé misi se o tebe budeme bát, přece jen jsi horká palice" prohlásí Baji uniso s Chifuyou ,,že to říkáš zrovna ty Baji" drcnu do něj ,,no nic chlapci, já jdu domu" rozloučím se ,,pojď s námi" zaškenrá Chifu ,,nemůžu, stále ve mně plane vztek na Hanagakiho" pronesu a cítím ten oheň ve mně plápolat ,,kvůli němu nemůžu dávat pozor na Mikeyho" vysvětlím ,,doneslo se mi, ale znáš ho" zkusí ho Chifu omluvit ,,hlavně znám sama sebe a taky vím to že umím schovat tělo, takže bay kluci, zase někdy" řeknu a vydávám se na delší cestu domu.