Veliké tajemnství

19.

Domu dojdu přibližně v jedenáct večer, naštěstí jsem už nikoho nepotkala, ale zítra bych možná mohla navštívit Kazutoru, ne, nevyměknu, kdyby chtěl tak dá vědět sám. Začnu svůj vnitřní rozpor. Nakonec to nevydržím a ještě v noci házím dopis určený pro něj do schránky s dopisy pro vězně. Poté si v klidu odejdu do bytu. Kupodivu bydlím velmi blízko, ani jsem to nevěděla. Poté už jen provedu večerní hygienu a jdu spát.
Vstávám až kolem poledne. No co aspoň jsem ušetřila za snídani. Vidím to optimisticky, ukuchtím si něco k obědu a dám se do jídla. Celý den pouze relaxuji a nechávám odpočinek svému stále unavenému tělu, dnes již naposled, zítra už jdu aspoň do posilovny. Slíbím si. Jen v triku a vytahaných teplákách si dojdu do schránky, jediný dopis mi přišel účet za elektřinu, no na mně asi nezbohatnou. Rozhodnu se dát si telefon na nabíječku, při misi jej nesmíme mít, ani v práci, maximálně zamčený ve skříňce. Jen co telefon připojím do sítě ihned začne zvonit. Neznámé číslo ,,moshi moshi" ozvu se ,,Kane-cha já se děsně omlouvám" začne někdo fňukat do telefonu, až za chvilku mi dojde že je to Kazutora ,,mám se stavit?" Optám se ,,jestli máš čas" uslyším v jeho hlase malou naději ,,za půl hodiny tam jsem" odpovím, beru svou uniformu, na takováto místa je povinná, svou hodnost připnu na ramena, ještě mi došly další dvě označující desátníka, defacto bych v té uniformě měla chodit všude. Vstupuji do dveří věznice, minimálně tý veřejný části ,,dobrý den desátník Kytoji Kane, mohu požádat o schůzku s panem Hanemyia Kazutorou? Neformálně" obeznámím je ,,hai, běžte do místnosti číslo dvě desátníku Kytoji" řekne paní na vrátnici. Ihned to jde jako někdo lépe, jaké to asi bude až se vyšplhám výš?
Do pěti minut se tu objeví Kazutora ,,Ya Kazu" přivítám ho a následuje objetí ,,já, moc se omlouvám Kane-cha" začne skoro natahovat ,,projev nějakou úctu k desátníkovi" natahuje se bachař ,,to je v pořádku, je to neformální schůzka" obeznámím jej ,,dobrá" odpoví bachař a opět se staví do rohu ,,netušil jsem že jsi v armádě, posledně jsi se tu nesla pouze jako tvá přezdívka" pronese aby nic nevyslepičil ,,já vím, ale stalo se toho tolik, mé tajemství bylo vyzrazeno a Manjiro mě téměř zabil, pak jsem se rozhodla přidat k armádě, při první misi jsme skoro zahučeli, ale stojím tu i s povýšením díky právě první misi." Odpovím a pousměji se ,,gratuluji, ale opatrně" upozorní mě ,,neboj, to už je pravděpodobnější že si pro mě přijdou oni" odpovím ne úplně moc přímo, ale chápe to ,,gomen Kazu, ale už budu muset jít, když budu mít možnost navštívím tě" rozloučím se a odcházím pryč.
Doma vyměním oblečení za tréninkové a jdu do posilovny jde mám pernamentku z práce. Tady si dám pořádně do těla, následně k večeři dojím zbytek od oběda a po večerní hygieně usínám s knihou na klíně.