Veliké tajemnství

25.

,,jednotko máme další misi, ale neradovala bych se" vstupuji do dveří posilovny ,,a co to je?" Začne nedočkavá Blue ,,asi se našlo hnízdo Bontenu...a my ho máme prozkoumat" odpovím ponuře ,,budeme známí" začne znova ,,myslíš? Já bych to viděla že budeme čichat ke kytičkám od spodu" utnu ji ,,myslíte že jsou tak silní" ozve se stydlivě Yellow ,,vím to" odpovím ,,no nic jdeme střílet" rozkážu a přesouváme se směr střelnice, výsledky dopadly očekávaně, lehce lepší, ale nic zázračného ,,praporčík, jak dobře se znáte s Draken-kun" začne šťourat Blue ,,víc než bych chtěla" odseknu jí ,,takže jste s ním chodila?" Začne opět ,,Blue, přestaň se rýpat v mém soukromí, nebýt vás otočím se ve dveřích baru a jdu domu, je to né moc šťastná část mé minulosti" začnu už naštvaně ,,gomenasai praporčík" omluví se ,,upozorňuji že kdokoliv kdo se bude rýpat v mé minulosti bude neprodleně vyhozen z jednotky" oznámím a odcházím do garáže. Jsou to nevychovaná děcka.
Následující ráno dorazí posel, takže zítra v 6 večer startujeme. Žůžo.
Ráno nasadíme lehčí trénink, poté už jen střelby. Následující den se vybavujeme na misi. V noci jsem ani oka nezamhouřila. Něco se posere a cítím to v kostech.
Večer stojíme před opuštěnou vysokou budovou ,,Black a Green spodní patro, prostřední Blue a Pink, poslední Yellow a Red, já si beru střechu" rozdám rozkazy a jdeme. Vybíhám schody a jak jsem očekávala, na střeše čekal sám Mikey a Koko ,,věděla jsem že jste v policii, ale netušila jsem že dokážete ovlivnit generály, co chcete?" Optám se narovinu ,,pojď k nám a necháme tvou jednotku žít, nic se nezmění, sem tam bude tvá samostatná mise pro nás a nějaké ty informace, zbytek bude normální" začne Koko ,,a co když odmítnu?" Zkusím ,,tu tvou dětskou jednotku zabijeme" zodpoví mi mou otázku chladně Mikey, takhle bych se k němu mohla vlastně i dostat ,,fajn, tak je pusťte a pak dejte vědět" začnu ,,dobrá, zítra v 8 večer zde, musíme tě přece označit" řekne potutleně Sanzu co vylezl ze schodů ,,fajn tak mě doveď za nimi, nic jsme nenašli, byla to past a někdo nás omráčil...nebo zdrogoval?" Optám se ,,obojí" odpoví vytlemený Sanzu a něčím schytám do krku, no to je úžasné.
Asi do hodiny se probudím na skládce...super teď ještě smrdím. ,,oi žijete?" Začnu jim kopat do nohou, Red dostal do hlavy, má tam krvavý šrám. ,,jste v pohodě?" Zeptám se jich, naštěstí všichni přikývnou. Pomůžu Redovi vstát a jdeme k autu co nám sem tak vřele dovezli, mně v hlavě furt vrtá to co se stalo, opět jsem do toho spadla, ale teď to je horší.
Dojedeme na základnu a já ve své šatně seknu s přilbou o protější zeď, jsem tak nasraná na sebe!
Jak bylo nakázáno, druhý den jsem se ukázala tam, dostala na výběr ze dvou kérek, v obouch byl zakomponovaný nenápadně znak bonten. Poté co jsem si vybrala jsem navštívila tatéra a nechala si to vytetovat na celou ruku. Zrovna malé to není, ale líbí se mi, i když mi stále připomíná moji slabost a to že svému osudu neuteču.