Film skončil a Tomáš nám oznámil že už bude muset jet domů. Takže, se zbalil a šel. Já jsem už chtěla jít taky, ale Kuba mě začal přemlouvat ať u nich přespím, snažila jsem se vymluvit, ale Jakub mě prakticky donutil, protože jeho přemlouvání je prostě efektivní. Jakož, není to tak že bych tam s nimi nechtěla být, to rozhodně ne. Ale doma bych byla o maličko radši. Takže jsme ještě popili, a Jakub pak usnul. Mi toho využili, a vyjasnili si to co se stalo. Docela mě uklidnilo, že Dominik to taky dělal bezmyšlenkovitě. Sice jsme si řekli že se to opakovat nebu, ale docela mě to lákalo. Jo je to můj kámoš, ale když on je tak hot, a zvláště když vím, že stačil takovej kousek. Ne, takoví myšlenky mýt nemůžu. Ačkoliv, je to vyřešený, já na to stejně budu myslet. Jediný štěstí, že se Jakub vzbudil, jinak bych ho asi začala líbat. Kuba se sotva probral, a už vstal, a připravoval se k odchodu. My se tedy připojili, a šlo se. Původně chtěl Dominik řídit, ale já mu to vymluvila, přeci jen už měl nějaký pití v sobě a nebyl v nejlepším stavu na řízení. A stejně to je od studia k nim domů kousek, takže to ani nevadilo.
[U nich doma]
Kuba nám popřál dobrou noc, a šel k sobě do pokoje. A protože nám se spát nechtělo, tak sme si eště nalili víno a povídali si. Všechna ta nervozita nebo jak to nazvat, se stratila. Jako kdyby se to nestalo. Takhle jsme tam deeptolkovali asi dvě hodiny. A Domča dostal hlad, takže nás nenapadlo nic lepšího než udělat mraženou pizzu. A protože za ty dvě hodiny, jsme vypili tři lahve vína, a s těma drinkama ze studia, nám to trochu vlezlo do hlavy. Teda hodně, ne trochu, vlastně jsme byly nachcaný jak děla. Takže si asi dokážete představit že to bylo dost komický.
[Po hodině]
Pizzu jsme dojeli, i přesto že byla spálená. A Dominik dostal bláznivej nápad, že má perník že si šňupnem. Jako kdyby nestačilo že jsme nachcaný jako houby. On nás chtěl eště sfetovat. Ale i přes to jak blbej nápad to je. Já souhlasila. Já se s pervitinem eště nesetkala, tak sem to chtěla zkusit. Domča mi ukázal jak na to, a já to udělala. Párkrát jsme si šnupli a to nám stačilo. Kdyby mě teď viděla máma, říkala jsem si v duchu. Kdyby jen viděla jak tady sedím sjetá jak klouzačka, a eště k tomu, s někým jako je Dominik. Po chvíli, přemýšlení, na mě začal mluvit. S těžkosti sem mu rozuměla, ale zvládla jsem to. Ale myslím si, že on to u mě měl stejně. A i když to trvalo, začali jsem si normálně rozumět, takže začal rozhovor. Já si lehla na gauč, tak že sem dala hlavu Dominikovi na klín a on mezitím mluvil nějaký sračky. Netrvalo dlouho a já mu na něm takhle usnula.
[V noci]
Zbudila jsem se, a byli mi dost bídně. Hned jsem běžela na záchod zvracet. Nechal jsem otevřené dveře, a i tak, jsem to s těží doběhla. A najednou sem ucítila jak mě někdo pohladil po zádech a chytl mi vlasi. Pak promluvil: ,,dobrý?". Byl to Kuba. Já zvedla hlavu a podívala se na něj, se slovy: ,,už snad jo". On se usmál a já se otočila a znovu vyhodila obsah žaludku. A když už to vypadalo, že je konec. Kuba mi došel pro nějaký léky a vodu. Já si je dala, a doufala že brzy zapůsobí, protože mi bylo fakt dost blbě. Kuba to poznal a obejmul mě. Potom dodal až si jdu lehnout k němu do postele a já šla. Lehla jsem si vedle Kubi a snažila se usnout.
[Ráno]
Vzbudila jsem se, vedle Jakuba který koukal do telefonu.,, Dobré ráno, jak ti je?" řekl když si vším že jsem se vzbudila. ,, Dobré, no bylo mi i líp" řekla jsem a sedla si. A jen co jsem si sedla musel sem běžet na záchod. Kuba šel za mou a zase mi chytl vlasy, při mém zvracení. A potom přišel i Dominik, to neviděli nikoho zvarcet? ,,Co tu blbnete?" utrousil rozespalím hlesem. Kuba se ani netočil, a řekl: ,,co bys řekl". Dominik se na mě koukal a došlo mu to. ,,Jo aha, to mi je líto" dodal a odešel. Já už dozvracela, a vypláchla si pusu. ,, Děkuju" obejmula sem Kubu. ,, Prostě, není za co" řekl když mi objetí opětoval. Odtáhl se a řekl: ,, Chceš hodit domů?". ,,Ano prosím" řekla sem a šla se obout, přišel Domča a rozloučili jsme se. Po cestě Kuba vyzvídal, a já se mu přiznala. On se nad tím jen usmál a nijak to neřešil. Dojeli jsme před mou bytovkou, rozloučili se, a on odejl.
Konec
Chyby
Slovo autora: Tentokrát to je docela dlouhý, tak snad to není problém.
