[Ráno]
Vzbudila jsem se, a našla v telefonu oznámení. Konkrétně mi psal nadřízený že se chce sejít. Já souhlasila, on mi ještě oznámil v kolik a kde, načež jsme se jen rozloučila a tím skončila naše konverzace. Já šla do koupelny, a o něco dýl do kuchyně. Tam sem si udělala snídani, a přesunula se na gauč. Koukala jsem na nějaký film, a napsal mi Domča. Navrhl mi společný oběd, abych pravdu řekla, trošku sem váhala. Ale nakonec jsem mu odepsala že půjdu. A protože mě má vyzvednout ve dvanáct, nezbývalo mi moc času. Vrhla jsem se na make-up, poté na outfit, a jako poslední boty, a kabelka. Stálá sem před domem, a Dominik nikde. Po pěti minutách mi to přišlo divné, a tak sem mu zavolala. On se chudák strašně omlouval, že stojí v nějaký zácpě. Já se smála nad tím, jak moc se omlouval, za něco, co nemůže ovlivnit. Dohodly že zatím půjdu dovnitř, a on mi zavolá, až přijede. Hovor ukončil, a já šla nazpět, do bytu.
Uběhlo asi dvacet minut, a on konečně přijel. Nastoupila jsem, s pozdravem, a úsměvem na tváři. On udělal to stejné, a jelo se restaurace. Jestli to takhle bude pokračovat, tak ze mě bude slušnej vepřík.
[V restauraci]
Usadili sme se ke stolu, a prakticky ihned, k nám přišel číšník s jídelním lístky. Už jsme měli objednáno, a najednou, k nám přišla nějaká blondýnka. Nejdřív sem si myslela že to je zase nějaká fanynka, ale bohužel ne. Byla to jedna z těch holek, co si Dominik půjčil na jednu noc. Já neměla slov, pouze jsem přihlížela tomu, jak tam začíná dělat scénu. Domča, to zvládal bravurně, snažil se jí uklidnit, sám byl určitě rozruzšený, a určitě hodně naštvaný, ale nedal na sobě nic znát. Netrvalo dlouho, a holka se uklidnila, teda tak napůl, sice už tam neřvala na celé kolo, ale brečela na zemi, Dominikovi u nohou. A aby toho nebylo málo, tak do téhle situace přišel číšník, který se samozřejmě začala zaujímat, o to, ce se děje. Fakt pecka. Po tom, co si číšník klekl na zem, k té holce, a začal si s ní povídat, už mi praskly nervi. Normálně jsem vstala, a odešla. Nechal sem tam jídlo, Dominika, číšníka, a vlastně, celou tuhle situaci. Mého odchodu, si nikdo nevšiml, takže mi to docela hrálo do karet. Ale je tu jeden háček, nemám ponětí jak se dostanu domů. Auto má dominik, já nevím kde sem tudíž ani kde je třeba autobusová zastávka, u sebe mám asi padesát korun, takže si nemůžu ani taxík zavolat, a na Dominik opravdu čekat nebudu. Takže závěr je, že sem v hajzlu. Rozhodla sem se, že půjdu kousek pěšky, a uvidím. Takže jsem si to tak šla, a na štěstí, mě napadlo, že já vlastně můžu zkusit zavolat Kubovi. Ihned jsem to zkusila. Kuba to zvedl, já mu situaci maličko přiblížila, a on měl díky bohu, čas. Já se mu snažila poslat místo kde jsem, a i přez to, že mi to úplně nešlo, Kuba se věděl.
Už tu chvíli čekám, a hlavně se modlím, aby tu neprojel Nik. Sláva, už přijel Jakub. Nastoupila sem, pozdravila, a hlavě moc poděkovala. A potom přišlo to, čeho sem se obávala. Chtěl vědět, co se přesně stalo. Mně se o tom moc mluvit nechtěla, ale i tam sem něco málo řekla. Překvapilo mě, že to Kuba nebral nijak závažně, spíš jako kdyby se něco takového, štvalo často. A po zbytek jízdu sme už jen mlčeli.
[Doma]
Práskla sem sebou, na gauč, a nechal, ať se mi hlavou honí myšlenky. Takhle to pokračovalo dalších několik minut, dokud jsem nevstala,a nepoidivala se na telefon. Čekalo tam na mě několik, zaměstnaných hovorů, a taky zpráv od Nika. Ani na jedno sem mu neodpověděla, a pustila si Netflix. Na ten jsem koukala, dokud nenastal čas schůzky, s ním šéfem. Ani sem se nijak moc připravovala, a šla. Bylo to kousek, tudíž sem šla pěšky.
[Na schůzce]
Už tam na mě čekal. Já si přisedla, a začala konverzace. Bavili sem se o mě výpovědi, ale taky o životě, jako nějací kámoši. Nakonec to vlastně bylo fajn. Obzvláště po tom dnešním obědě. Dokonce nás to tak bavili, že jsem si tam vydrželi povídat až do čtyř. On pak už musel někam jet, a tak to zkončilo. Já šla domů, po cestě mi stále přicházelo oznámení od Domči. Já neměla vůbec chuť se sním bavit, nebo ho vůbec vidět.
Vlastně mi to i docela zkazilo náladu. Aspoň že už jsem byla skoro doma. Ovšem když sem přicházela k mojí bytovce, stalo tom Dominikovo auto. Ale to se asi čekat. Zkusím ho ignorovat, jako doteď. Přišla sem okolo auta, ale nikdo tam nebyl. Trochu se mi ulevilo, a celkem v klidu jsem šla dovnitř. Při stoupání po schodech, sem hledala klíč, a nedávala pozornost okolí, to však byla chyba. U dveří stál Dominik. "Ali,, řekl a já zvedla hlavu. On mě hned vtáhl do objetí, ale já se vzpírala. Jako kdyby tam nebyl odemkla jsem, a vešla do bytu. On šel za mnou, ale já stále dělala jako kdyby tam nebyl, a to i přez jeho snahu. Už byl tak zoufalí, že mě chytl, za ramena, a spustil: "Ali, prosím, neignoruj mě, vždyť já za ti vlastně ani nemůžu.,, když to dořekl, pustil mě. Já už to nevydržela, a spustili sem mi slzy. Ale to nebyli vše. Začala sem po něm i křičet. "Kurva to si jako myslíš, že za tebou dojde holka, udělá scénu, a já to přehlídnu? Nebo co? A to, že to nebyla tvoje vina, neznamená, že jsi se nemohl zachovat jinak.,, Vyjelo to země, že sem nestačila zírat. "A co si jako do prdele myslíš, že sem jí tam měl jednu vrazi, nebo jako co sem teda podle tebe měl dělat?,, Tentokrát křičel i on. A takhle nějak, se to táhlo dalších několik minut. Já ale musela do práce, a tak sem ho tom nechala, sebrala se, a odešla, Stejně jak v tý restauraci. Bylo zvláštní, že se mě ani nesnažil dohnat, ale ono to je vlastně asi dobře.
[V práci]
Nela sem všechno řekla, a i když jsem to zrovna od ní, moc nečekala, dala mi skvělou radu. Tohle téma nám vydrželo, až do konce směny, a tak nám to aspoň rychle uteklo. Po ceste domu mi vrtalo hlavou jak to udělám, jak tohle celí bude pokračovat.
[Doma]
Dveře byly odlehčené, a Dominkovo auto, před domem, takže mi bylo jasné že je stále v mém bytě. Ale co se stalo když jsem otevřela dveře, tak to bylo opravdu to poslední co bych čekala. Po zemi byly růžové kvítky, a hned na začátku omluvný dopis. Ten sem přečetla, a pokračovala po čáře z lístků růže. Vedli kam jinam než do ložnice, tam stal Domča, s bonbonijerou v ruce. Chtělo se mi brečet. "Alenko, promiň, máš pravdu mohl sem tu situaci řešit jinak, ale odpusť mi to. Nechci se hádat.,, Dořekl a sklopil hlavu. Já už se ani zlobit nedokázala. Přišla sem k němu blíž, zvedla mu hlavu se slovi "Já už se nezlobím,, a políbila ho. On než polibek prodloužil, a svrhl nás do postele. Bonbóny položil na noční stolek, a znovu se mi věnoval. Konkrétně suednávání mého oblečení. Netrvalo dlouho, a doba jsem byly nazí. Dominik naše těla spojil v jedno. Uběhlo několik minut, a já dosáhla vrcholu. Jemu to trvalo trochu déle, ale to nevadilo. Vůbec by mi nevadilo, kdyby jsem se takhle usmiřovali pokaždé. Celé jsme to zakončili společnou sprchou, a večeři. Potom už jsem usnula v Dominikově objetí.
Konec
Chyby
Slovo autor: Tak tady máte takový vánoční, dáreček, aby vám čekání na večer rychleji uteklo. A přeji vám šťastné a veselé <3.
