[Ve studiu]
Ale i tak jsme dokázali pokračovat v debatě. Ani nevím jak, ale dostali jsme se k rozchodu Nika a Filipky. Dominik nám k tomu něco málo řekl, ale nechtěl. Možná kdyby to měl víc vypioto, ale takhle jsme z něj museli páčit i těch pár slov, co nám k tomu otráveně řekl. Ale i když o tom mluvit nechtěl, bylo znát že už se přesto téměř přenesl. A aby sme ho netrápili změnila jsem téma. A to bylo jídlo, konkrétně, že mám hlad. Naštěstí ho měli všichni, tak Radek objednal pizzu. Sice mi to moc neudělalo radost, protože ji přivezou až tak za půl hodiny, ale aspoň že bude něco. Ale ono se není čemu divit, když už jsou dvě, a já měla naposledy snídani.
[Po jídle]
Dominik snědl poslední kus pizzi a všichni jsme si sice přejdeně, ale spokojeně, odpočinuli a zorhodli se jít ven. Teda původně měly jít jen kluci, ale mi se rozhodli je doprovodit. Ještě než jsme stihli vyjít volal Domčovi Kuba, jestli sme ve studiu, že se staví. A že za chvilku vyjde. Takže nejen doprovodit kluky, ale i jít naproti Jakubovi.A protože to bylo většinu cesty stejnou trasou, tak to bylo opravdu akorát, že kluci odbočili a přišel Kuba. Ten nás přivítal a šlo se zpět. Cestou nám povídal o tom, jak teď dodělal ten klip, ve kterém sem si zahrála.
[Ve studiu]
Rozhodly jsme se, že si zahrajeme něco na PlayStationu. A protože sem tu hru neznala, tak mi Dominik celou dobu našeptával co a jak. Kuba se snažil být mírnější, ale talent prostě nezapřeš. A i když to vyhrál, byla to sranda. Při třetím kole už mi to začalo docela jít, a Domču jako rádce jsem nepotřebovala. Takže šel něco nahrávat a mi si dali eště čtvrtou hru. Docela brzo co Nik odešel Kuba začal téma, co by před ním nezačal. A bylo to o čem jiném než o jeho rozchodu. Říkal že je divní jak rychle se z toho dostal. Já teda měla trošku strach aby nechtěl podezření, že je něco mezi nimi a Domčou. Ale dobře jsem to uhrála tak, aby to podezřelý nebylo. Tak snad v pohodě. A taky jsem si říkala, jak je od Jakuba hezký že se tak stará o svého kamaráda. To bylo opravdu roztomilý. Já už to nechtěl víc rozbýrat, a on to poznal. Takže začal jinou konverzaci. Pak přišel Nik, já konečně vyhrála, a mamka mi psala že táta má skříplí nerv. A to uběhlo jen půl hodiny. S klukama sme si zase povídali a potom Dominikovi někdo volal, takže musel odjet. Mi s Jakubem si pořád povídali. A řekla bych, že občas i tak deeptolkovali. Prostě dobrej, upřímnej, kamardskej pokec. A to že každej z nás měl už trochu připito, tak to bylo ještě upřímnější. Kuba mi říkal starý hystorky, co s klukama prožil, a potom mi začalo něco docházet. Nebyla jsem si jistá, ale pasovalo by to tak. Takže sem se nenápadně zeptala. Teda asi né tak nenápadně jak sem si myslela, protože Kuba mi odpověděl přímo.,,Jo jsem táta" přiznal se mi aby tu nemusel odpovídat na otázky, které by asi stejně skočili tak, že by to musel říct takhle přímočaře. Já strnula údivem. On se tomu jenom zasmál. Já se nějak vzpamatovala, a objala ho, s gratulací. A on si z toho dělal akorát prdel. ,,To gratuluješ brzo, když mu je půl roku" ironicky řekl a odtáhl se z objetí. ,, Vtipný, a proč si mi to neřekl dřív?" řekla jsem i trochu uraženě. Ale hodně mě to zajímalo, on má dítě a ani se mi nepochlubí? To je teda kámoš.
Konec
Chyb
Slovo autora: To jste nečekali co? Já popravdě tak. Ale aspoň to bude zaujímvé. Přece jen, umíte si představit Yzomandias představit s dítětem?
