[Ráno]
Vzbudil mě zvonek rozléhající se mím bytem. Šla jsme ke dveřím, a otevřela je. Stál tam Dominik. Objela mě, nebo se o to spíš, snažil. Protože není úplně jednoduché někoho obejmout když máte v jedné ruce tašku, a druhou v sádře. No, nemá to lehký. Tašku mi podal a sedl si ke stolu. Já ho otevřela, a naskytl se my pohled na zabalené, hotové, krásné vypadající palačinky. Přesunula jsem je na talíře, s dala na stůl. Dominik se usmíval a já to sámé. ,,Ty jsi vařil"? Zeptala jsem se zmateně. ,,To si myslím že bych tohle udělal já, zvláště když mám mám prakticky jednu ruku" ukázal na krásnou palačinky uprostřed talíře. Já se pouze zasmála, a pustila se do snídaně. Po snězení jídla jsem se šla převléct, a trochu upravit. Dominik se přesunul na gauč a pustil televizi. Já se k němu přidala. Netrvalo dlouho, a mi se dali do hovoru. Cítila jsem se jako v tom nejlepším vztahu. Já vím že doteď to bylo tokové nic, moc. Že mi hlava pořád nějak nepobírala, že to už není jen kamarádství. Ale jako kdyby se to teď zlomilo, bylo to divné. Teda tím divné, myslí spíš neobvyklé, a né, divné, jako špatně. To přesně naopak, bylo to úžasné. Samou radostí sem Dominika objala. On to nečekal, a tak se nechápavě, usmál, a objetí opětoval. Po tom co jsem se odtáhla, pokračovali jsme v naší konverzaci. Ani jeden z nás si neuvědomovali jak rychle utíká čas, a z nenadaní byli už jedenáct. Ani bych si nevšimla kdyby my nepsal Kuba, jestli platí dnešní setkání. Já odepsala a pokračovala v hovoru s Domčou. Ten změnil téma, a se zájmem se zeptal kdo my psal. Asi by se to mohlo zdát žárlivě, ale jeho tón hlasu to vivracel. A ani by my k Dominikovi takovéhle žárlení nesedělo. Když už, tak ke mně. Já mu stručně odpověděla, a nadhodila nápad zajít někam na oběd. Tohi se Dominik hned chytl, a začalo naše oblíbené téma. A protože jsme oba v tomhle ohledu stejně vybýrví, tak se zchodneme celkem lehce. Ale najít něco co by nám vyhovovalo není až tak snadný, jako se na tom dohodnout. Naštěstí to tady Domča zná, a už ví kde je to dobrý. Já mu jeho návrh odsoudila, a šla se ještě trochu upravit. Tohle všechno zabralo víc času než se zadálo, a na hodinách se už objevilo víc jak dvanáct hodin. Ale už jsem šli do auta.
[V restauraci]
Mi už jedli naše jídla, a najednou za Dominikem přišel nějaký klučina. Já z toho byla překvapená a jenom nechápajíc koukala. Dominik se s ním vyfotil a on odešel. Vím že pro něj už to je v celku normální, a že se s tím dali počítat, ale stejně jsem s tím nepočítala. A já jsem jen ráda že se choval tak slušně, protože jinak bych už vůbec nevěděla co dělat.
Už sme dojedli zaplatili, a seděli v autě. Náš směr byl studio, já teda původně plánovala že pojedu ještě domů, ale stejně bych za dvacet minut do toho studia jela, za Jakubem. Takže to takhle je nejlepší.
[Ve studiu]
Hráli jsem FIFU, a v tom dorazil Kuba. Byl tak laskav, a počkal než dohrajeme. Potom už ale byl čas pustit se do posledních detailů ohledně mé práce. Už mě to nebaví, ale potom budu aspoň pracovat tak jak jsem chtěla.
Už uběhlo několik desítek minut a mi to konečně mohli říct že tam pracuju. Teda podle v právní stránce. Oficiálně tam budu pracovat až v pondělí. Jestli všechno vyjde podle plánu, tam v pátek jdu naposledy do baru, přez víkend my kluci ukázku co a jak, a v pondělí už začnu. Ani nevíte jakou radost z toho mám. Ale bohužel dneska do tý práce musím, a to už za půl hodiny. Takže se Domča nabídl, že mě hodí domů.
[Doma]
Já si jen vzala věci, a hodila do sebe aspoň jablko. Nic víc sem už nestihla.
[V práci]
Nela na mě klasicky čekala, a já jí ráda viděla. Potom se nedělo nic extra. Najzaujímavejšie bylo když jsem rozbila láhev vodky. Takže opravdu nic zajímavého. Strašně pomalu to utíkalo, ale naštěstí sem se dočkala.
[Doma]
Snědla sem jogurt dala si sprchu, pustila film, a u toho usnula.
Konec
Chyby
Slovo autora: Moc se omlouvám že teď dlouho nevycházely kapitoly. Ale slibuju že teď minimálně každý týden zase budou vycházet.
