Nějak jsem se doplazila na gauč, a lehla si na něj. "Co se děje?,, Strachoval se Domča. "To bude dobrý, asi jsi mě tak vytočil, že z toho zvracím.,, Uchechtla jsem se. "Můžu ti nějak pomoct?,, On se o mě snad vážně bojí? Člověk má nejspíš nějakou střevní chřipku, a on už myslí na to, jak ležím na smrtelný posteli. To bych zrovna od Dominika nečekala. "Dones mi mokrou utěrku na hlavu, a kbelík.,, Zaůkolovala jsem ho. Do chvíle jsem měla ha hlavě utěrku, na zemi vedle mě kýbl. "Děkuju,, Koukla jsem se na Domču sedícího u mích nohou. On se pouze usmál, a pohladil mě po noze. Já si přitlačila utěrku na hlavu, a s povzdechem zvedla pohled do stropu." Bude ti vadit když se půjdu najíst?,, Jsem snad jeho máma? Dělá já kdybych mu zakazovala jídlo. Ani jsem neodpověděla, jen zakývala hlavou ze mi to vadit nebude. On se potom zvedl a šel se teda najíst. Já na jídlo nemám ani pomyšlení. Teď bych nejraději umřela. Bolí mě hlava, pořád mám pocit že každou chvíli budu zvracet, cítím se jako kdybych měla kocovinu. Ale nemám. Doufám že mě to do zítra přejde, prostě jestli ne, tak se zítřejšího odpoledne nedožiju. To vím jistě. Ale štve mě to, protože nemůžu pracovat, vlastně ani jíst, a prostě vůbec nic! Zkusím si vzít aspoň Ibalgin. Když zabere, tak by mě aspoň mohla přestat bolet hlava, a já si mohla číst, nebo na něco koukat. "Domčo!?,, zavolala jsem směrem k jídelním stolu u kterého seděl Dominik. "Děje se něco?,,On dělá jak kdybych měla smrtelnou nemoc. Ježíš jak mě tohle štve. "Ne, jenom, jestli mi můžeš podat Ibalgin a vodu prosím.,, Požádala jsem ho, a on se hned zvedl. "Jasně, hned,,Křikl na mě když hledal tabletky. Sice mě štve jak moc vážně to bere, ale to že mě takhle obskakuje mi vůbec nevadí. Dominik už se řítil s vodou i růžovou tabletkou, a podal mi je. Já si sedla, a prášek zapila. "Děkuju,, řekla jsem a pohladila ho po tváři, a položila vodu na stolek blízko mě. Netrvalo dlouho, a já na gauči usnula. Absolutně netuším jak, ani kdy, ale usnula. Ale myslím si že to bylo jedině dobře, a že jsem to potřebovala.
[Po dvou hodinách]
Vzbudila jsem se, a jako první jsem se podívala na telefon, kolik je hodin. Ale místo hodin, mě zaujala zpráva od Dominika. Stálo tam, že šel do studia, a že nebude pít. Tak to jsem zvědavá. Potom se můj zrak ale opravdu zaměřila na hodiny, a zjištění, že už budu tři hodiny, mě trochu vyvedli z míry. Ono už je tolik hodin, a já nic nestihla. Ach jo. Chtěla jsem vstát, ale opět se mi zamotala hlava, takže asi nic. Zkusila jsem to ještě jednou, a pomaleji, tentokrát úspěšně. Došla jsem si aspoň na záchod, a potom mi volala mamka. Povídali jsme si, a aspoň jsem na to trochu zapomněla. Jenže potom jsem jí o tom řekla. A její diagnóza mě dost překvapila. Prý je to jasný, mám všechny příznaky těhotenství který měla ona. Tak tohle mě fakt dostalo. Hlavě protože je to nejvíc pravděpodobná diagnóza. Ještě chvíli jsme si s mamkou povídali, a já se potom pozbírala, a vidala se do drogerie.
[V drogerii]
Pro co jsem tam asi mohla jít že? Jasně že pro tehotenský test. Nikdy jsem je nekupoval, nevím který jsou kvalitní, a který ne. Zkusím jich vzít víc, a uvidím. Takže jsem jich vzala rovnou pět. Některý ty dražší, některý levnější, a prostě různý. Prodavačka se trochu smála když viděla jak dávám pět těhotenských testů na pás. Ale tak aspoň budu mít jistou. A musím říct že jsem nervózní jak pes. Myslím že i to, tu prodavačku rozesmálo. Já se vlastně asi ani nedivím, rozklepaná holka si kupuje pět těhotenských testů. I když, rozhodně nejsem první ani poslední, takový zákazník.
[Doma]
Cestou mi psal Domča, že přijde kolem šestý. Takže mám dost času. Jdu na záchod s prvním z testů. Povím vám, takhle nervózní jsem ještě nikdy nebyla. Na obálce píšou že mám počkat pět minut. Mezitím zkouším další testy. Pomalu je zakládám vedle sebe na stůl. A když tam dávám poslední z nich, musím na chvilku zavřít oči, a z hluboka se nadechnout. Otevřu oči, a projedu celý řádek těhotnských testů.
Konec
Chyby
Slovo autora: Omlouvám se že vás takhle napínám, ale aspoň se máte na co těšit.
