[Ráno]
Probudím se na gauči, v devět hodin. Sakra. Pomyslím si, při zjištění že mám jen hodinu. Okamžitě se zvednu a mířím do koupelny. Asi o dvacet minut výjdu po sprše, i s vyfoukanými vlasy. Poté se obléknu, a připravím věci do kabelky. Už jsou třičtvrtě. Nestíhám. Rychle se obuji a sbíhám schody domu. Jenže když vycházím z vchodových dveří, ztrnu údivem. Stojí tam Dominik. Ten si mě hned všiml a přistoupil ke mě. "Tak jedem?,, Řekl, a ta odtažitost, nervozita a trapnost co mezi námi panovala, byla jasně znát. Já jen kývla na souhlas a šla za ním do auta. Pořád jsem trochu v šoku z toho že se tu objevil.
[Po cestě]
Mlčky jsem seděla na místě spolujezdce a sledovala okolí. Bylo trapné ticho, ale nikdo z nás neměl na to ho přerušit.
[U doktorky]
Ležím na křesle s doktorka mi nanáší gel na břicho. Nervózně drtím Dominikovi ruku. Po chvíli přejíždění mi po přišel nějakou věci,se na mě podívá, usměje se a zahlásí:"Gratuluju jste těhotná,, doktorka svůj úsměv rozšíří a začne kmitat očima mezi mnou a Domčou. Já se na něho otočím, s nepopsatenlným výrazem. On se povzbudivě usměje a já vidím radostnou jiskru v jeho očích. Potom jsem s doktorkou ještě řešili nějaký věci a pak zmizeli.
[V autě]
Sedíme v autě na parkovišti, a Dominik někomu píše. Je jasně vidět že je nadšený. A já vlastně taky, sice jsem byla na rozpacích, teda pořád ve mě jsou, ale jen trochu, tak mám radost a těším se až budu chovat to malé stvoření, co ve mně roste. Dominik odloží telefon a pohladí mě po stehně."Promiň,, řekne smutně. Já se jen pousměju, pohladím ho po tváři a řeknu" Už to neřešme,, Pevně věřím že je to to nejlepší řešení. Potom už jedem domů. Cestou si ještě povídáme a všechna ta špatně energie z předchozí jízdy je pryč.
[Doma]
Dominik mě dovezl domů a potom zase musel jet. Taky mi volal Kuba.Chvilku po tom co jsem přišla. Ptal se jak dopadla ta kontrola, protože když jsem mu o tom říkal slíbila jsem, že se mu ozvu jak to dopadlo. No, a když jsem na to zapomněla, tak mi hold musel zavolat on. Mluvili jsem přez půl hodiny a potom se domluvili, že společně zajdem na oběd. Prý mě ve 12:05 vyzvedne. Takže mám cca hodinu.
[V autě]
Už sedím s Kubou v autě, a povídám mu o tom, jak probíhalo mé ráno, a pozdeji taky dopoledne. Takhle to pokračuje, dokud nezastavíme u restaurace.
[V restauraci]
Sedíme u stolu, a Jakub mi vypráví jak probíhalo těhotenství jeho přítelkyně. Potom si klasicky objednáme, sníme, zaplatíme a odcházíme. Nic zajímavého. Teda né že by to byla nuda to ne. Dobře jsme pokecali, ale nebylo to prostě nijak dramatický.
[Doma]
Jakub se mě v autě zeptal jak na to reagovali moji rodiče a mně došlo, že já jim to vlastně vůbec neřekla. Teda já se jim vlastně docela dlouho neozval. A když nad tím tak přemýšlím, já se v poslední době s nikým moc nestýkal. No, každopádně až dorazím domů tak jí půjfuzavolat.
[Doma]
Takže, hovor je zamnou a můžu s radostí říct, že to vzala úžasně. Rovnou mi dala k telefonu i taťku a ten to taky vzal dobře. Teda já jsem to i čekala, moji rodiče jsou úžasní, a vždy mě ve všem podpoří. Ale máme tu takový maličký problém. Chtějí abych v sobotu přijela i s Dominikem. Sice jsem to už uzavřeli, ale pořád si nejsem jistá že to je až tak dobrý, abych ho teď tahala k našim. Ale mám na to dnešek, i zítřek, tak se budu muset snažit, hold jsem to už slíbila. Možná mu zavolám rovnou, a zkusím ho přemluvit třeba na procházku.
Další hovor za mnou, a naštěstí souhlasil. Ale ne s procházkou. Takže se pro mě staví a pojedeme na kafe. Prý tu bude do půl hodiny. No, já jsem připravená, takže se jdu koukat na televizi.
[O dvacet minut později]
Volal mi Domča že už je tady. Já se tedy vydávám před dům, kde už čeká.
[V autě]
Pozdravili jsem se a potom nastalo ticho. Jo, ještě to mezi námi není stejný jak předtím. No pokusím se to dusno nějak zahnat. Tudíž začínám konverzaci. ,,No, a co hudba jak to teď vůbec jde?" Dobře zní to jak kdybychom byly nějací vzdáleni příbuzní co se neviděli bůh ví jak dlouho, ale tak lepší než mlčet. "Hele supr, za chvíli vyjde novej track i s klipem, a pracuje se na albu,, Odvětí a je cítit jak to dusno pomalu mizí. Mise splněna. Dál si povídáme a já furt přemýšlím jak mu mám říct že potřebuju aby se mnou jel k těm rodičům.
Konec
Chyby
Slovo autora: Tady je další část a já vám přeji hezký den.
