[po dokončení činoti]
Už jsem byli oblečení, a já se rozhodla prolomit ačkoliv i docela příjemné, tak nežádoucí ticho. ,,To bylo skvělí" mandala jsem si mikinu a koukla na něj. ,,To teda bylo. Ale i když v tom chci pokračovat. Nechci aby takhle skončilo každé naše setkání. A taky nechci by nám to zničilo přátelství" řekl s tou nejlepší upřímně v očích. ,, Naprosto souhlasím" usmála sem se, a věnovala mu polibek. Dominik se jen usmál a přitáhl si mě k sobě, tak že jsem seděla vedle něho, a jeho ruka mi obmotávala pas. Já si položila hlavu na Domčovo rameno, a mi začal prohrabávat vlasy.
(A:Alena, D: Dominik)
D: Přespíš u mě?
A:Jo, ráda
Posunula jsem hlavu abych na něj viděla.
D: Dobře, a půjdem už teď?
A: Mohli bysme
D:Ok, ale před Jakubem jakoby nic.
A:To je jasný
Dal mi polibek do vlasů, a začali jsme se zvedat k odchodu.
[U Dominika doma]
Domča zjistil že Kuba není doma, a tudíž máme byt pro sebe. Nebylo moc hodin, a my rozhodně neměli v plánu jít spát. Rozhodly jsme se to zakotvit na gauči. Bavili sme se o anime a po tom co sem to zkritizovala, to Domča nevydržel, a začal tam nějak pouštět, aby se prý přesvědčila, že je to dobrý. Já prokroutila očima a nechala ho ať to pustí.
[Po zkončení dílu]
Tak tohle bylo nejdelších dvacet pět minut mýho života. A taky že jsem mu to řekla. Naštěstí se z toho nestala hádka. I když už to tak vypadalo, ale já jakožto moudřejší ustoupila. Mluvili jsme tak asi do desíti, kdy sme se rozhodli jít spát. Dominik mi půjčil jeho tryčko, a lehli sme do postele. Ani jednomu se nepodařilo usnout, a tak začala konverzace. Já se neudržela, a začala ho opět líbat. On neuhnul. A po chvíli líbání mi sundal kalhotky. Vsunul do mě dva prsty. Já to nečekala, a tak jsem se trochu lekla. Dominik se tomu zasmál, a pokračoval. Potom co mi udělal dobře, sme si sedli naproti sobě, a koukali si do očí. Chtěla bych něco říct, ale prostě to nešlo. Domča mi dal pusu a lehl si. Já si lehla vedle něj a v objetí usnul, netrvalo dlouho a já taky.
[Ráno]
Vzbudil mě Dominik. ,,Vstávej snídaně je tady" donesl tácek s vajíčky s pečivem. ,,Ježíš, to je hezký" chraplavým ranním hlasem, jsem řekla když to pokládám na postel a sedal si mě mě.,, Chtěl jsme udělat palačinky ale nějak se to nepovedlo" zasmál se. ,,To nevadí, tohle je super" viděla že mě vděčnost. ,, To mám radost, a jez nebo tu bude studený" řekl starostlivě. ,,Já tě fakt asi miluju" bez myšlení jsem to řekla s lehkým smáním, teda dokud mi to nedošlo. Koukla jsem se na Dominika, který byl dost zařazený, možná ještě víc než já. ,, Ježíš, promiň, já...jsem to tak. Nestihla jsem to ze sebe ani vikoktat, a Domča mě zarazil. ,,Hele,já jsem rád že jsi to řekla. Měl sem v plánu si o tom promluvit, a včera na to nebyla odvaha. Takže to bylo přeloženo na dnešek, a to bych se asi taky neodhodlal. Ale chtěl jsem ti říct, že k tobě asi něco cítím, nevím přesně co. Protože chci lásku, ale nechci znič to, co máma teď. Ale i když asi chci aby to byla láska, tak já jí přesně necítím, lásku už jsem cítil ale teď, teď je to jiný". Zkočil a zklopil hlavu dolů. Mě to překvapilo, zarazilo, a nevím co všechno. Netušila jsem co říct, a hlavně, ať jak to mám já. Protože nevím jestli cítím lásku, nebo ne. Vlastně to cítím dost podobně jako on. Ale proč by jsme to nemohli zkusit. Přecejen, oba jsme dvě zmatené duše, co nevědí co chtěj. A když se to nepovede, promluvíme si, a zůstaneme přátelé. Tak, očividně jsem to rozhodla za nás oba. Teď mu to nějak dobře říct. Chytila jsem mu bradu, a zvedla jí aby se na mě díval, zhluboka se nadechla, a řekla jsem:,,Tak víš co, zkusíme to. Nemáme co ztratit, a když se to nepovede, tak budem kámoši. Ani jeden z nás neví co přesně chce. Tak to prostě zkusíme zjistí spolu." Až se mi zkoro nahrnuli slzy do očí. ,,Tak dobře" řekl a chytil mě za ruce, které stiskl a políbil mě.
Konec
Chyby
Slovo autora: Konečně!! Jsou spolu. To hlavní na co tu všichni čekali.
