[Ráno]
Dnešní ráno začalo snídani do postele. Teda jelikož jsem usnula na gauči, tak předpokládám, že mě sem Domča odnesl. Já jsem vděčná, ale zdá se mi, že tu ruku strašně námaha, nato že sádru nemá teprve pár dnů. Včera jsem mu tu říkala, ale on tvrdí že ne, a vymluvit si to nedá. Tak hlavní je aby se on cítil v poho. Což asi jo, když mi dělá snídani až do postele. Teda byly to jen vajíčka, ale stejně je to hezký. Když jsme dojeli já se šla zkulturnit, Domča uklidit po snídani,a společně jsme se sešli na gauči. Povídali jsme si, panovala hezká, ale zvláštní atmosféra, asi protože to byla taková upřímná chvilka. Tohle nám vydrželo celý dvě hodiny, a kdyby moje břicho nechtělo zaplnit, tak tam sedíme možná až do večera. Já se teda snažila zakrýt kručení mého břicha, ale Dominik si toho všiml. A zavelil že se jde na oběd.
[Po cestě]
Jeli jsme do restaurace, ale já z toho měla zvláštní pocit. Pořád se mi před očima promítala scéna s tou holkou. Co když se něco podobného stane i teď. Povzdechla jsem si v hlavě. Domča moji nervozitu poznal, a začal že zajímat. "Děje se něco?,, To víš že se něco děje. Přejelo mi v hlavě, ale tak hnusná být nemůžu, nebyla to jenom jeho vina. "Ne, nic, co by mělo?,, Nechtěla jsem mu to vysvětlovat, tak nejlepší možnost byla to zapírat. "Opravdu? Zdá se mi, že jsi nějak v rozpacích.,, Rychle se mi podíval do očí, ale když to dořekl zase se díval dopředu. " Jen už mám hlad,, uchechtala jsem se. "Neboj, už tam budem,, taky se usmál a potom už bylo jen ticho.
[V restauraci]
Zatím to proběhla v pohodě. Už jsme měli i objednáno, ale i minule to bylo ze začátku v pohodě. Uvidím, ale byla by opravdu velká náhoda, kdyby se to stalo dvakrát za sebou, a ve dvou různých restaucích. Ovšem, i tak budu ve střehu. Dominik, si chtěl povídá, s proto začal mluvit o tam jak to teď bude, jelikož začíná tour. A dokonce o tom mluvil i když nám donesli jídlo. A vlastně i do doby co jsme nedojedli. Mluvil hodně. Teda mně to až tak nevadilo, ale když on mě ani moc nepustil ke slovu. Naštěstí to dokončil, a já hned jak to šlo, změnil téma. Potom za nás za oba zaplatil, a jelo se do studia.
[Ve studiu]
Tentokrát na nás čekal jen Kuba. Zbytek byl na cestě, a tak na nás pro jednou všichni nečekají. Teda to mluvím spíš za mě, ale na Domču se prý taky dost čeká. Tak aspoň jsme dva. S Kubo jsem se pozdravila, a sedla si na gauč. Dominik to zopakoval, a přisedl si ke mně. Kuba vedle nás na židli, a začal s Domčou řešit něco ohledně show. Já je chvíli poslouchala, ale potom mě to nebavilo a tak jsem si z kapsy vytáhla telefon. Potom postupně začali přicházet kluci, a pomáhali Jakubovi a Dominikem v řešení jejich problému ohledně show. Já je teda moc neposlouchala, a když už, tak jsem nemohla být nijak nápomocna. Takže jsem to raději nechala na nich. Když to konečně nějak vyřešili, tak se nelenilo, a začali mě zaučtovat. A jelikož se v tom angažuje hlavně Tomáš, tak to zaučování vedl on. Už jsem to tu asi půl hoďky zkoušeli,a mně to kupodivu šlo. Teda, né že by to bylo něco těžkého, ale i tak mi to udělalo radost. Po několika desítkách minut jsme usoudili, že toho necháme. Vlastně už ani nebyl důvod pokračovat, všichni byly toho názoru, že jsem skvěle připravené v pondělí se do toho pustit na plno. Kuba na oslavu nalil panáky, a my si přiťukli. A potom už to jelo. Přišli další panáky, potom další, a potom, už se to zvrhlo, a začali jsem to mixovat. Takže je asi jasný, že tý střízlivosti nám moc nezůstalo. Naštěstí Pepa přišlel s geniálním napadá, si objednat jídlo. Třeba když to zajím, bude to lepší. A taky že bylo, a myslím si, že to bodlo všem. Za nedlouho jsme s Dominikem usoudili, že bude nejlepší jít domů. Tak jsme se rozloučili, a vydali na cestu. Auto tam zůstalo, jelikož ani jeden z nás nebyl schopen řídit.
[U Dominika]
Šla jsem do sprchy, po mně Domča, a potom jsem šli společně sednou na gauč k televizi. Když film zkončil, šli jsme si lehnout.
Konec
Chyby
Slovo autora: Už jsme to dotáhly na 4. místo v #niktendo! A za to vám moc děkuji.
