[Ve studiu]
Nejdříve začali takovými obyčejnými, možná i trochu trapnými, otázkami, typu co: co dělám za práci, jestli kouřím a tak. Čekala sem že se zeptají od kus znám Yza nebo kolik mi je, ale očividně jim o mě Kuba něco málo řekl. Na otázky jsem odpověděla, na pár se zeptala a začali jsme konverzovat na téma tetování. Tohle téma nám vydrželo docela dlouhou, ale vůbec mi to nevadilo. Do toho jsme eště pili takže to občas bylo trošku nesrozumitelný, a vtipný, ale aspoň jsme se fakt nebudily. A protože jsem byla jediná, kdo neměl tetování tak sem jim slíbila že si nějaký nechám udělat. Potom byla zase konverzace o klucích, za což jsem byla fakt vděčná protože když jsem se ptala na nějaký otázky odpověděli mi tak neosobně, jako kdyby se báli. A když se teď konečně otevřeli, dost mě to zasáhlo, nejen jejich minulostí a tím co zažili, ale i tím jako jsou fajn. To sem teda, pozná už při tý první konverzaci ale teď sem si to utvrdila. A ten Dominik, mi dost padl do oka. Je hezkej, simpatickej a vtipnej. Teda má samozřejmě i špatný stránky, ale na to kámušům nekoukáš. I když my eště nejsme úplně kámoši, ale cítili jsme se tak. Já se n ním bavila otevřené jako s kámošem a on je mě taky. Ale možná to bylo tím, že už sme v sobě něco málo měli. Byla taková sranda, že všichni zapomněli na čas. A já bych si ani nevzpomněla, kdyby mi nepsala Nela. Protože sem jí slíbila že se kolem desátý ozvu ohledně toho, co mi napíše nadřízenej. Aby jste byli v obraze, má mi napsat jestli v pondělí jdeme nebo jestli si to vezme druhá směna. ,,Jaj, hoši já už asi budu muset jinak mi ujede bus" řekla sem když sem zjistila jak to teda v pondělí je, a dala to vědět Nele, která chtěla vědět proč sem se neozvala. Já jí napsala že sem s kámošem. A právě v tu chvíli mi došlo že mi jede ten bus.,,Zůstaň tady, přece se teď nebudeš táhnou na bus" řekl Kuba a všichni souhlasili. Já trochu váhala ale nakoc jsem to přijala a poděkovala. Josef začal mlít nějaký hovno a mi z toho vytvořili téma k debatě. A potom si prostě povídali, pili a hráli na PlayStationu. Mě naučili Fifu a jelikož mi to ze začátku nešlo, tak se mi furt smáli. Ale smích je přešel když jsem Dominika porazila. A potom sem usnula, nechám v kolik, jak, prostě nemám tušení.
Konec
Chyby
Slovo autora: Původně jsem chtěla dělat kapiloti trošku delší jako poslední dvě, ale trochu to nevišlo. Ale příště už se pokusím.
