[Ráno]
Vzbudila jsem se, a začalo normální ráno. Po snídani mi napsal šéf, že dneska máme zavřeno, takže nemusím chodit do práce. Super! Musím říct, že v poslední době, mě to moc nebaví. Jo, jsem tam s Nelou a povídáme si tam, ale ta práce, celkově není pro mě. Ale z něco účty platit musím. Tak sem se převlíkla, a pustila se do žehlení. Prádlo vyžehleno, a mě, nezbývalo, nic jiného, než si jít sednout a pokusit se vymyslet, co budu dělat. Z přemýšlení mě vyrušilo oznámení. Psala mi Nela.
Nic, důležitého, jen o tom, že màme dnes volno. A eště sme si psali, o různých věcech. Ale taky nic zajímavého. Alespoň mě na chvilku zabavila. A vnukla mi nápad, že bych mohla je ta rodiči. Tudíž jsem mamce hned zavolala. Ona mi ale oznámila, nemilou zprávu, tátu před chvílí chytli záda, a pro jistotu jedou do nemocnice. Ale i kdyby to nic nebylo, bude lepší když bude mít klid, a já bych je tam spíš jen rušila. Takže, skončila i ta poslední naděje na to, že se neukoušu nudou. Jo, sice bych mohla napsat Kubovi, nebo Dominikovi, ale do toho se mi moc nechtělo. Přeci jenom, Kuba včera točil klip, takže předpokládám že dneska bude asi zařizovat něco kolem toho. A u Domči, si nejsem jistá, co když si to špatně vyloží, a bude v tom vidět sex. To je to poslední co bych chtěla. Ale, taky ho chci vidět, sakra. Je to můj kámoš, a to co se stalo, se stalo. Takže se to mezi nás nemůže plést. Je to jen minulost, a ta nehraje roli. Takže sem sebrala všechno tohle odhodlání, a chtěla mu napsat. Jenže sotva co jsem otevřela chat, Dominik mi začal volat. Zvedla jsem to a pozdravila ho.
(A: Alenka D: Dominik)
D:Ahoj, hele jsme s klukama ve studiu, nechceš se stavit?
On mi snad čte myšlenky, to jsem opravdu nechápala.
A:Jo, jasně, ráda.
D: Dobře,tak tě budem čekat.
A: Ok cca za 40 minut bych tam mohla být.
D:Ok zatím
A: Ahoj
Zavěsil, a mě se na tváři objevil úsměv. Měla jsem opravdu radost, protože jinak bych asi zdechla nudou. Takže sem se nachystala, a šla se obout.
[Ve studiu]
Zavolala jsem Domčovi že jsem před dveřmi, ať mi jde otevřít. On tak učinil a hned co jsem vešla do chodbyčky, mě stáhl do objetí. Když jsem přišla kluci mě zborově pozdravili a já je taky. Tomáš mě pobídl abych si sedla, vedle něj, na gauč. Já si tedy sedla, a vedle mě na druhou stranu si sedl Nik. Radek se ochotně zvedl a zeptal se co chci k pití. Já mu to řekla a on mi to donesl. Pak odešel. Ale zato zase přišel Daniel, pozdravili jsme se a on si sedl na Radkovo místo. A přerušil panující ticho otázkou, jakože piju. Já to nechápal a ostatní podle jejich výrazů taky. ,,A proč by jako neměla?" zaptal se ho Tomášek. Daniel se koukal pohledem typu: tak to je snad jasný a odpověděl. ,,Však je dneska pracovní den, tudíž asi musí do práce. A tam se nechodí s chlastem v krvi, ale sorry mě vlastně nedošlo, že vy dva to nemáte šanci vědět." Zakončil větu smíchem, a mi ho následovali.,,Ajo, vlastně" uvedomil si Dominik. ,,To máš pravdu, ale já mám dneska volno, takže pohoda."řekla jsem abych to objasnila. ,,Aha, tak to jo" odfrkl si Daniel a začal hrát nějakou hru. Mi započali konverzaci a pak se znovu připojil i Radek když se vrátil. Panovala skvělá nálada, a to už asi dvě hodiny. Jenže Daniel musel odjet, a loučení naší náladu lehce zkazila.
Konec
Chyby
Slovo autora: Nedávno to bylo zase trochu dramatičtější tak teď to zase na chvilku zmírníme, ale nebojte, ne na dlouho.
