Po tom co jsem vstala, mi Dominik utřel slzy, a objal. Poté jsme odešli do kuchyně. Nalil mi vidu, a posadily jsme se ke stolu. V hlavě se mi točili milion myšlenek, otázek, představ. Napadlo mě, že bych se mohla objednat ke gynekoložce, třeba mi nakonec oznámí že to byl plány poplach. A tak jsem se z ničeho nic tiše zvedla, cestou do ložnice si vzala telefon, a zavřela dveře od ložnice. Nervózně jsem procházela po ložnici, při zvonení. Zvonění ustalo, a byl slyšet ženský hlas. Byla to sestřička. Celou situaci jsem jí popsala, a ona mi dala termín za deset dní. Do tý doby asi zešílím. Já ji poděkoval, a zavěsila. Musím se trošku uklidnit. Otočím se, a kdo stojí ve dveřích. Samozřejmě Nik. "Kdo to byl?,, zeptá se, a jde ke mně. "Volala jsem ke gynekoložce,,řekla jsem, když mě chtili za boky, a věnoval pusu do vlasů. "Musím pryč,, zahlásím, a jdu se obout. Ještě stihnu ze židle vzít Nikovi mykynu, a obléct si jí. Domča jde za mnou, ale u pohovky se zastaví. "Kam?,,smutně koukne. "Nevím, pryč,, odseku a pospívchám ven. Už se mi tam nějak špatně dýchalo. Proto hned jak stojím před domem se zhluboka nadechnu, a vydávám se do prava. Naštěstí to tu trošku znám, takže bych se ani nemusela ztratit. Po ceste potkám lavičku, a rozhodnu se posadit. Nakonec na ní ležím, a koukám na nebe. Myslím na to dítě. Začnu se hladit po břiše, a v hlavě se mi objeví vzpomínka na ten sen. Možná to mělo být znamení. Možná mi tím chtěl vesmír naznačit že opravdu budu mít dítě. Možná toho syna. Jen doufám že ho násrazý to modré auto. Je mi do pláče. Moje srdce bije stodvacet. Nevím co mám dělat. Chci to dítě? Nebo ne? Ani tohle nevím. Vlastně ani nevím jestli jsem opravdu těhotná. Ach jo. Rozhodnu se jít pryč. Kouknu na telefon. A tam zpráva od Dominika. Ani se na ní nepodívám. Vlastně ten mobil ani neodemku. Pouze zkontroluji čas, a dám ho zpět do kapsy. Nevím co mě to napadlo, ale najednou jdu na autobus. Přijdu zrovna když přijíždí. Peníze měl Dominik v té mykyně. Tak zaplatím, a sedám si na jednu že zadních sedaček. Najednou mi začne zvonit telefon. Dominik. Mám zvláštní náladu. Nechci s nikým moc mluvit, a tak se rozhodnu mu to nevzít. Nasadím si kapucu, a koukám z okénka, dokud autobus nezastaví na zastávce poblíž mého bytu. Vystoupím, a jdu směr můj byt. Klíče zchovávám v botníku, takže si je vezmu a odemknu. Vstoupím, a jdu ihned na gauč. Vypnu si telefon aby mi Domča přestal volat, a zůstávám tam mlčky ležet. Asi po půl hodině přemýšlení se rozhodnu si dát sprchu. Ve sprše mi bylo konečně trochu dobře. Pouze v ručníku jdu do kuchyně, a vezmu si nějaký jogurt co byl v lednici. Snad nebudu zase zvracet. Pomyslím si, a pustím se do něho. Sláva. Udržela jsem ho. Aspoň něco pozitivního. Zapu televizi, a pustím si nějaký film. Když dojím jdu se obléct do pyžama, a dál koukám na film. Poté u něho usnu.
[Ráno]
Probudím se na gauči, a protáhnu se. Moje nástěnné hodiny ukazují devět hodin ráno. Zapnu svůj telefon, a najdu několik nemálo zpráv a hovorů, od koho jiného než pana Citty. Zprávi si ani nezobrazuji, nemám na to náladu. Vypravím se do koupelny, a provedu aspoň základní hygienu. Moje kroky míří do kuchyně. Hledám něco k snědku. Najdu nějaké lupínky, které se rozhodnu zamíchat s mlékem. Poté co sním druhou lžíci, můj žaludek jídlo odmítne. Běžím na záchod. Mám opravdu štěstí že běhám rychle. Opět je můj žaludek prázdný. Vipláchnu si ústa, a smutně mířím na pohovku. Televize od včera hraje, takže jí pouze přeladím na jinou stanici, tupě na ní zýrám. Chtěla bych se koukat, ale moje hlava mi neustále posílá myšlenky vivádející mě z reality. Já sice nejsem člověk co by koukal, plánoval nebo myslel na budoucnost. Ale teď nedělám pořádně nic jiného. Prostě už to není jen, že JÁ žiju teď a tady. Teď je to spíš, MY budeme, či nebudeme tři. A musím říct, že tohle mě sakra ubijí. Teď vím že Dominika miluju, ale že bych s ním hned teď chtěla rodinu se říct nedá. Mám smíšené pocity. Nevím nic. Připadám si tak bezmocná. Snad to brzy přejde. Kdybych aspoň měla jistou že opravdu čekám děťátko. Že čekám malého Cittu.
Konec
Chyby
Slovo autora: Tak co, bude malý Citta? Nebo pouze planý poplach?
