[ U Domči]
Domča byl z toho nějakej skleslej. A ani neměl potřebu to nějak zakrývat. Což my nevadilo, a chtěla jsem udělat všechno pro to, aby se jeho nálada zlepšila. A jelikož sem s jeho blbou náladu jaksi počítala, po cestě, sem koupila víno, a nějaký sladkosti. Dominik mi jasné ukázal že mu to udělal radost, to zase udělal radost mě, a bylo to všechno zalitý slunce, jak z pohádky. Společně sme si dali víno, a k tomu něco z toho co sem přivezla. Mluvili jsem o práci. A já se mu svěřila, s tím, že mě ta moje úplně nebaví. Ale opravdu sem nečekala, že mi nabídne abych pro ně mohla pracovat. To byl pro mě šok, přeci jen, když jsem se o tom zmínila, čekala sem spíš něco, jako ,,to mě mrzí" nebo ,,tak snad si brzo najdeš něco lepšího" ale tohle ne. Já tu práci sice nemám ráda, ale zároveň mi vyhovuje, protože mám dobrou pracovní dobu, nemusím se vracet odpoledne a strávit tam celý den. Vždyť kdyby měla normální práci, s klukama bys se asi skoro neviděla. Ale nechala jsem Dominik ať mi víc řekne o tom co nabízí. Byla to vlastně ideální práce pro mě. Mohla jsem ji dělat kdekoliv protože je hlavně přez internet, nemám žádnou pracovní dobu, a ještě bych pracovala s klukama. Lepší už to být nemohlo.Teda musíme to probrat s Kubou, ale je jelikož mi Domča říkal, že někoho na vyřizování e-mailů a celkově takovou "sekretářku" potřebují už dlouho, a nutně, myslím si že nebude vůbec proti. Tudíž mu Domča rovnou zavolal, a domluvil že se za půl hodiny sejdem ve studiu. Já se třásla radostí, on to poznal, a radostně mě objal. Poté sme rychle dopili víno a vydali se na cestu.
[Ve studiu]
Jakub tam zatím nebyl, a mi si na uklidnění zahráli FIFU. Ke konci naší hry se dostavil i Kuba. Řešili jsme jak by to probíhalo, kolik bych za to měla, a něco ohledně formalit. A musím uznat, že bych nevěřila kolik s tím je starostí. Vždyť jen jdu do jiný práce, to je formalit jak kdybych kupovala africkýho slona, co musí jet přez půl země. Ale po pár hodinách už to bylo asi vše, takže mám práci, ne tedy oficiálně, ale podle Kubi 0jo. Zítra to budeme řešit papírování a tak, a já už dnes podám výpověď. Nemůžu uvěřit, jak rychle se to stalo. Ale ta představa mě bavila, a hodně. Bohužel už musím jet, jinak tu výpověď nebudu muset podávat protože mě rovnou vihoděj. Takže sem se rozloučila s Kubou, a s Domču šla pro auto k němu.
[Doma]
Stihla jsem si vzít věci a převléknout se, ale víc už fakt nic. Už takhle to bylo jen tak tak. Tudíž má mé břicho umíralo hladem.
[V práci]
S Nelu jsem se přivítaly, a protože jsem mu při jízdě volala, byl tam i šéf. Všechno jsem řekla, objasnila, a on to naštěstí pochopil. Na rozdíl od Neli, tak byla naštvaná že se to dozvěděla až teď, a že jí tam takhle nechávám. Chtělo to hodně vysvětlování, s omluv ale nakonec to pochopila. Tohle všechno zabralo tolik času, že moje směna mířila ke konci. Dnes to opravdu rychle uteklo.
[Doma]
Konečně mé břicho dostalo jídlo po kterém žadonilo, a já si dala zaslouženou vanu. Potom postel, a tím dnešní den ukončil.
Konec
Chyby
Slovo autora: Tato kapitola je zaměřena víc na dění kolem než na vztah Dominika s Alenou, za což se omlouvám.
