Ráno jsem se probudila a nadechla se chladného vzduchu. Přesto, že byla zima, nemyslela jsem na to. Měla jsem plnou hlavu myšlenek o dnešním výcviku s Fireheartem. Vyskočila na nohy a protáhla se. Ostatní učedníci ještě spali a vypadalo to, že je nic neprobudí. Ani moje energické pohyby.
Rozběhla jsem se z doupěte a skočila do sněhu. Cítila jsem pocit volnosti. Zamířila jsem do válečnického doupěte. Chvíli jsem počkala a pak sem skočila dovnitř. ,,Sněží!" Začala se pobíhat ze strany na stranu, dokud se někdo nepostavil a nezměřil mě naštvaný pohledem. Na chvíli jsem zmlkla a nervózně se usmála.
Byl to Graystripe. Učitel mého bratra Brackenpawa. ,,Cinderpaw..... kolikrát ti mám říkat, že máš čekat před doupětem." zavrčel. Normálně to byl veselý kocour, ale neměl rád, když jsem ho budila. Sklopila jsem uši a vyšla jsem z doupěte. Posadila jsem se do sněhu a sledovala vločky padající na zem. Přemýšlela jsem, proč nejsou ostatní taky nadšení ze sněhu. Fireheart by určitě byl, kdyby se probudil.
Můj pohled směřoval do doupěte velitelky - Bluestar. Vypadalo to, že tam nikdo není, ale když jsem se zaposlouchala, bylo slyšet její chrápání. Taky spala. Jako všichni. Najednou mě někdo z přemýšlení vyrušil a do obličeje mi přiletěl mokrý a studený sníh. Otřepala jsem se a uviděla jsem Firehearta s jeho veselým úšklebkem. ,,Dobré ráno!"
Zavrčela jsem a usmála se. Otočila jsem se k němu zády a zadními tlapami ho zasypala sněhem. ,,Jo, dobré ráno!" Fireheart setřepal sníh s jeho nádherného ohnivého kožichu a otočil a jeho zelené oči hravě planuly. ,,Jen počkej!" pošetile usmál se a rozběhl se za mnou. Zhodil mě do sněhu. Zasmála jsem se a vyskočila jsem na něj. Oba dva jsme skončili na zemi, celí mokří. Smáli jsme se.
,,Tak konec blbostí a jdeme lovit." řekl. Šlo jsme k hranicím ShadowClanu. Tam jsem to neměla zas tak moc ráda. Byl tam cítit ten hnusný pach. Otřepala jsem se a nenápadně se vzdálila dál od hranice. Ucítila jsem myš. Přikrčila jsem se a vyskočila. Podařilo se mi to. S myší v tlamě jsem se rozběhla k Fireheartovi. Měla jsem na ní vážně chuť.
,,Opovaž se to sníst." pokáral mě, když viděl můj výraz v očích. ,,A jak to Bluestar pozná?" odsekla jsem. Fireheart se zasmál. ,,Pozná. Věř mi. Vím to z vlastních zkušeností." potom jeho pohled zvážněl. ,,Navíc pak budou ostatní kočky z klanu hladové. Jenom kvůli tvé nenasytnosti."
Povzdechla jsem si. ,,Jo, jasně. Chápu. Promiň." řekla jsem potichu a on se vítězoslavně usmál. Chvilku jsme tam jen tak stáli. Nechtěla jsem se mu dívat do očí, ale neodolala jsem. Byly nádherně zelené. Byly v nich různé emoce. Oba dva jsme se dívali jeden druhému do očí.
Fireheart se ke mě přiblížil. Měla jsem chuť se ho dotknout..... ,,Tak, jdeme zpátky do tábora." řekl a otřepal se. Šel na před. A já jsem stála ve sněhu uprostřed lesa. Sníh mi vál do obličeje a začínalo snežiť silněji. Můj kožich byl celý pokrytý sněhem. Sledovala jsem ohnivě zbarvený kožich, jak pomalu mizí mezi stromy.
,,Jdeš?" zavolal na mě a já se vzpamatovala. Ne úplně, ale stačilo to k tomu, abych se rozeběhla a dohnala ho. Fireheart se na mě otočil a usmál se. Taky jsem se usmála. Ještě jsem nechtěla jít zpět do tábora. Kopla jsem na něj sníh. ,,Chyť si mě!" zakřičela jsem a rozběhla se přes zasněžený les. Mířila jsem ke Slunečním skalám.
Fireheart se zasmál. S úsměvem se rozeběhl a dohnal mě. Zrychlila jsem. Otočila jsem hlavu. ,,Nechy-" ve sněhu mi podjely tlapky. Spadla jsem. Ohnivě zbarvený kocour se zastavil a zasypaly mě sněhem. Otřepala jsem a když jsem chtěla vstát, přitiskl mě k zemi mohutnýma tlapama. ,,Ha!"
Nijak jsem se nesnažila vykroutit zasmála jsem se stejně jako on a podívala se mu do očí. Jeho stisk v tlapách povolil a já se pomalu postavila. Stálá jsem naproti němu. Jeho úsměv začínal mizet a měnil se v klidný láskyplný výraz. Podíval se mi na tlapy a potom zvedl hlavu a dotkl se mě čumákem čumáku. Překvapeně jsem mu zírala do očí. Byli rozmazané jak byl blízko. Zacouval.
Chvíli jsem překvapeně stála. ,,Pojď. Už vážně musíme jít." mňoukl a já jsem s ním vyrazila do tábora. Dneska jsem měla sny jenom o něm - ale ne o něm jako očiteli.....o Fireheartovi, kterého miluju.
-
Byl další den a já jsem stála u Hromové stezky. Skontrolovat jednu záležitost místo Firehearta, který musel jít nasbírat šantu. Ta záležitost se prokázala jako dezinformace. Všude bylo bílo a já vstoupila na stezku. Ozvalo se zašustění a já se otočila. Za mnou byl známý mourovatý kožich. Zasmál se. ,,Tigerclaw!" zavrčela jsem. Najednou jsem ucítila ohromný nával bolesti. Slyšela jsem zvuk motoru v dálce a kroky Tigerclawa, jak odchází.
Chtěla jsem na něj něco zavolat, ale nedokázala jsem vydat ani hlásku a navíc jsem pomalu ztrácela smysly. Miluju tě, Firehearte. Promiň....to byla moje poslední myšlenka než jsem vpadla do bezvědomí.
-
Ležela jsem v doupěti a vedle mě stála Yellowfang. Ta mrzutá kočka mi za tu dobu, co jsem byla nemocná přirostla k srdci. Nejhorší zprávou pro mě bylo to, že už nikdy nebudu moct být válečnice. Yellowfang napadlo, že bych mohla být také léčitelka. Bylo by to úžasné. Mohla bych být zase něco.
,,Musím jít pro byliny." zavrčela léčitelka a vyhrabala se z doupěte. Položila jsem si hlavu na tlapky a sledovala její siluetu, jak mizí. Začínalo jaro a sníh pomalu tál. Někdo se objevil ve vchodu. Byl to Fireheart - často mě navštěvoval. Jeho pohled už zdaleka nebyl tak smutný jako po první návštěvě, ale ani tak veselý jako dřív. ,,Ahoj." mňoukla jsem a on neodpověděl. Posadil se vedle mě a já se mu zahleděla do očí. Potom jsem odvrátila pohled. Šťouchl do mě.
Podívala jsem se na něj znova. Na jeho zelené pronikavé oči. ,,Miluju tě, Cinderpaw." mňoukl. Překvapeně jsem se na něj podívala. Tohle jsem nečekala... Přitiskla jsem k němu svou hlavu. Teď si budu muset vybrat - být léčitelkou a nebo jeho družkou.
Dneska je 1 a máme tady první Oneshot! Budu moc ráda za každou reakci a pokud máte napády na další shipy, neváhejte napsat! Snad se vám to líbilo <3
~Toffee
