,,Jak se můžeš bavit s Hawkfrostem?! Copak nevidíš, co dělá?! To není možný!" zařvala jsem na Bramblefura hned po Schromáždění. Vždycky jsem ho měla ráda, i když jsem to nedávala znát, ale co jsme přišli k Jezeru se změnil stejně jako náš vztah.
,,Je to můj nevlastní bratr. Chceš, abych se přestal bavit s někým z mé rodiny?" zeptal se poněkud klidněji, ale i tak naštvaně. Podívala jsem se hluboko do jeho jantarových očích. ,,Jo!" zavrčela jsem nahlas. ,,Tigerstar byl taky tvůj příbuzný. A přece by ses s ním nebavil."
,,Tigerstar byl můj otec. Bavil bych ses s ním." zavrčel. Švihla jsem ocasem a sto chutí jsem mu chtěla rozbít jeho ksicht. ,,Jsi idiot! To..... prostě IDIOT, idiote! Největší!" Otočila jsem se a odešla rázným krokem směrem k táboru. Už jsem ho nikdy nechtěla ani spatřit - a to se mi asi nepovede, když jsme oba dva z ThunderClanu. ,,Kretén." zavrčela jsem potichu.
U vchodu do válečnického doupěte seděl Ashfur. Podíval se na mě modrýma očima. ,,Jakto, že si tak brzo zpátky? A ostatní jsou kde?" zeptal se a postavil se. Pomalu došel za mnou. ,,Bramblefur." zavrčela jsem se a uhnula mu pohledem.
,,Co zase udělal?" povzdechl si a podíval se nahoru směrem ke korunám stromů. Moje tmavě zrzavá srst se naježila. Podívala jsem se mu přímo do očí. ,,Prostě.....zase si myslí, že ten jeho vyšinutý bratr je v pořádku! Je blbý?! Jo je! Na to jsem už měla už dost času sama přijít!"
,,Klid," řekl a usmál se. ,,S Brambleclawem si nelámej hlavu, všichni ví, že se poslední dobou chová jako pitomec. Nevšímej si ho. Máš mě." usmál se a já se zarazila. Podívala jsem se mu do očí znova. Bylo tam něco úplně jiného.
Taky jsem se usmála. ,,Díky, jsem ráda, že tě mám." vztek rázem vyprchal. Jeho šedivá srst vlála. Dotkla jsem se ho čumákem čumáku. Byl to zvláštní pocit. Zavřela jsem oči. ,,Miluju tě." zašeptal. Bylo zvláštní, jak rychle se můj vztek proměnil v radost. ,,Já tebe taky."
