,,Ahoj, Jaku!" zavolal na mě někdo. Otočil jsem se a uviděl jednu mou kamarádku - Nutmeg. Znali jsme se už docela dlouho, na to, abych si zvykl, že mě ráno vždycky probudí.
,,Ahoj!" usmál jsem se a ona mi úsměv oplatila. Dychtivě se na mě podívala a já si povzdechl. ,,Co budeme dneska dělat?" zeptal jsem se. Pevně jsem doufal, že nebudeme pozorovat ostatní kočky v okolí. Byla to asi ta nejhorší činnost, kterou vymyslela.
,,Můžeme se jít projít po okolí." navrhla. Přikývl jsem. To neznělo tak hrozně. Postavil jsem se vedle ní a oba dva jsme vyrazili směrem dál od lesa, poblíž kterého jsme bydleli. Nadechl jsem se. Necítil jsem nic jiného než její až moc sladkou vůni. Nijak mi to nevadilo.
Zastavili jsme se a kočka ladně vyskočila na plot. ,,Pojď." usmála se a já se vydrápal vedle ní. Radši bych šel dolů, ale Nutmeg měla očividně ráda výšky. Její hnědá srst vlála ve větru. ,,Miluješ mě?" zeptala se rychle a když jsem se na ní zmateně díval, dodala. ,,Já tebe jo...."
Nějak jsem nedokázal pochopit, proč by někdo miloval zrovna mě. Byl jsem úplně překvapený, ale nakonec jsem přikývl. ,,Samozřejmě, že ano." usmál jsem se a v jejích očích zazářila radost. A to mě potěšilo nejvíc. Vždy jsem jí rád viděl takhle šťastnou.
