Byl to strašný šok. Swiftpaw byly mrtvý. A můj obličej.... už nevypadal jako dřív. Byly jsme naštvání na Bluestar - velitelku ThunderClanu, protože nás nechtěla jmenovat válečníky.
A tak jsme se rozhodli, že se sami vydáme po stopách psí smečky. Pes zabil mého kamaráda a mě pokousal obličej. A Bluestar mě jmenovala válečníci, ale pojmenovala mě Lostface. Tenhle den se všechno změnilo.
Ležela jsem v léčitelském doupěti. Cinderpelt připravovala bylinky a já byla otočená zády ke všem. Nechtěla jsem ostatní nějak děsit pohledem na mě. Někdo se objevil ve dveřích. Podle chůze jsem poznala, že to je Cloudtail.
Byl to jediný učedník, kterého Bluestar chtěla jmenovat. Sice se původně narodil u dvounožců, ale to na našem přátelství nic neměnilo. ,,Brightpaw?" řekl mi mým bývalým jménem. Kdybych se jmenovala jakkoliv jinak, naštvala bych se. Ale tentokrát jsem mu za to byla vděčná.
Otočila jsem se na něj. Ani neucukl pohledem, když se na mě dívat. Choval se, jako bych byla úplně normální. Jako dřív. ,,Jak se daří?" mňoukl vesele. Pokrčila jsem rameny.
,,Až na to, že nemám půlku obličeje a nikdy se nestanu válečníci.....v pohodě." řekla jsem pohrdavě a sněhobílý kocour sklopil hlavu. ,,Staneš se válečníci. Něco vymyslím, určitě to půjde." řekl. ,,Už musím, měj se dobře." Otočil se a odešel.
Položila jsem si hlavu na tlapky. Od té události za mnou nikdo dobrovolně nepřišel. Cloudtail byl vždycky super. Stejně jako Swiftpaw. Bylo mi jasné, že válečnící už nikdy nebudu, ale bylo od něj milé, že se mi snažil dát ztracenou naději.
-
Ráno jsem se probudila. Protáhla jsem se. Přede mnou stála Cinderpelt. Vynořila se z poloviny, kterou jsem neviděla. ,,Prosím, choď jen z levé strany." poprosila jsem jí.
Šedá léčitelka přikývla. ,,Promiň, zapomínám na to. Dneska tady nebudu, jdu sbírat bylinky, hodně jich teď chybí. Zvládneš to tu sama?" zeptala se a přikývla. ,,Samozřejmě. Jsem dospělá." řekla jsem. ,,Ať se ti daří sbírání!"
,,Díky!" mňoukla léčitelka a vyrazila. Po chvíli nastalo ticho. Znervózňovalo mě to. Rychle jsem se postavila a vylezla z doupěte. Moc často jsem to nedělala, nechtěla jsem, aby mě někdo viděl. Všichni na mě upírali vyděšené pohledy. Chtěla jsem se vrátit, ale potom se tu objevil Cloudtail.
,,Dobré ráno!" mňoukl. ,,Už vím jak se můžeš stát válečnící. Mohli bychom lovit společně! Ty budeš používat leou stranu a já pravou. Pojď, zkusíme to." vyrazila jsem za ním do lesa. Nikdy by mě nenapadlo, že ho takhle moc bude zajímat, jak se cítím. Třeba to vážně bude fungovat.
Šla jsem vedle něho. Ucítila jsem kořist. Levým okem jsem jí uviděla a nahnala jsem jí ke Cloudtailovi. Přesně jsem věděla, kde stojí. Chytil ji. Podařilo se to! ,,Jo! Zvládli jsme to!" zakřičela jsem radostí a rozběhla se k němu. ,,Díky!"
,,Si šikovná!" usmál se na mě. Potom se zarazil a podíval se mi do očí. ,,Potřebuju ti něco říct.....já.... miluju tě.... už dlouho. Nikdy jsem nepotkal někoho lepšího, než si ty!" řekl nervózně.
Tohle jsem nečekala zhluboka jsem se nadechla. ,,Já tebe taky! Nikdo se o mě nezajímá víc než ty. A navíc ti nevadí, jak vypadám!"
Cloudtail se usmál. ,,Vzhled není to nejdůležitější." vysvětlil a já k němu přitiskla hlavu.
Moc se omlouvám. Včera jsem to nestihla. Dneska vydám i 11.
-Toffee❤️
