Ten zrzavý mazlíček s Graypawem vešlo do doupěte. Štvali mě. Mazlíčky do klanu nepatří. Kdy už to konečně pochopí! Nechápala jsem, proč ho Bluestar jmenovala učedníkem. Bylo mi z toho na nic.
Ten debil si ještě k tomu lehnul na moje místo. ,,Vypadni!" zasyčela jsem mu do očí. ,,Tady to je moje místo. Jen se toho dotkni a uvidíš!" Zrzavý kocourek sklopil uši. ,,Promiň, no." zašeptal a šel si najít jiné místo. Graypaw na mě vrhal naštvané pohledy.
Lehli si na svá místa. Oo chvíli usnuli. Nesnášela jsem Graypawovo chrápání. Do doupěte vešel můj nejlepší kamarád. Dustpaw. Byl podobně starý jako já. ,,Pojď ven." zašeptala jsem. Překvapeně se na mě zamračil, ale nakonec kývl a šel ven.
Dávali jsme si pozor, aby nás nikdo neslyšel. ,,Ten nový učedník...." zavrčela jsem. Dustpaw přihmouřil oči. ,,Firepaw....." zavrčel. Přikývla jsem. ,,Jo. Tenhle magor. To..... není možný. Jak může Bkuestar vzít do klanu úplně kohokoliv."
Kocour přikývl. ,,Souhlasím. To prostě není možný. Za chvíli tady budou i dvounožci. Musíme to zastavit." zavrčel. Podívala jsem se mu hluboko do očí. ,,Souhlasím. Musíme mu tu znepříjemnit život. Potom stejně sám uteče."
Ušklíbl se. Potom se podíval do země. ,,Fajn. Ale než to uděláme. Chci ti něco říct." změřil si mě pohledem. Cítila jsem, že je nervózní. ,,Si.....si víc než kamarádka." zašeptal. ,,Promiň. Musel jsem ti to říct. Nedokážu v sobě držet své city."
Zhluboka jsem se nadechla. ,,Vá....vážně?" nevěřícně jsem zamrkala. ,,Jo." přikývl odhodlaně Dustpaw. Zaváhala jsem střídavě jsem se dívala na něho a na své tlapky. Začínala mi byť zima. ,,Nebude nás spojovat jenom nenávist k Firepawovi?"
Dustpaw rozhodně zavrtěl hlavou. ,,Samozřejmě že ne. Mnohem víc." Přikývla jsem. ,,Stejně.....na tom nezáleží. Taky tě miluju." usmála jsem se a dotkla jsem se ho nosem. Cítila jsem tlukot jeho srdce. ,,A teď se ho mužeme zbavit. Jednou pro vždy." zašeptal a jsem.
