,,Co se ti na tom arogantním debilovi líbí, Snowfur?" zasyčela na mě má sestra. Stály jsme na kraji lesa, protože se domluvily, že si tam promluvíme. Nevěděla jsem o čem, ale tohle téma mě vážně štvalo.
Většinou byla naštvaná Bluefur, ne já, ale tentokrát jsem to nedala. ,,Neznáš ho!" zavrčela jsem vztekle a švihla jsem ocasem. ,,Nikho lepšího než je on neznám! Sama si arogantní debil!" Asi jsem to říkal neměla, ale teď mi to bylo jedno.
Otočila jsem se a slyšela za sebou vrčení mojí sestry. Moje bílá srst se třpytila a já Proška sněhem zpět do tábory. V táboře stál Thistleclaw. Měl nádherný mourovatě šedý kožich a jantarové oči. Usmál se na mě s úšklebkem.
Proběhla jsem k němu a zabořila jsem hlavu do jeho srsti. ,,Ahoj." pozdravil mě. Usmála jsem se. Ale nebylo to úplné a on to poznal. ,,Stalo se něco? Zase ta modrá-" zasyčel, ale já ho přerušila.
,,Jo... prostě tě moc dobře nezná." zašeptala jsem. ,,Určitě si na tebe zvykne." Nevěřila jsem tomu, dokázala být vážně tvrdohlavá. Vždycky taková byla.
,,Jsem s ní v jednom klanu." zavrčel mi do ucha. ,,Ale někdy si bude muset zvyknout. Až se stanu zástupcem ThunderClanu." udělal svůj úšklebek a zaryl drápy do země. Sklopila jsem uši. Někdy byl trochu arogantní, ale měl i plno dobrých vlastností, které moje sestra přehlížela.
,,Budeš skvělým zástupcem." podotkla jsem s úsměvem. Podíval se do mých modrých očích. ,,Ne jenom to. Stanu se velitelem a povedu válku. Spravedlnost zvítězí."
,,Přesně." kývla jsem a dotkla se jeho nosu. Uslyšela jsem, jak se něčí tlapky zabořily do sněhu. Tmavě modrá srst proběhla kolem mě. Bluefur. Proč nás pořád sleduje? Nemůžu mít ani trochu soukromí?
Sestřásla jsem z hlavy sněhové vločky. Při Thistleclawově sebechvále jsem sledovala keř. Byla tam. Věděla jsem, že jenom závidí. Proč by jinak tak slepě nenáviděla zrovna jeho? Dívala jsem se dál na keř. Uviděla jsem lesk modrých očích. Naše pohledy se střetly.
Byla rozzuřená. Neměla k tomu důvod. Jsem dospělá válečnice. Mám stejná práva jako ona. ,,Nechceš někam jít? Třeba na procházku?" řekl jemně Thistleclaw a já se rychlee otočila na něj. Zapřemýšlela jsem, i když jsem už před tím věděla jak odpovím.
,,Teď ne. Možná později." Chladný vítr nám čechral srst. Podívala jsem se mu hluboko do očí. ,,Miluju tě Thistleclawe. Ať si o tom každý myslí, co chce. Je mi to jedno. Vždycky budeš na prvním místě, ať se stane cokoliv!" řekla jsem to dost nahlas, aby to Bluefur slyšela. Měla jsem v sobě tolik vzteku.
Thistleclaw přivřel oči. ,,Taky tě miluju."
Takk dneska jsem nestíhala, omlouvám se.... zítra bude delší. Mnohem
Toffee❤️
