Od prvního setkání jdem jí miloval. Jasně si pamatuju, jak jsme se jednoho dne s Fireheartem, Cinderpaw a Brackenpawem vydali lovit k řece na hranici s RiverClanem.
Byla zima a vzduch byl chladný. Chtěl jsem učedníkům ukázat, jak ulovit vodního hraboše. ,,Ne!" zakřičel na mě zrzavý kocour, ale já na jeho varování nedbal a rozběhl jsem se po zamrzlé řece.
Hraboš se lekl a rozběhl se pryč ode mě. Led pod mojí váhou začal praskat. Instinktivně jsem se přikrčila a netrvalo dlouho, propadl jsem se do ledové vody.
Byl to šok. Ta voda byla neuvěřitelně ledová a já se se omylem v panice nadechl vody. Dusil jsem se, nemohl jsem se nadechnout. Měl jsem tmavo před očima a už jsem si myslel, že je to moje poslední chvíle.
Najendou kolem mě proplavala kočka se stříbrným kožíškem. Chytla mě za srst. Nevěděl jsem, koho jdne. Na Cinderpaw měla zářivou srst. Tahala mě nahoru. Byl jsem nad vodou a konečně jsem se mohl nadechnout.
Pustila mě do sněhu. Třepal jsem se zimou a začal jsem kašlal. Přes námahu jsem se postavil. ,,Díky moc-" řekl jsem, ale kočka mě zuřivě zastavila. V jejích nádherných modrých očích byl vztek.
,,Ty idiote!" zakřičela na mě. ,,Co děláš na mém území?!" ,,Topím se?" pokusil jsem se znít vtipne, ale ta nádherná kočka se jen zamračila a otočila se k odchodu. ,,Ať už se to neopakuje!"
,,Jak se jmenuješ?" zavolal jsem na ní. Překvapeně otočila hlavu a její mokrá stříbrná srst byla přilepená na jejím hubemém těle. ,,Silverstream." Tohle jméno mi zůstalo v srdci napořád. Ještě furt, jsem slyšel, jak to řekla. Jako by to bylo včera.
Od té chvíle jsem se s ní scházel kdykoliv to jen šlo. Fireheartovi to vadilo, dokonce jsem se s ním i popral. Strašně žárlil, že netrávím čas s ním, alespoň mi to tak připadalo.
A teď jsem tu seděl před ní. Oči jsem měl plné slz kdykoliv jsem jak se jí napnuly svaly v těle bolestí a křečí. ,,Graytsripe..." sykla a pokusila se o úsměv. Nedokázal jsem se jí podívat do očí, i když jsem věděl, že to asi nikdy znova neudělám.
,,Miluju tě, vždycky jsem tě milovala. Prosím, postarej se o naše koťata. Zase se znovu schledáme. Ty to zvládneš. Věřím si. Vždy si byl statečný a silný kocour, neboj se o mě." řekla s velkou námahou a přivřela oči. Smrt při porodu byla asi ta nejsmutnější, jaká se mohla stát.
,,Neumírej! Prosím! Potřebuju tě!" zakřičel jsem. Mrknul jsem a slzy spadli na její kožich. Zabořil jsem do něj hlavu. Věděl jsem, že zemře, ale prostě jsem si to nedokázal připustit. Ne teď. ,,Miluju tě!" zavrčel jsem zoufalstvím do její srsti.
Sýpavě si povzdechla. ,,Postarej se o koťata....." zašeptala už téměř neslyšně. ,,Prosím....!" Tep jejího srdce, který jsem do teď bral jako samozřejmost, ust. Zhluboka jsem se nadechl a polila mě vlna zoufalství.
Fireheart stál za mnou. Ze zadu do mě přátelsky šťouchl čumákem. ,,To bude dobrý..." zašeptal. Nebude....bez ní už nikdy nic nebude dobrý....
😭😭Ahoj! Tentokrát to sice bylo kratší, ale smutné qwq
-Toffee
