Bylo to k ničemu. Miloval jsem Squirrelpaw - víc jak kohokoliv jiného. Ale ona byla z jiného klanu, měl jí rád i Brambleclaw a navíc si mě nikdy ani nevšimla. Měl jsem chuť všechno vzdát.
Posadil jsem se. Byl jsem unavený po cestě a tak jsem si brzy i bezmyšlenkovitě lehl a usnul.... Zdál se mi zvláštní sen.
Všude okolo mě byl sníh. Seděl jsem. Přišel za mnou Brambleclaw. Jeho hnědá mourovatá srst se naježila vzteky. ,,Ale, ale." zasmál se. ,,Máš smůlu. Squirrelpaw je moje!"
Z keře se vynořila kočka. Měla tmavě zrzavou srst a její zelené oči zářily. ,,Ahoj, Brambleclaw!" usmála se na něj. Vytáčelo mě, jak se na mě dívá. Vedle mě byl celý záhon plných rudých růží.
Vzteky jsem je vytrhl a pořezal jsem si tlamu o trny. Squirrelpaw ke mě přiběhla. ,,To je pro mě? Růže mám nejradši." Podal jsem jí je. Nějak jsem to celé nechápal. V periferním vidění byl Brambleclaw celý vzteky naježený. Usmál jsem se. To se povedlo. ,,Jasně, že jsou pro tebe, vím, co ti udělá radost." Squirrelpaw se na mě podívala. Podíval jsem se hluboko do jejích zelených očích a tím jsem se hned probudil.
Postavil jsem se. Sice to byla hloupost, ale asi poslední naděje, jak si získat její srdce. Rozběhl jsem se. Přesně jsem věděl, kde to místo ve snu bylo. A nemýlil jsem se a po chvíli jsem ho našel. Vytrhl jsem růží a pocítil jsem bolest. Na tom nezáleží! Musím se sebrat.
Rozběhl jsem se k doupěti. Squirrelpaw seděla u vchodu a myla si svou srst. Rozbušilo se mi srdce, když vyslovila moje jméno. ,,Stormfure?" mňoukla a její pohled se otočil na mě. Málem jsem ss ztratil v jejích očích, které byli ve snu tak strašně skreslené. A navíc si mě všimla.
Položil jsem jí před nohy růže. ,,To je pro tebe. Vím, že je máš rád." řekl jsem nervózně. Tohle byl pokus omyl. Podívala se na mě a já zatajil dech. ,,Jak si to věděl? Si tak všímavý!" usmál se a dotkla se mě čumákem. ,,Miluju tě." zašeptala.
,,Já tebe taky!" řekl jsem hned. Povedlo se.
