Bylo chladné dopoledne a já se vracela z lovecké výpravy. Patchfur a Swiftbreeze se rozešli zpět do svých doupat a já zůstala sama stát na mýtině. Podívala jsem se Vysokou skálu. Stál tam Pinestar. Jeho tmavě rudý kožich vál ve větru.
Zamířila jsem k hromadě úlovků. Podařilo se mi ulovit zajíce, což byl celkem dobrý úlovek v tomto ročním obdobím. U hromady stál šedivý usměvavý kocour. Byl to Thrushpelt. Položila jsem králíka na hromadu.
,,Skvělý úlovek." podotkl. Usmála jsem se. ,,Díky." Thrushpelt zaváhal. ,,Nechceš se jít projít?" navrhl. Nějak se mi nechtělo. Navíc jsem měla jiné věci na práci a večer jsem měla jít zase na hlídku - tentokrát hraniční.
,,Spíš ne, promiň, možná jindy." řekla jsem a zamířila jsem do doupěte válečníků. Cítila jsem na sobě Thrushpeltův pohled. Nechtěla jsem ho nějak urazit.
Sedla jsem si na své místo a sledovala stromy ve větru. Blížilo se Bezlistí a ve vzduchu byl cítit ten povědomý pach. Položila jsem si hlavu na tlapy a usnula jsem. Skoro nic se mi nezdálo. Jen asi v jednom úseku se objevil Thrushpelt, ale nepomatovala jsem si v jaké souvislosti to bylo.
,,Vstávej Bluefur, jdeme na hlídku!" zavolala na mě moje sestra - Snowfur. Rychle jsem se postavila a otřepala. Připadala jsem si blbě, že jsem málem zaspala večerní hlídku.
Doslova jsem vyletěla z doupěte a rozběhla se za ní. Sněhově bílá válečnice šla vedle šedě mourovatého kocoura. Byl to Thistleclaw. Protivil se mi. Byl tak arogantní a jeho vtipy nebyli vtipné. Snowfur se jim ale přesto smála. Zavrčela jsem. Už teď mě ta hlídka vytáčela, a to jsme ani nevyšli z tábora.
Prošli jsme hlodášovým keřem. ,,Jakou hranici chcete zkontrolovat jako první?" zeptala jsem se a když jsem pochopila, že mě moje sestra a ten debil ignorují, rozhodla jsem se, že se ujmu vedení. Mířila jsem k hranicím RiverClanu. Bylo to asi poprvé co na Slunečních skalách nebyli ani známky po jejich pachu.
Teda pro ostatní ne. Já jsem i zdálky cítila pack Crookedjawa. Když jsem byla poprvé na schromáždení, byl strašně milý. Bylo mi ho líto. Jeho bratr se stal zástupcem a on byl ještě učedník. Když jsme bojovali o Sluneční skály, zachoval se hrozně.
Prošli jsme hranicemi všech klanů. Snowfur mi ani jednou nevěnovala pozornost a pořád se bavila s Thistleclawem. Cítila jsem, jak mám naježené všechny chlupy na těle. Teď to bylo poprvé, co se na mě moje sestra otočila. ,,Je ti něco, Bluefur?" zeptala se, ale nevypadalo to, že má o mě nějak zvlášť velkou starost. Hlavně aby se něco nestalo tvému miláčkovi, pomyslela jsem si znechuceně.
,,Ne." odsekla jsem a švihla jsem ocasem. Bylo to bezvýznamné gesto a Snowfur se stejně už dávno otočila a přestala mi věnovat pozornost. Došli jsme do tábora a ti dva spolu zamířili do doupěte. Tam jsem teď opravdu chodit nechtěla. Zamířila jsem k Pinstarovi. Otočil se na mě. A jeho zelené oči plály štěstím. Nepochopila jsem proč.
,,Ano, Bluefur?" zeptal se a jeho pohled zvážněl. Nadechla jsem se. ,,Vrátili jsme se z hlídky. Na hranici s RiverClanem - přesněji na Slunečních skalách - jsme nezaznamenali žádné známky po jejich pachu. Prozatím nevstupují na naše území."
Pinestar přikývl. ,,Děkuji za ohlášení. Můžeš jít." řekl a já jsem vyšla z doupěte. Můj vztek se mi zase vrátil, když jsem uslyšela smích Thistleclawa a mě sestry. Z hrdla se mi prodralo hluboké zavrčení.
,,Ahoj!" řekl někdo za mnou a já se rychle otočila. Byl to zase Thrushpelt. ,,Vypadá to, že nemáš co na práci, tak mě napadá-"
,,Ne, teď vážně ne, Trushpelte." odsekla jsem vztekle. Pískově šedý kocour ublíženě svěsil uši a zasouval. Otočila jsem se k němu zády a odešla pryč s tábora.
Posadila jsem se. Bylo tu nezvyklé ticho, ne jako v táboře. Sledovala jsem stébla trávy, jak se ohýbají ve větru. Něco jsem si uvědomila. Přemýšlela jsem o Thrushpeltovi. Cítila jsem se strašně za to, jak jsem se k němu chovala. Byla jsem tak vyvedená z míry....a přitom on jen chtěl, abych přišla na jiné myšlenky.
Chtěl se se mnou jenom projít....a já ho vždycky odmítla. Bylo mi ho líto. Chovala jsem se takhle a on i tak neztrácel naději. Nebyl čas na nic čekat. Postavila jsem se a rozběhla se proběhla jsem táborem. Nebyl tam. Určitě se šel projít beze mě.
Nevšímala jsem si překvapených pohledů, které na mě ostatní upínali. Zavětřila jsem a mezi pachy klanovníků jsem ucítila jeho výjimečný a sladký pach. Rozběhla jsem se po stopě. Vítr byl proti mě. Musela jsem mít přivřené oči. Pak jsem ho uviděla. Stál u Sovího stromu. Nevšímal si mě. Jen tam taky seděl se skloněnou hlavou.
,,Trushpelte!" zakřičela jsem s plných plic. Otočil se na mě. Vypadal překvapeně. ,,Bluefur?" Tohle ho určitě zaskočilo.
Rozběhla jsem se k němu. Dotkla jsem se ho nosem nosu. Zarazil se. Rozbušilo se mi srdce. Tento okamžik předčil všechny ostatní. Po chvíli jsem narovnala hlavu. ,,Omlouvám se ti. Promiň....ty...ty si byl vždycky tak hodný. Vždy ses ke mě choval hezky. Ale já....ingorovala jsem tě. Odpustíš mi?" vychrlila jsem ze sebe zoufale během chvilky. Thrushpelt se díval do mých modrých očích.
,,Samozřejmě, že ti odpouštím." usmál se. Přitiskla jsem k němu hlavu. Do očí se mi řinuly slzy. ,,Miluju tě." zašeptala jsem do jeho kožichu a nadechla se jeho sladké vůně.
,,Já tebe taky, Bluefur. A bude tomu tak do konce mého života."
Taaak. Tady je další Oneshot! Začíná mě to nějak bavit XDD.
-Toffee
