Zavrčela jsem a koutkem oka sledovala, jak odchází. Byli to Firepaw, Graypaw a Ravenpaw. ,,Nevšímejte si jí, je prostě taková!" řekl šedivý kocourek a zrzavý se začal smát.
,,Jdětet někam!" zavrčela jsem a když už jsem neslyšela jejich žvásty, postavila jsem se. V doupěti nikdo nebyl. A to bylo dobře. Najednou - jakoby slyšel moje myšlenky se do doupěte vkradl černý kocourek. Byl asi nejmilejší z celé té bandy debilů. Ravenpaw.
Rychle jsem se na něj otočila s rozzuřeným oblečejem. Sklopil uši. ,,Sandpaw?" vyslovil moje jméno. Zpozorněla jsem. ,Omlouvám se za to, jak se k tobě ti dva chovají. Někdy jsou strašně bezohlední."
Zarazila jsem se. ,,O....v pohodě...." nečekala jsem, že se ke mě bude chovat takhle. ,,Pojď, jdeme si zalovit." řekla jsem rychle. Nechtěla jsem ztratit příležitost. Stejně nevím,co bych dělala.
Ravenpaw se na mě překvapeně podíval a pak přikývl. Rozběhla jsem se směrem k lesu a slyšela jsem zvuk, jeho tlapek za sebou. Byly jsme už daleko od tábora, když se černý učedník z ničeho nic zastavil. Otočila jsem se. ,,Neměli jsme jít lovit?" zeptal se.
,,Možná." řekla jsem a usmála se. Došla jsem k němu a dotkla se ho čumákem čumáku. ,,Miluju tě." Ravenpaw couvl. Po chvíli se vzpamatoval. ,,Já tebe taky."
