Následující dny často Snape chodíval do hodin na rádoby kontroly svých studentů. Podle znění jeho slov chtěl vidět, jak si zmijozelští vedou, na vlastní oči.
Nyní se jeho jedovatý a chladný pohled upíral na Yevu, která si toho snažila příliš nevšímat. Stál jako socha v rohu dlouhé učebny, kde bylo dost místa, jak na trénink, tak na teoretickou výuku. Cítila jeho palčivý pohled v zádech, a pokaždé, když se nenápadně otočila, tak se jejich oči setkaly.
Možná čekal na chybný nádech, nebo špatný pohyb...
Aby z ní vypáčil odpovědi.
Hodnocení elixíru euforie si už dávno opravila, každý den po večeři chodívala do učebny lektvarů mýt kotle a pomůcky. Zůstávala tam co nejdéle, a to jí zajišťovalo tvrdý a bezesný spánek, i když k pořádnému odpočinku to mělo hodně daleko. Snape jí dokonce na oněch trestech ponechával samotnou, takže se mohla občas uvolnit, nebo protahovat práci co to šlo. Potlačila zívnutí a udělala si další poznámku. Právě probíhala hodina obrany proti černé magii a profesor Quirrell studentům vysvětloval patronovo zaklínadlo. Základní postupy, které si měli zapamatovat, než přejdu k praxi, jež se Yeva bála.
,,Nyní povstaňte," řekl Quirrell a látka jeho turbanu se zavlnila v studeném denním světle, které proudilo vysokými prosklenými okny do místnosti.
Všichni uposlechli, nadšení tím, že odhalí své patrony a naučí se nové kouzlo. Zároveň byli velmi nervózní, protože patrona dokáže vykouzlit jen mocný kouzelník. Patron je projevem čistého srdce, ušlechtilých cílů a silného magického nadání.
Profesor máchl hůlkou a stoly se rozestoupily, seřadily a naskládaly na sebe do rohu naproti Snapeovi.
,,Prosím postavte se naproti sobě a opakujte po mě: Expecto patronum!"
Když se učebnou se rozlehlo sborové znění zaklínadla, Yeva si všimla, že se Snape šklebí. Všichni věděli, že se velmi zastával o Quirrellovu pozici učitele obrany proti černé magii, ale proč, to netušila. Quirrel gestikuloval, ukazoval správný pohyb hůlkou a připomínal jim, aby dbali na správnou výslovnost.
,,Dobře. Vybavte si vzpomínku, ale ne ledajakou. Musí být velmi šťastná, snad ta nejšťastnější, kterou máte!" Zvolával Quirrell a jako ukázku jim předvedl vlastní patronovo zaklínadlo. Z jeho hůlky vytrysklo bílé světlo a do vzduchu se vznesl líně plazící se zářivě stříbrno modrý leguán. Vůbec nevypadal znervózněný přítomností kritického Snapea, jako tomu bylo obvykle, ba naopak jako by si myslel, že jeho patron dokáže odehnat i protivu jako je Snape.
Quirrell přišel k dívce z Nebelvíru, Eleanoře Frayové, a pokynul jí, aby začala.
Eleanor se zářivě usmála a pohodila vlasy zlatými jako slunce. Zavřela oči a svraštěla čelo ve snaze najít dostatečně silnou vzpomínku, nejspíš to pro ni nebude těžké, pomyslela si Yeva.
,,Expecto patronum!" Vykřikla a hůlkou opsala ve vzduchu před ní dokonalý kroužek.
Ze špičky hůlky vytrysklo bílé světlo, které se mlhavě vzneslo nad hlavy studentů. Patron začal nabývat svou podobu a všichni v místnosti zatajili dech.
Byl to veselý pes, který poskakoval po podlaze, oknech i odklizených stolech. Quirrell tleskal a chválil Eleanor, že na první pokus, to byl velmi slušný výkon.Ta se červenala, její nebelvírští kamarádi jí plácali po zádech, příslušníci ostatních kolejí jen uznale pokyvovali hlavou, dokonce i zmijozelové.
Yeva se rozechvěle nadechla. Půjde sice mezi posledníma, to však nic nemění na tom, že ona patrona nevykouzlí.
---
ČTEŠ
Minulost nás pronásleduje. Všechny.
FanfictionYeva Gardaninová trpí nočními můrami, v posledních letech víc, než kdy dřív. Utíká před svými sny, a ve chvíli, kdy nedokáže rozeznat co je skutečné a co není, zvrací. Shodou okolností jí v jednom takovém stavu najde její kolejní profesor Severus Sn...