Most Nitrozpytu

177 17 0
                                    

Následné ráno si Severus připadal jako jiný člověk. Seděl ve Velké síni mezi prvními a pro jednou ho nebolela hlava buď z požitého alkoholu předchozí noc nebo z migrény. 
Netrpělivě čekal až dorazí Yeva, nemohl se dočkat až jí uvidí, navzdory tomu, že byli spolu dlouho do noci a uplynulo jen pouhých pár hodin. Jemu to ale připadalo jako celá věčnost. Div nepoklepával nohou a nepískal si. Navzdory lásce, kterou si k dívce vypěstoval, si nedokázal představit, že by mu mohla přinést cokoliv jiného než bolest. A to jak se s ním smála...
Dlouho podobný pocit nezažil, navzdory jeho včerejšímu chování. Proboha, vždyť se pokusil otevřeně svést svou studentku! A ještě mu to připadalo jako dobrý nápad! 
Naštěstí Yeva neutekla, ba naopak nejspíš rychle jeho nerozvážné chování přešla a nechala se od něj učit. Přistoupila na tu bláznivou dohodu s ním. 
Severus se rozhlédl a setkal se s pohledem starší dámy v ošetřovatelském úboru. Poppy se na něj kriticky zamračila. Bezděky si vzpomněl na to, co mu Yeva ohledně léčitelky sdělila. 
Kývl tedy madam Pomfreyové na pozdrav a dál se věnoval šálku kávy před sebou. 
Do Velké síně začali proudit studenti a Severus mezi nimi hořečnatě hledal známou černou kštici. 
,,Snape," oslovil jej náhle někdo za jeho zády. 
Severus se otočil a dřív, než toho zmetka spatřil, ucítil závan česneku linoucí se z turbanu. 
,,Quirrelle," odvětil a nechal do svého hlasu proniknout chlad. 
Jestli to byl skutečně on, kdo napadl Yevu... 
Zabije ho.
A nechá ho dlouho křičet, dle libosti.
,,Chcete ode mně něco?" Štěkl po něm Severus a ruka mu nenápadně cukla k hůlce, čímž si získal nežádoucí pozornost od Albuse. Stařík se na ně otočil a pozdvihl obočí.
,,Ch-chtěl j-jsem Vám jen popřát d-dobré r-r-ráno," vykoktal a Severus se na něj zamračil pronikavěji. 
Nic mu na to neřekl, jen ho probodával očima, dokud nezmizel a neposadil se ke svému obvyklému místu u učitelské tabule. Už se na něj ani nepodíval. 
Nedokázal si představit, že tenhle slaboch a budižkničemu, by zvládl takto vzdorovat jeho kouzlům při souboji v lese. 
Jedině neznámá kletba Sectumsempra účinkovala, ale nebylo na něm stopy po ranách, jež způsobila. 
,,Severusi?" Oslovil jej ředitel. 
Černovlasý třicátník na něj s úkosem pohlédl a spatřil nelibost v čarodějově tváři. 
,,Ano?" 
,,Vím, že jisté kolegy nemáš v oblibě, ale měl by ses přinejmenším chovat slušně," napomenul jej Brumbál a nasadil tu svou nevinnou dědečkovskou masku. 
Severus však věděl, jaká ozubená kolečka se otáčí pod touhle fasádou. 
,,Já slušný byl," namítl vzdorovitě Severus a znovu očima přejel po Velké síni. Srdce mu poskočilo, když zahlédl na druhé straně místnosti, Yevu, která si zrovna sedla k zmijozelskému stolu. 
Dobré ráno, vyslal k ní myšlenku a nemusel se ani příliš snažit, aby zněla vřele. Yeva sebou trhla, ale nezvedla oči od svého džusu, když odpověděla, dobré ráno profesore. 
Severus se v duchu nanejvýš potěšeně usmál. 
Sledoval Yevu, jak se nejistě natahuje k míse se salátem. 
Dejte si něco víc kalorického, navrhl a se slovy poslal i vidinu míchaných vajec, slaninu a tousty. Yevina ruka se zastavila v pohybu. 
Musí to být? 
Ano. Musíte sebrat víc energie na cvičení, která s Vámi hodlám provádět. 
Aniž by dívka chtěla, ulétla k němu jedna její prvotní myšlenka. Proklouzla kolem obsidiánového štítu, a když jí Severus spatřil, nevědomky vystřelil kolenem do stolu. 
Syknul a začal si dlaní třít pohmožděné místo na noze, aniž by odhalil ruměnec na tváři. Ano, to co jí řekl prostřednictvím mostu Nitrozpytu znělo velmi dvojsmyslně. 
,,Severusi?" Brumbál. 
,,Hm?" 
,,Jsi v pořádku?" Odvážil se na něj podívat. Stařík se tvářil víc než zmateně, bystrýma očima přejížděl po jeho těle a nakonec spočinul na místě, kde Severus vrazil nohou do stolu.
,,Nic mi není," odvětil tak klidně jak jen to dokázal. 
Brumbál mu věnoval skeptický pohled plný obav. 
,,Nestává se často, aby ses choval... roztržitě." 
Zaťal zuby, aby je na velkého čaroděje nevycenil. 
Přešel Brumbálovu poznámku tichem a znovu se zaměřil na spojení mezi ním a Yevou. 
Omlouvám se, zaslechl vzdáleně. 
Lépe si hlídejte myšlenky. 
Yeva jen přikývla do prázdna, i na tak velkou vzdálenost viděl jak se jí červenají tváře. 
Severus se zdržel nejapných poznámek a sám se pustil do jídla. 
Hluk v síni postupně ustával, jak se studenti vydávali na vyučování, a on se zvedl, aby ulevil pořádně najedenému břichu. 
Vydal se pomalým krokem skrz síň a cestou si změřil Yevu, která se skláněla nad na půl snědenou snídaní skládající se pouze z míchaných vajec. 
Zachvátila ho vlna starosti, ale nemohl za ní přijít, ne když ho stále sledoval bystrý zrak ošetřovatelky. 

Minulost nás pronásleduje. Všechny.Kde žijí příběhy. Začni objevovat