Minulost nás pronásleduje. Všechny.

Ztracený

Yeva ulehla do měkké matrace, jen co se za Snapem zabouchly dveře. 
Přivinula se k polštáři na pravé straně postele a vůbec jí nezajímalo, na které rád usíná její profesor. Vzala složenou peřinu a přikryla se, snad už jen proto, že pod košilí neměla žádné spodní prádlo. To už jí Snape půjčit nemohl. 
Yeva se všemi silami snažila nemyslet na ten pocit, jaké to bylo mít na sobě jeho oblečení, ani jak se na ní díval, když vylezla z koupelny. Neúspěšně. 
Tiše polkla při pomyšlení na jeho oči klouzající po jejích odhalených nohách. Díky bohu se alespoň nezaměřil na bradavky, jež jí ztvrdly, když jí ovanul chladný vzduch z otevřeného okna v komnatě. 
Na malou chvíli jí napadlo vzít roha, rozmyslet se... 
NE. 
Nebude se chovat jako zbabělec a Snapea se už nebála, navíc byla příliš unavená a ta postel jí tak moc lákala, že neodolala. 
Yevina oční víčka ztěžkla a samovolně se začínala zavírat, když jí opět probralo zaskřípění dveří. 
Yeva zvědavě zvedla hlavu a uviděla proklatého Severuse Snapea s ručníkem omotaným okolo pasu. Okamžitě jí zrudly tváře a urychleně si přetáhla přes hlavu peřinu. 
No, sakra, sakra, sakra... 
,,Omlouvám se," řekla a div se jí nechvěl hlas. 
Jestli si myslela, že Snape vypadá dobře ve sportovním oblečení, tak bez něj mu to slušelo stokrát tolik. 
,,Za co?" Podivil se a ona jen zaslechla šustot padajícího ručníku, než se prohnula postel na druhé straně. 
On snad... nebude spát nahý! 
Nebo jo? 
Yeva jej nechala bez odpovědi a opatrně vykoukla zpod pokrývky. Sotva vystrčila nos, její pohled se střetnul se Snapeovým. 
Ležel ledabyle zády opřený o pelest, vyrýsovanou a sem tam zjizvenou hruď měl odhalenou a přikrytý byl pouze k bokům. Trochu se shrbila zpátky pod peřinu. 
Snape se usmál a v šeru skomírajícího ohně nedokázala říct, zdali jsou jeho tváře stejně rudé studem jako ty její. 
,,Vy spíte nahý?" Vylezlo z ní nakonec. 
,,Vy snad ne?" 
Yeva chtěla namítnout, že ani náhodou, ale pak si uvědomila, že nemá spodní prádlo. Jediné co jí krylo, byla jeho košile, jež se mohla snadno vyhrnout a vše odhalit. 
,,Dobrou noc," broukla rozpačitě a otočila se k němu zády. 
Snape se tiše uchechtl a místo přání dobré noci, řekl:
,,Dost často zapomínáte na to, že máte dle naší dohody odpovídat na moje otázky." 
,,Neplatí naše dohoda pouze při tréninku?" 
,,To jste neupřesnila," odvětil a když po něm vrhla přes rameno kradmý pohled, zjistila, že leží na boku blízko ní. Dobrá, takže nejen ona hledá skuliny v jejich dohodě a jak se z ní v určitých situacích vyvléct. Super. 
Yeva se k němu otočila, aby mu byla tváří v hruď. Ležel o dost výš než ona, a tak musela pozvednout tvář, aby mu viděla do obličeje. 
Najednou byli jen pár centimetrů od sebe a ona už neměla kam couvnout. 
,,Tak se ptejte," odvahu, Yevo! 
Snapeovy oči zjihly, když je sklonil k ní a podepřel si dlaní hlavu na polštáři. 
Jakou vůni jste cítila, Yevo?  Ve tváři se mu nepohnul jediný sval, avšak jeho oči prozrazovaly mnohé. 
Jednou se pořádně zhluboka nadechla. 
Cítila jsem knihy - vůni stránek papíru potištěného písmem - a oheň. 
A dál? 
Něco, co vonělo jako čistý líh. Možná nějaká dezinfekce? Netuším, vysílala k němu jednu myšlenku za druhou a hledala další přirovnání nebo vůně, které na malou chvíli ovíjely její nos jako to nejlahodnější, co kdy cítila. 
Tma okolo nich narůstala a s každou minutou, kdy poslouchala jen své vlastní srdce a dech, se víc a víc oddávala spánku. 
Proboha - byla tak moc unavená. 
,,Já cítil ledový severák a suchou polozmrzlou stepní trávu," vydechl bezhlasně a kdyby neležel tak blízko, jen stěží by jej vůbec zaslechla. Snapeův hlas byl zastřený bolestí a ona na malou chvíli zapomněla dýchat. 
,,Cítil jsem Vás." 
Yeva se nervózně kousla do rtu a přivřela oči. Snape najednou působil zranitelně jako raněné zvíře. Opatrně mu položila dlaň na rameno v konejšivém gestu a srdce jí bilo jako zvon. 
Dřív než ho stačila pohladit po vystouplém svalu, Snape sebou polekaně škubl a popadl jí za zápěstí. 
Nedržel jí hrubě, ba naopak svíral jí zlehka a přesto rozhodně. 
,,Raději... ne," vydechl přerývavě a položil její ruku do prostoru mezi ně. Yeva čekala stále se zatajeným dechem a najednou si připadala podivně lehká. 
Jako by se tohle vůbec nedělo a přesto... 
,,Nerad bych udělal něco neuváženého," a přesto zřetelně slyšela vše co právě řekl. Yeva zavřela pevně oči, aby vytěsnila ten smutný tón jeho hlasu ze své hlavy. 
,,Promiňte," špitla. Kolikrát se mu za ten večer už omluvila?
Snape hodnou chvíli mlčel a nakonec rázně zavrtěl hlavou. 
,,Nemáte se za co omlouvat. Dobrou noc," a otočil se k ní  zády, načež se odsunul na druhou stranu postele. Pocítila náhlý chlad a lehounce se zachvěla. 
Navzdory celodenní únavě a tomu, že ještě před malou chvílí usínala, byl spánek to poslední na co teď myslela. 
Yeva stále cítila pod citlivou pokožkou dlaně jeho tvrdý sval a toužila se jej dotknout znovu. Nejspíš se musela zbláznit. 
Obrátila se na záda a zadívala se do stropu - prostě kamkoliv jinam, než na Snapea. 
V prostorách komnaty bylo nepříjemné ticho narušované syčením posledních uhlíků v krbu a šelestem záclon v otevřených oknech. 
Yeva si přitáhla peřinu až k bradě a jednou dlouze vydechla. 
Takže se nemýlila - nápoj lásky potvrdil slova madam Pomfreyové a vysvětlil Snapeovo chování. Jen netušila proč, nebo čím si získala jeho... náklonost. 
Zkontrolovala obsidiánovou zeď, ale nebyla v ní jediná trhlina, kterou by mohlo její uvažování proklouznout přes most a k mlze za ním. Netušila, co ta mlha byla zač. Nějaké krytí? Snapeův vlastní štít? 
Yeva se neklidně převalila a látka košile jí sjela po stehnech, a i to lehké pohlazení stačilo k tomu, aby jí naskočila husí kůže. 
Jaké by to bylo, kdyby se jí dotkl? 
Tak jak by se měl muž dotýkat ženy? 
Sykavě se nadechla, když jí tělem proběhlo mrazivé lechtání, které se následně usadilo v podbřišku a jí se žilami rozlila nová vlna zvláštního tepla. Proč se najednou její... chutě ubíraly tímto směrem? 
A ty vůně, které včera cítila v Amorově šípu... 
S nemalým úlekem si vzpomněla na tu noc, kdy jí Snape chytil na chodbě. Odvedl jí do učebny lektvarů, ve které jí zanechal na malé pohovce. 
Vzpomněla si jak voněla přikrývka, jež zvedla ze země. 
Yeva si horlivě přivoněla ke košili na svém těle, ale cítila pouze slabý odér aviváže. 
Co když... 
Co když v Amorově šípu cítila pachy patřící Severusovi Snapeovi? 
Okamžitě tu myšlenku zamítla.