Minulost nás pronásleduje. Všechny.

Zkouška

Testrál, magický tvor, kterého může vidět pouze ten, kdo byl svědkem něčí smrti. 

A smrt v Yevině životě hrála velkou roli. Jak příhodné. 

Přesto se jí však dostalo velmi vzácného patrona a ona nevěděla, jak s tím naložit. Bylo by rozumné si to nechat pro sebe, ale snad poprvé v životě cítila Yeva touhu, někomu něco říct.
Celé dny nad tím přemýšlela, zatím co chodila na výuku a po ní vyhledala komnatu nejvyšší potřeby, kde už na ní většinou čekal klavír a tác s jídlem.
Pokaždé když hrála, cítila jak se její smutek rozplývá v nicotu, a jejím jediným posluchačem byli cviční panáci, kteří jí pozorovali. 
Vzácný klid a tóny unikající zpod jejích prstů dokázaly přivolávat jejího patrona. Testrál byl...
Už je v životě viděla. V Bradavicích tahali kočáry. 

Následující den po prvním přivolání svého patrona zašla do knihovny, aby si zjistila něco víc o magických zvířatech. Po pár hledacích pokusech, jí málem na hlavu spadla z police kniha Zaklínadla obrany a odstrašování jejímž autorem byl velký badatel v oblasti zaklínadel, profesor Catullus Cetka, působící v osmnáctém století.

Yeva knihu zvedla a setřela dlaní prach z vazby. Sedla si s knihou na zem a opřela se zády o knihovničku.

„Jelikož je evidentní, že člověk, který se střetne s nelidským zlem, jakým je mozkomor, musí sáhnout po východisku, které nikdy nepotřeboval, a patron je probuzené skryté já, jež nečinně leží, dokud není potřeba, avšak musí teď být přivedeno na světlo..."

Zde, říká Cetka, je vysvětlení vzhledu patronů v podobě, jakou jejich stvořitelé nemuseli očekávat, s nimiž se nikdy necítili zcela spřízněni, či (ve výjimečných případech) je nemuseli dokonce ani rozpoznat.

Cetka se zaměřuje na téma těch neobvyklých kouzelníků a čarodějek, kteří vyvolávají Patrona ve formě jejich oblíbeného zvířete.

„Věřím, že takový Patron je ukazatel posedlosti či výstřednosti. Můžeme tu mít čaroděje, jenž není schopen skrýt své esenciální já v běžném životě, který může mít sklony k tomu, co ostatní raději zatajují. Ať už je podoba Patrona jakákoli, doporučuji vám projevit respekt a příležitostně i opatrnost těm čarodějkám a kouzelníkům, kteří vyvolávají patrony podle svého výběru."

Patronova podoba se může změnit během čarodějova či čarodějčina života. Ztráta blízké osoby, zamilovanost nebo změny čarodějovy osobnosti jsou známé příčiny této proměny. Někteří kouzelníci nedokáží patrona vyvolat vůbec, dokud nejsou podrobeni nějakému druhu psychického šoku.

Je obvyklé, ale ne nevyhnutelné, aby na sebe patron vzal podobu zvířete nacházejícího se v rodné zemi čaroděje, jenž patrona vyčaruje. Dáno jejich dlouhým soužitím s lidmi není nejspíš překvapující, že mezi nejběžnější patrony (ačkoli musíme brát na zřetel, že jakýkoli fyzický patron je vysoce neobvyklý) patří psi, kočky a koně. Nicméně každý patron je jedinečný stejně jako jeho stvořitel a je známo, že dokonce i identická dvojčata vyčarovala velice rozdílné patrony.

Patroni, kteří na sebe berou podobu vyhynulého zvířete, jsou sice vzácní, ale ne úplně neznámí. Je podivné, že i přes jejich dlouhou spolupráci s kouzelnictvem, jsou soví patronové též neobvyklí. Mezi všemi možnými patrony jsou nejvzácnější taková magická stvoření jako draci, testrálové a fénixové. 

Nesmíme však zapomenout, že jeden z nejslavnějších patronů všech dob byla malá myš, patřící legendárnímu čaroději Illyiusovi, který ji sám a bez pomoci použil k zadržení útoku celé armády mozkomorů. I přesto, že ojedinělý a magický patron neoddiskutovatelně odráží neobvyklou osobnost, nemusí to nutně znamenat, že je mocnější ani že zaznamená větší úspěch při ochraně toho, jenž jej sešle.