Minulost nás pronásleduje. Všechny.

Školní trest

Po náročném dni a ještě náročnější večeři, se Yeva odebrala do učebny lektvarů, kde bylo otevřeno. Snape stále ještě večeřel v hodovní síni, tak se na něj rozhodla počkat uvnitř.
Alespoň stihne trochu strávit malou porci cukety s masem, kterou do sebe nasoukala. Ztěžka se posadila do jedné z lavic a snažila se zhluboka dýchat. Žaludek jí bolel, tělo padalo únavou a ona byla sotva schopná udržet oči otevřené, natož plnit školní trest, který pro ni nachystal Snape.
Tiše zakňučela, když na ní přišla další vlna nevolnosti, a přitiskla si dlaň k ústům, aby se nepozvracela. Musela v sobě přeci udržet nějaké jídlo, už tak byla moc hubená... 

Na chvíli složila hlavu na desku stolu a zavřela oči. Dlouhé tmavé řasy jí zalechtaly na lících, břicho lehce povolilo v křeči a vlasy jí udělaly před očima záclonu. Měla pocit, že by hnedka usnula, a tak v téhle pozici nezůstávala moc dlouho. S tichým zasténáním se zvedla zpět do sedu a zjistila, že jí  v tichosti pozoruje Snape ledabyle usazený za katedrou. Hrklo v ní, avšak nedala to na sobě znát. Jak se jen zvládl kolem ní proplížit? Vůbec ho neslyšela, ani dveře ani kroky. Přenést se nemohl, ne uvnitř hradu. 

,,Dobrý večer, pane profesore," pozdravila jej tiše a zdvořile. Ačkoliv byl Snape jako osina v zadku, nedokázala vůči tomu muži cítit nenávist, tak jako většina studentů, na kterých si vyléval své mindráky. Ne, v Yeviných očích dostávala nenávist zcela nový význam. Snape na ní pouze kývl, se zdvořilostmi neztrácel čas a zvedl se od katedry. Jeho černý plášť kolem něj zavířil, černé vlasy, černé oči... Náhle to nebyl profesor z Bradavic, ale její strašák z nočních můr. Nikdy nemluvil, nikdy neprojevil emoce, nikdy si nesundával masku, zatímco přihlížel... 

Stiskla zuby tak silně až se jí roztančily mžitky před očima. Byl to jen Snape. 

,,Začněte Gardaninová," pokynul rukou k velkým kovovým dřezům narvanými po okraj špinavými kotli. Yeva se tedy odebrala ke své práci, která bude na hodně dlouho. Ani nezkoušela namítat, že by stačilo mávnout hůlkou a nemusela by u toho stát minimálně tři hodiny, dle odhadu. Vzala si drátěný rejžák a nějaký čistič, který byl položený pod jedním z umyvadel, vyhrnula dlouhé rukávy hábitu a pustila se do toho. Po chvíli se znovu ozval Snape, ke kterému se otočila zády, aby se na něj nemusela dívat. 

,,Dejte si záležet. Kotle musí být v dokonalém stavu, nesmí na nich zbýt saponát ani zbytky předchozího lektvaru, jinak by-" 

,,To znehodnotilo další lektvar, který by se v kotli vařil." 

,,Neskákejte mi do řeči!" Obořil se na ní a Yeva se trochu ošila. 

,,Omlouvám se, pane profesore." 

Nemusela se ohlédnout, aby poznala, že jí propaluje záda pohledem. A ani se ho nezkoušela ptát na svůj dnešní výkon, co se elixíru euforie týkalo. Měla za to, že máta by mohla doladit jeho nedostatky. Dnes byl navíc školní program nabytý až do večeře, ale snad zítra by si mohla opravit hodnocení. K jejímu překvapení začal o tom Snape sám. 

,,Mám Váš dnešní nezájem o opravení své známky, brát tak že souhlasíte s nedostatečnou?" 

Jeho chladný hlas plný hněvu neznámého původu, způsobil že se jí zježily chloupky na krku. Yeva si tiše povzdechla a odpověděla:

,,Dnes jsem měla hodinu za hodinou až do večeře. Myslíte, že bych si to mohla opravit zítra po obědě?" Se svým kolejním profesorem toho namluvila za necelých deset minut víc, jak s kýmkoliv jiným za celý měsíc. K jejímu překvapení přísný profesor nic nenamítal, jen tiše zamručel souhlasnou odpověď. 

A tak Yeva drhla kotlík za kotlíkem a snažila se nevnímat, že jí celou dobu pozoruje nejobávanější profesor na škole. Občas pocítila zvláštní tlak ve své hlavě, jako by jí někdo píchal prstem do mozku. Nejspíš únava, říkala si. Stačilo jen pomyslet na to, že ten tlak smete fouknutím a doopravdy na chvíli zmizel. A pak se objevil znovu. Bylo to jako odhánět otravný hmyz a přesto... Pro jistotu svojí mysl obehnala hradbou, stejně tak jako své srdce.