Minulost nás pronásleduje. Všechny.

Řetěz

Yeva si nepamatovala, kdy znovu usnula, a navzdory slíbenému pokračování v tréninku, jí Snape nechal vyspávat do dvou hodin odpoledne. 
A byla by spala dál, kdyby jí její profesor neprobudil, aby se najedla. 
Okamžitě si vzpomněla na to co se stalo, a tváře jí polil lehký nach. Nyní když věděla... co udělala... netušila, jak se s ním má ksakru bavit. 
Snape jim přinesl přímo do velké postele tác, na němž byla čtveřice misek. 
Yeva se sotva stihla probrat, než jí vtisknul do ruky příbor a ponoukl jí klidným hlasem k jídlu. Opatrně si převzala horkou misku s vývarem a s tichým poděkováním se pustila do jídla. Yeva po něm nenápadně pokukovala, ale Snape vytrvale hleděl před sebe a nepřítomně ujídal polévku. 
Alespoň že už byl oblečený. 
Yeviny tváře zrudly ještě víc, když si uvědomila, že je před ním nahá jen v příliš velké košili. 
,,Jak dlouho jste vzhůru?" Ubohý, Yevo. 
Otočil k ní tvář a jeho rysy zjemnil nepopsatelný cit.
,,Od rána," řekl prostě, ale sytě tmavé kruhy pod očima jí prozradily, že po tom, co se odehrálo, nešel spát vůbec. 
Nic mu na to neřekla a nechala ho dojíst oběd. Snědl oba chody mnohem rychleji než ona, ale trpělivě vyčkával a netlačil na ní. 
,,Jste v pořádku?" Dostala ze sebe, když už nemohla vydržet ten neodbytný tlak v hrudi. Bála se o něj, to co viděla... 
Vypadala pokaždé stejně? 
Snape odvrátil tvář stranou, ne však dost rychle. Zřetelně zahlédla bolestivý záblesk protkaný smutkem. 
,,Nemusíte si dělat starost," hlesl. Zaťala zuby. 
Raději se rozhodla mlčet, nechat ho ať se z toho dostane po svém. Sama neměla náladu mluvit o svých chmurách, tak proč si jen myslela, že to on bude mít jinak? 
Náhle věděla, jak se cítil Snape, když chtěl znát pravdu. Vědět, co je příčinou jejích nočních můr. 
,,Vím jaké to je," vyrazila ze sebe nakonec a nejraději by se plácla přes pusu. Třeba by jí pak začala poslouchat! 
,,Já vím," odvětil tiše a kmital očima po její tváři, jako by snad hledal odpovědi na všechny otázky světa. 
,,Kdybyste si chtěl promluvit..." sklapni, Yevo Gardaninová! 
Snape však pochopil to, co zůstalo nevyřčené a jen kývl, než pozvedl tác s prázdnými miskami a odnesl jej na stolek. 
Děkuji za to, co jste pro mě udělala, bylo to jen tiché brouknutí na její štít, přesto se jí zrychlil tep a nahrnula krev do uší. 
Vy byste nejednal jinak, věděla to, ale přesto měla potřebu to říct. 
Snape se k ní vrátil a přisedl si na postel. V každém jeho pohybu byla znát síla a elegance. 
,,Jak jste se vyspala?" 
Yeva zamrkala. 
,,Dobře, děkuji za optání," Snape pouze přikývnul. 
Naklonila hlavu na stranu a nervózně si promnula ztuhlý krk. Moc dobře si vybavovala jak jí k sobě tisknul a ona... 
,,Takže," začala a  snažila se vyhnat horkost, jež se jí usadila v tvářích, ,,co budeme dnes dělat?" 
,,Myslím trénink," dodala spěšně a přitáhla si peřinu k tělu. 
,,Dnes to vypadá na menší odpočinek." 
Otevřela pusu na protest, ale Snape jí hned zarazil. 
,,Vy i já ho potřebujeme. Krom toho," mávl rukou k prostorám svých komnat, ,,musíme vypilovat způsob našeho společného fungování." 
No, to znělo, alespoň jako nějaký plán. 
,,Máte nápad?" 
Neurčitě přikývl a Yevě se zdálo, že za jeho dnešní tichostí nebyl pouze zlý sen. Nejspíš byl též v menších rozpacích z toho, co se stalo. 
Asi si i uvědomoval, že ho mohla vidět nahého. Taky že jo z osmdesáti pěti procent.
,,Začal bych tím, že budu muset zakázat přístup domácím skřítkům do mých komnat. Kdyby našli Vaše vlasy v peřinách, určitě by z toho Albus nebyl nadšený." 
Yeva by si vrazila facku. Měla být rozumnější, jestli je něco takhle banálního prozradí... 
Nejspíš by je oba čekal vyhazov z Bradavic. 
Samozřejmě že spolu jen trénovali, ale dnešní noc by mohla působit jinak. 
,,Tím chcete říct, že tu mám dále zůstávat?" 
,,Pokud budete sama chtít," pokrčil rameny v nenuceném gestu, v jeho očích však byla naléhavá prosba. 
Yeva zaváhala. 
Chtěla vůbec? 
,,Dám Vám čas na rozmyšlenou," doplnil její profesor, když si toho všiml. 
,,Já-"
,,Je to v pořádku." 
Yeva zmlkla. Při pohledu na Snapeovo unavenou a ztrápenou tvář jí zabolelo kdesi v hrudi. 
Měla bych si dojít pro nějaké náhradní věci, nevěřila si, že by to zvládla říct nahlas, aniž by se jí třásl hlas. Snape souhlasil.
Během následující půlhodiny se Yeva oblékla do včerejšího oblečení a s malým rozloučením opustila jeho komnaty. Rozcuchané vlasy jí trčely do všech stran, pomačkané oblečení vypadalo jako jej přežvýkal nějaký sudokopytník. 
Tiše proklouzla do dívčích ložnic, kde naštěstí nikdo nebyl. Zanechala tedy použité prádlo na své posteli, jež jí najednou připadala nepříjemně chladná, a dopřála si rychlou sprchu. 
Yeva si následně sbalila hygienické potřeby a věci na převlečení, načež se vydala svižným krokem zpět k profesorovu kabinetu, odkud se dalo bezpečně dostat do jeho komnat. 
Zmíněný přecházel sem a tam a projížděl si rukama po ramena dlouhé vlasy. 
Yeva se ještě jednou ujistila, že jí nikdo nesleduje a zavřela dveře. 
Snape se zastavil v pohybu a věnoval jí mírný úsměv. 
Takže? Přísahala by, že to i v její mysli znělo úlevně. 
V odpověď pozvedla tašku, ve které měla uložené své věci, a oplatila mu úsměv. 

---