Minulost nás pronásleduje. Všechny.

Strach o život

Uběhlo šest dní, během kterých stihla sotva Snapea zahlédnout, tedy kromě hodin lektvarů, kde ale bylo příliš mnoho lidí, na to aby mohla říct to, co měla na srdci. 
Zeptat se na palčivé otázky, jež jí hlodaly. 
Hlavně mu chtěla řádně poděkovat, a nejen proto, že jí dostal zpátky z hrůzné minulosti, ale protože se jí nějakým záhadným způsobem, přestaly zdát zlé sny, dokonce i bez požití Bezesného spánku. 
A Yeva cítila, že s tím má co dočinění její kolejní profesor. 
První tři dny ho však nezahlédla ve Velké síni, ani nikde na chodbách, kde obvykle držel ,,stráž". Když začal docházet na jídlo, rozhodla se na něj počkat u vstupních dveří, ale nepodařilo se jí ho odchytit. Yeva netušila kudy dokázal tak mrštně proklouznout, zvlášť když s ním měli kolikrát první hodiny, na kterých byl vždy dřív než ona. 
Nejspíš se jí snažil ze všech sil vyhýbat. 
Lehce jí to rozčarovalo - nejprve Yevu všude sleduje jako stín, a pak se jí vyhýbá?
Proč? 
Všechna jejich ,,náhodná" setkání v posledních týdnech se rázem stala mizivou vzpomínkou. Po čtvrtém dnu se odvážila navštívit komnatu nejvyšší potřeby. 
Hrála na klavír téměř do úsvitu, bedlivě pozorovala dveře, jestli se neotevřou. Když nikdo nepřicházel, nezúčastněně se vydala na svou kolej. 
Najednou bylo těžké nedívat se na něj při hodinách - už se k ní nepřiblížil. Nechyběla jí jeho tělesná blízkost, jen chtěla vědět, proč se na ní najednou nedokáže ani podívat. Dříve si byla vědoma jeho pohledů, jimiž ji provázel při jídlech a na hodinách. 
Ale teď...
Yeva si tiše povzdechla a upila máslového ležáku.

---

Severus se rozhodl striktně držet od Yevy dál. 
To co udělal před necelým týdnem... 
Zašlo to příliš daleko. 
Uvědomil si to ve chvíli, kdy se ho Yeva sama od sebe dobrovolně dotkla, a jeho srdce se zaplavilo nadějí. 
Nadějí, jež byla předem odsouzena ke ztroskotání. 
A tak přestal. 
Nepřibližoval se k ní, i když moc chtěl, nedíval se na ní, i když ho to bolelo, jako kdyby mu někdo do otevřené rány nasypal sůl. 
Brumbálovi předevčírem sdělil, že nedokáže splnit úkol, který mu starý čaroděj ohledně dívky zadal. 
Když se ho ptal Brumbál na důvod, Severus jen sklopil pohled k zemi a vztekle řekl: 
,,Nehodlám se déle zabývat nějakou nanicovatou holkou," ta slova pálila jeho jazyk, jako kdyby právě vypil čistý líh, ale bylo nutno je vyslovit nahlas. Jedině tak mohl Brumbál věřit jeho lžím. 
Ředitel přimhouřil oči, v jeho tváři se objevilo zklamání, ale jemu to bylo jedno.
Záleželo mu pouze na tom, aby tu dívku udržel v bezpečí - pravidelně jí přidával do pití nenávykový lektvar, jež způsoboval dobrý spánek. 
Udržet v bezpečí však znamenalo, držet si jí od těla. Co kdyby se přestal ovládat? Nyní, když si byl jistý svými city, se to mohlo snadno stát. 
Severus hlasitě sykl, při pomyšlení, co by jí mohl způsobit. 
Nebo po čem toužil...
Na tom nezáleželo, nemohl svoje touhy vztahovat na někoho, kdo si nejspíš prošel samotným peklem. 
Yeva...
Pochopil, že neměl žádné právo znát její tajemství, i když ta touha byla stejně silná jako touha políbit jí. 
Severus sevřel rty v úzkou čárku. 
DOST, ubližuješ hlavně sám sobě. 
Třeba tahle zamilovanost brzy pomine, říkal si. 
 Třeba to bude jen chvilková slabost pro někoho, kdo mu byl tak moc podobný. Pro někoho, kdo by mohl chápat jak se cítí. 
Severus otevřel dveře pokryté popraškem sněhu a vstoupil do hospody U Tří košťat. 
Oklepal si boty, obešel stále nafoukané a výřečné visící hlavy, a posadil se ke vzdálenému stolu na druhé straně místnosti. Občas sem chodíval z čirého sentimentu a nostalgie, dnes však sledoval Quirrella. 
Učitel (hňup) vysedával s neznámým mužem v kápi u stolu blízko baru. Popíjel nějaký tmavý nápoj, smál se a divoce gestikuloval rukama. Severus se mu snažil odezírat ze rtů, ale moc úspěšný nebyl. 
Všiml si, že pokaždé když Quirrell mluvil, pohybem ruky zakryl svá ústa nebo pozvedl svou číši, tak aby mu nebylo vidět do obličeje. 
Rozverný halas v hospodě tomu také moc nenapomáhal. 
Stiskl ruce v pěst a raději se zaměřil na Quirrellova společníka. Neznámý k němu seděl zády, ledabyle opřený o opěrku židle, jeho plášť nenesl žádné známky opotřebení. Nebyl ani mokrý od sněhu, tudíž tu museli sedět už hodnou dobu. 
,,Dobrý den, co si dáte?" Oslovila ho servírka. 
Severus se nadechl, aby jí odmítl, ale přerušil ho známý hlas. 
,,Jeden máslový ležák, prosím," Severus se otočil a ke svému zděšení zjistil, že za ním stojí Yeva Gardaninová.
 ,,Na mě," dodala dívka a Severus si přál vypařit se jako pára na hrncem. 
Servírka se na ní nejistě usmála, ale odkráčela splnit její objednávku. 
K Severusovo neskonalému překvapení se Yeva posadila naproti němu a vzala sebou vlastní napůl vypitý půllitr. Dívka byla oblečená do tmavých přiléhavých kalhot, vysokých bot nepropouštějící vlhko a kožené bundy obepínající její tělo jako druhá kůže. Vlasy si svázala do krátkého ohonu a podél tváře se jí vinulo pár neposedných kudrlinek. Vypadala úplně jinak, než jí znal ve škole a on z ní náhle nemohl spustit oči. 
,,Dobré odpoledne, profesore," pozdravila jej a jemně se na něj usmála. 
Jeho předsevzetí, že se od ní bude držet dál vzalo do zaječích. Sežehlo ho teplo, jež se mu rozlilo v končetinách, při pohledu do jejích vřelostí přetékajících očí. 
,,Slečno Gardaninová," kývl ve chvíli, kdy se vrátila obsluhující žena a postavila před něj máslový ležák. 
,,Děkuji," řekla místo něj Yeva. 
Když servírka odešla, jeho studentka si podepřela hlavou dlaní a upřela na něj hodnotící pohled. 
,,Co tu pohledáváte?" Zeptal se dívky a snažil se znít přísně. 
,,Zpříjemňuji si volný čas. A vy?" Zdálo se mu to, nebo byla uvolněná? 
,,Neměla byste se raději věnovat studiu?" 
Yeva pouze pokrčila rameny a napila se máslového ležáku. Pod nosem jí ulpěla trocha pěny. 
,,Možná," broukla, ,,o čem jste se mnou chtěl mluvit v komnatě nejvyšší potřeby?" 
A sakra. 
Severus si uchoval klidné vzezření, ale v jeho nitru se všechno svíjelo. 
,,Chtěl jsem Vás pouze upozornit na to, že nehodlám dále tolerovat Vaše noční toulky," zalhal chladně a zaměřil svůj ostříží pohled zpět na Quirrella. 
,,Ach tak," vydechla Yeva a otočila se na židli, aby zjistila co Severuse tak zaujalo. 
Zmíněný si toho všiml a okamžitě strhl svou pozornost zpět na dívku. Nepotřeboval, aby ho prozradila. 
,,Je Vám lépe?" Oslovil ji rychle a dívka náhle ztratila zájem o učitele obrany proti černé magii. 
Obrátila se k němu a přimhouřila oči. 
Bohové, pomáhejte mi. 
,,Ano, děkuji za optání." 
,,To je dobře," vydechl a také se napil té břečky, kterou neměl rád. To ovšem  dívka nemohla tušit a on jí nechtěl urazit. Celý týden se jí dokázal úspěšně vyhýbat a teď ho přepadne v hospodě. 
,,Profesore, já..." začala a Severus by přísahal, že jí v mdlém osvětlení hospody, jemně zčervenaly tváře, ,,bych Vám chtěla poděkovat, za to co jste pro mě udělal." 
,,Už jste mi poděkovala. Dvakrát," odvětil a žaludek měl až v krku. Cítil jak se k ní natahují jeho vlastní city, jež uzamkl na řetězu. 
,,Nepřipadá mi to dost," zavrtěla hlavou. 
,,Nemusíte se bát, je to dost," sotva udržel klidný hlas. 
Znovu zavrtěla hlavou a ve tváři se jí odrazila lítost. Severus měl chuť vzít jeden z těch neposedných pramínků vlasů a dát jí ho za ucho. Ovládej se, Severusi.
Zamilovaným bláznem, ničím víc nebyl.  
Stejně jako kdysi, se zamiloval do nesprávné osoby. Jako kdyby by tahle chyba byla jeho životním krédem, mapou, podle které měl plout. 
,,Dovolte mi Vám alespoň koupit ještě jednu rundu," zvolala zvesela, jako kdyby neseděla u stolu s nejobávanějším učitelem v Bradavicích. 
,,Je dost nevhodné, že tu spolu pijeme, slečno Gardaninová, to zaprvé," proboha, mlč už!  Varoval Severuse signál v jeho hlavě, ale zkrátka si nemohl pomoct, když dodal, ,,a za druhé máslový ležák doopravdy nemusím." 
Yeva se nervózně kousla do rtu. 
,,A co máte rád, profesore?" 
Tebe Yevo, a kdyby jen to, přišlo mu na mysl jako první. 
,,Něco, co Vám rozhodně neprodají," odtušil a dovolil si malý úšklebek. 
Byla ještě dítětem...
A přesto její oči vyhlížely staře, jako by patřily někomu, kdo prožil na tomto světě staletí. 
,,Moc mi to neusnadňujete," vzdychla. On jí?!
,,Vy mě také," vypadlo z něj a on si okamžitě přál, aby ta slova mohl vzít zpátky. 
Yeva na něj nevěřícně vykulila oči, jako už tolikrát, a řekla:
,,Co Vám neusnadňuju, profesore?" 
,,Přiděláváte mi starosti," zabručel Severus a v hrudníku ho bodlo při pohledu na Yevin ublížený výraz. Dívka do sebe kopla zbytek ležáku. 
,,Tak to se omlouvám. Zatím na viděnou, profesore," a odkráčela na bar, kde zaplatila a pak se zdejchla pryč. 
Severus vydechl dlouho zadržovaný vzduch z plic a uvolnil ramena. 
Jo, zase to podělal. Proč pokaždé, když měl šanci zazářit, všechno zkazil? 
I když byl nějakým klukem s tváří Adonise, nebo obyčejným ošklivým Snapem, tak všechno stejně posral.
 Mohl jí nechat, pozvat ho na pití. Severus jí mohl nechat lépe poznat jeho světlou stránku ale o to víc by ho bolelo, až by jednoho dne o Yevu přišel. 
Stejně jako o Lily. 
Severus si protřel unavený obličej dlaněmi. 
Možná si prostě jen neuměl představit, jaké to je být šťastný. 
Odháněl od sebe každého, koho kdy měl rád, protože se bál bolesti ze ztráty. Když nic neměl, o nic nemohl přijít. 
Chvíli tam ještě seděl a představoval si, co by se dělo, kdyby Yeva zůstala. O čem by mluvili, čemu by se smáli. 
Třeba by společně šli zpět na hrad... 
A až za hodně dlouho chvíli mu došlo, že je Quirrell se svým společníkem pryč.