Minulost nás pronásleduje. Všechny.

Odtažitost

Yeva měla ten den po obědě poslední dvouhodinovku lektvarů. 
Na dnešek měli připravovat Doušek živé smrti - jak jim před prázdninami prozradil Snape - lektvar, který se dá snadno a rychle zkazit. Právě vcházela do učebny lektvarů, úplně jako první. Zaujala své místo před katedrou a nalistovala si v učebnici příslušnou stránku, aby si zopakovala pokyny k přípravě lektvaru. Stále si ale v hlavě přehrávala ráno ve Velké síni. V uších jí jako ozvěna rezonovala slova té zlatovlasé hlupačky. Srabus Snape? 
Dokonce zašla na klučičí záchodky, aby si ověřila Eleanořiny urážky. Skutečně tam bylo zevnitř dveří kabinek vyryto Srabus Snape, a další urážlivé výrazy určené jejímu profesorovi. 
Yeva na ty staré nápisy vycenila zuby. Zaklela ta slova kouzlem, jenž každému, kdo osloví Snapea Srabusem, způsobí boláky po celém obličeji. 
Tak nějak cítila potřebu tohle udělat, protože nechápala čím si to profesor lektvarů vlastně vysloužil. Možná, že byl jako dítě terčem šikany - takové ke které není potřeba žádný důvod. Prostě si děcka na někoho ukážou a pak mu dělají ze života peklo. 
Znala to ze sirotčince a nikomu to nepřála. Většina těchto šikanátorů si ani neuvědomí, co to s člověkem udělá, nebo jak ho to poznamená na zbytek života.
Pročítala přísadu za přísadou a do učebny začali přicházet i další studenti. Když se Yeva otočila, spatřila mezi nimi úplně vzadu Frayovou s opuchlýma očima a nešťastným výrazem. 
Dobře jí tak, pomyslela si se zadostiučiněním zmijozelka a usadila se za pracovní stůl. Za chvíli začne hodina, Snape sem vlítne jako uragán a řekne jim potřebné informace. 
Občas jí na mozek přišel ten sen, jež zase hezky odkopla do nejtemnějšího kouta svojí mysli. Nepotřebovala, aby se tady před ním červenala jako rajče, navíc by to nejspíš podpořilo řeči, které se o nich povídají.
Že to spolu táhnou. Nic absurdnějšího si vymyslet nemohou? 
I když musela přiznat, že s ním tráví víc času, jak kdokoliv jiný na hradě. 
Jestli nestála o výstupy podobné dnešnímu ránu, měla by se od Snapea distancovat.
Zvlášť, když se jí vloupal i do spánku.
Yeva se zakřenila. Navíc by mohla mít víc času na trénink s patronem, sledování Quirrella a hraní na klavír.
Už to bylo dlouho, kdy naposledy navštívila komnatu nejvyšší potřeby a v duši cítila stesk po chladném doteku kláves na bříšcích prstů.
Jenže...
Díky němu se cítila ne tak úplně sama. Za těch posledních pár týdnů, kdy s ním trávila čas tancem, zjistila že se se Snapem dalo i mluvit.
Až na moment, kdy omdlela, neměla žádné noční můry. Samozřejmě za to mohl hlavně Bezesný spánek, který jí dal Snape, ale...
Včera v noci ho neměla. Sice se Yevě zdály jisté nemravnosti, ale cožpak se vzbudila s křikem na rtech? Nebo snad utíkala před jejím věznitelem, aniž by věděla kde je?
I když to nebyl úplně růžový sen, byl to stále jen sen a ne noční můra. Co když se to změní? Co když si konečně odpočine a bude snít o horách, sněhu a větru?
Tok Yeviných myšlenek přerušilo rázné prásknutí dveří.
Otočila hlavu za tím zvukem a spatřila Snapea, jak se řítí mezi stoly ke své katedře.
,,Vemte si učebnice a pusťte se do práce," řekl stroze ztichlé třídě, která se tvářila víc než zmateně.
Již připravená Yeva si rovnou šla pro věci. Byla si bolestně vědoma pohledů, které na ní vrhala valná většina přítomných.
Zrovna si brala kořen asfodelu, když k ní promluvil jeden kluk z Nebelvíru. 
,,Jak víš co máme dělat," sykl a moc to neznělo jako otázka. Yeva ho sjela pohledem. Vůbec nevěděla kdo to je.
,,Snape to říkal před začátkem prázdnin," ohradila se tiše, tak aby k nim nepřilákala zmíněného profesora, jež opravoval testy studentů prvního ročníku.
,,Fajn, mám se tě doprošovat, nebo mi laskavě prozradíš jaký lektvar máme dělat?" Vrčel kluk a Yeva svraštěla obočí. Hlupák jeden.
,,Můžeš zkusit hádat," zvedla náruč plnou přísad a vrhla po něm jedovatý škleb.
Už byla na cestě zpátky do své lavice, ale zaslechla tichý šepot.
,,Coura," to byl ten kluk. 
,,Běž se nechat jebat netopýrem, mudlovská šmejdko," pokračoval další okolo, kterého prošla. Nemohl vědět o jejím původu, zvlášť když bylo známo, že je ze sirotčince.
Zhluboka se nadechla a odolala nutkání mu kouzlem zapálit pihami posetý obličej. Začínalo to zacházet moc daleko, ale nemohla se s nimi pustit do křížku před profesorem, a tak je ignorovala.
,,Jo, Srabus a... jakže se jmenuje?" Slyšela za sebou, snažila se ta slova vytěsnit ze své hlavy, když v tom se ozvalo hlasité ostré vyjeknutí.
Yeva se hbitě polekaně otočila a vzápětí se spokojeně pousmála.
Jedna holka za ní, měla na dokonalé bílé tvářičce velký a ošklivý puchýř.
Snape zvedl oči od esejí a zaměřil se na dívku z Nebelvíru, jež začala plačtivě hysterčit a naříkat.
,,Co tam mám!? Proboha dělejte někdo něco!" Plašila holka a stoupla si od stolu. Celá třída se chechtala a posměšné ukazovala na žlutou centimetrovou hlavičku puchýře. Jo, tohle se Yevě povedlo.
,,Slečno Andresonová, byla byste tak laskavá a svoje akné řešila, až po mé hodině?" Ušklíbl se Snape a v očích mu tančili zlověstní rarášci.
,,Ale, pane profesore-"
,,Pět bodů dolů pro Nebelvír," skočil jí do toho zmatkaření učitel a Yeva se spokojeně usmála. Poslední dobou se usmívala často. Líbilo se jí to - její proměna.
Andersonová si sedla na židli a dala se do tichého pláče, zatímco zbytek nebelvírské koleje propaloval její záda nenávistným pohledem. Dneska už kvůli Yevě přišli o sto pět bodů. Kdyby byla škodolibá, nazvala by to úspěchem dne.
Yeva se pustila do práce, a asi byla jediná, protože se najednou Snape zvedl a výhružně zavrčel: ,,máte snad dost času na otálení? Příprava Doušku živé smrti je dosti náročná, a vy tady sedíte jako pecky?" 
Mezi studenty to ožilo, jakmile Snape řekl název onoho lektvaru. Když konečně jeden zmijozelský kluk našel příslušnou stránku a prozradil jí ostatním, pustili se do práce.
Zrovna drtila kořen asfodelu do výluhu z pelyňku, když na chvíli zvedla pohled ke katedře a setkala se s párem očí tak tmavých jako noc bez hvězd. 
Snape vypadal jako by toho moc nenaspal. Pod očima se mu rýsovaly temné kruhy a tvář měl bledší víc než obvykle. 
Yeva naklonila hlavu lehce na stranu v němé otázce. 
Snape neznatelně zavrtěl hlavou a přimhouřil oči. 
Kdyby nebyli všem na očích, Yeva by se ho zeptala, co to mělo znamenat. Pro teď se musela spokojit s tím, že vůbec nerozumí jeho posunkům. 
Přidala kořínky baldriánu a polotovar získal barvu černého rybízu. Na řadě bylo nakrájet fazolky stříbrnou čepelí. 
Yeva se do toho chtěla pustit, ale Snape se náhle zvedl a vydal se mezi stoly. Čekala, že jako vždy začne z druhé strany a k ní se dostane až jako k poslední, ale tentokrát ho najednou měla za zády. 
Pootočila hlavou, aby na něj viděla. 
Tyčil se za ní jako obrovská socha z černého kamene a tvářil se víc než kriticky. Vrhla krátký pohled na své spolužáky. Ti byli naštěstí zabraní do přípravy lektvaru a každý si hleděl vlastního kotlíku, takže neviděli, jak je u ní Snape blízko. Nebo se jí to jen zdálo? 
,,Na co čekáte?" Broukl jí tiše do ucha, tak aby to kromě ní nikdo neslyšel. 
Yeva se vzpamatovala a jala se krájet ty malé potvory. Ruce se jí potily jak byla nervózní pod Snaepovo pohledem, své srdce slyšela v uších jako dusot kopyt stáda koní. 
Profesor tiše mlaskl jazykem a natlačil se na ní, tak že se opřela stehny do hrany stolu. Zezadu jí objal rukama, uchopil její roztřesené ruce a ona náhle nemohla dostat do hlavy jedinou kloudnou myšlenku. Její tváře zrudly, Yeviny smysly zalila jeho vůně a dělalo jí velký problém v klidu dýchat. 
Snapeovo tělo bylo vroucí jako kamna, jeho dech cítila na svém krku, když jejich propletenými prsty uchopil čepel a rozdrtil plochou čepele fazolku, ze které vytekla šťáva na prkýnko. 
,,V knize je napsáno nakrájet," hlesla šeptem a sotva vnímala další úsporné pohyby, jež prováděl s jejími prsty. Nesnažila se ani bránit, jen doufala, že je dostatečně skryl Snapeův černý plášť před zraky studentů. A asi ano, protože se Snape choval, jako kdyby se nikdo na ně nedíval. Yeva se přemáhala, aby mu nedala úder loktem přímo do žeber. 
,,Po každém sedmém zamíchání proti směru hodinových ručiček přidejte jedno po směru," neodpověděl na její předchozí námitku, místo toho jí dal další radu, jež nenašla v učebnici. Vzmohla se jen kývnutí a celá se třásla úlevou, když jí konečně pustil. Než tak učinil, lehkým pohybem palce pohladil hřbet její ruky. Yeva počkala, až se učitel otočí, a pak zaťala ruce v pěst. 
Dříve když se jí dotýkal, dělal to z nějakého důvodu. 
Prvně Yevu vlekl na ošetřovnu. Přiblížil se vždy, když jí chtěl mít v šachu, tak aby nemohla utéct. Když se potkali v knihovně, nebylo tomu jinak, a navíc byl opilý. Pak s ní tančil - jeho ruce jí ohmatávaly čistě profesně, tedy alespoň si to namlouvala. 
V tu noc, kdy před ním utíkala, jí Snape uvěznil aby se uklidnila, a pak Yevě byl jakýmsi divným způsobem oporou. 
Tohle muselo přestat - tady Yeviny míra ochoty snášet jeho blízkost přetekla. Chtěla jeho společnost, ale jen čistě učitelskou. 
Tvé podvědomí mluví jinak, ozval se odcizený zlomyslný hlásek v její hlavě. 
Yeva mu nařídila ať kouká sklapnout. 
Ještě chvíli se nadechovala a vydechovala, aby zvládla uklidnit třas v prstech a jala se své práce. 
Na konci hodiny dostala výbornou.