Minulost nás pronásleduje. Všechny.

Vzpomínka

Kruhová betonová mírně osvětlená místnost byla plná smrtijedů. V dobách, kdy k nim Severus patřil, byla neustále používaná pro zábavné účely. Tento druh zábavy, však Severus nenáviděl mnohem víc než Jamese Pottera. Přisluhovači Pána zla sem vodili své vězně, aby se předháněli v krvavé podívané. Mučili je, trýznili všemi možnými způsoby, lámali jejich těla i duše dokud z nich nezbylo nic. Smáli se, když vězni plakali a prosili o slitování. 

Severusovi z toho bylo na nic. Nechtěl se dívat, přesto musel. Snažil se zapomenout, ale nedokázal to.

Nejvíc si pamatoval den, kdy přivedli jednu ruskou rodinu. Nikdy se neptal na jména, nevěděl kdo byla mladá černovlasá žena, jež držela nemluvně, holohlavý muž s bouřkovýma očima, za kterým se schovávalo sotva šestiletá holčička. Přesto si je pamatoval všechny. 

Muž prosil o slitování pro svou ženu a děti, přímo žadonil o jejich životy. Pán zla se usmíval jeho žádostem a nesmyslně ho obviňoval za porušení pokrevní linie. Co mladý Severus pochopil ten hrozný den bylo, že ta rodina byla jistým způsobem spřízněna se samotným Voldemortem. Nevěděl do teď jak, ale mladá žena a její děti nebyly kouzelnického původu, kdežto ten holohlavý ano. Pán zla si ho měřil zkoumavým pohledem, stejně zaujatě jako jeho Nagini svou kořist. 

,,Byl bys zajímavým spojencem," syčel Voldemort, přerušil pouhými slovy hluk v kruhu smrtijedů. Všichni měli masky včetně Severuse, všichni byli oddaní a poslušní. A báli se pánova hněvu. 

,,Předveďte ji," kostnatým prstem ukázal na dítě zabalené v zavinovačce. Jeho slova proťala ticho jako ostří. 

,,Ne!" Vykřikl otec a vrhl se vpřed. 

Severus a pár dalších kouzli spoutali muže, ženu i starší holčičku, než se stihli dostat příliš blízko k Voldemortovi, jako kdyby mu mohli nějak ublížit. 

Nemluvně vypadlo matce z rukou, praštilo se do hlavičky o ledovou zem a začalo vřískat. Její křik splýval s nářky matky a otce. Starší dívka, kterou drželo Severusovo kouzlo, byla zticha a vyděšenýma očima pozorovala svého sourozence. 

Bellatrix Lastrengeová zvedla necitlivě miminko ze země a podala jej Pánovi zla, jenž si dítě převzal s předstíranou něhou, jako kdyby bylo jeho vlastní. 

,,Jsi špína," zavrčel dítěti do ouška, ,,jsi vše, čemu se snažíme zabránit. Znehodnocení krve čistokrevných kouzelníků, muldovská smejdka," při jeho dalších slovech se ozval hlasitý smích. Otec dítěte bojoval s kouzli jež ho poutaly ale marně. Nenávistivě cenil zuby a křičel: 

,,Jestli se jí dotkneš, zabiju tě! Zabiju tě Tome Rojvole Raddle!" Jméno Pána zla se neslo místností jako ledový vítr údolím. 

,,A za to zemřeš," dodal Voldemort klidným hlasem k miminku, jako by právě říkal miluji tě. Děťátko přestalo na chvíli plakat a zadívalo se Pánovi zla přímo do očí. 

,,Zemřete všichni!" Zaburácel a všichni smrtijedi s ním, kromě Severuse, jenž přihlížel a nečinně se díval, jak se před Voldemortem objevil kovový hořící sloup s kladkou na jeho konci. Na samém vrcholu byla připevněná mísa, která zářivě rudě žhnula. Nejspíš v ní byl... 

Horký olej, roztavené železo. 

On chtěl to dítě usmažit za živa. 

Severusovi se zhoupl žaludek, když se podíval na celou konstrukci ještě jednou. Na druhé straně hořícího sloupu byl řetěz,  jež bylo třeba povolit, aby se obsah mísy vylil. K jeho největšímu zděšení položil Voldemort dítě přímo pod mísu a se zlovolným úsměvem pohladil děvčátko po holé hlavičce.