Minulost nás pronásleduje. Všechny.

Lekce

Severus se cítil, jako by se z něj stal jehelníček. S každým slovem, jež vypustila z těch svých hříšných úst, do něj vrazila bolestí nabroušenou čepel bezmoci. 
Samozřejmě, že si někdo všiml jeho citů. Když už ne dívka, která mu to vmetla do tváře, tak jeho kolegyně, jež by byla víc než oprávněna jeho chování nahlásit řediteli. 
Yeva celou situaci však zachránila - i když by se raději nechal zavřít do Azkabanu, než žít s tím, že mu nesmí opětovat city - a nyní se tvářila, že by se nejraději propadla do země.
Asi v tu chvíli, kdy si uvědomil jak jsou její odhalená šíje a ramena neodolatelnými magnety pro jeho oči, ruce a málem i rty, nechal kouzlem zmizet dveře do jeho komnat. 
Nepřál si, aby je někdo rušil. 
,,Je vůbec nějaká šance, že by se to mohlo stát?" Vysoukal ze sebe přiškrceně a vydatně se napil ohnivé whiskey. 
Věděl, že by měl přestat - hlava se mu motala a končetiny jako by byly cizí - ale díky pití se cítil víc odvážný a... bezstarostný. Najednou mu připadalo, že by jí dokázal svést, obejmout, políbit a pomilovat. 
,,Prosím?" Vyhrkla a objala se zimomřivě rukama, i když stála blízko u krbu. Severus odložil skleničku a opatrným krokem se vydal za ní. Líbilo se mu hlazení její sametově hedvábné pokožky, Yevina vůně mu pronikla do smyslů a zbavila ho rozumného uvažování. 
,,Mám u Vás šanci?" Upřesnil Severus a cítil, jak se mu znatelně zvedl tep. Srdce se rozbušilo, adrenalin koloval žilami rychlostí světla a jeho vědomí se zúžilo na tenhle jediný moment.  
Yeva vytřeštila oči nad tou otázkou a pootevřela oněměle rty. Severus se k ní přiblížil a natáhl k dívce ruku. Okamžitě ustoupila, ramena se jí třásla a vypadala víc než vyděšeně. 
Severus měl pocit, jako by mu někdo plnil žaludek kamením.
Yeva zavrtěla hlavou. 
,,Není to správné," kéž by bylo. 
,,Neptal jsem se na to, co je správné a co ne," snažil se zakrýt vlastní zoufalství, ale marně. Yeva sklopila bezradně tmavé bezedné oči k zemi. 
,,Yevo," hlesl a překonal vzdálenost mezi nimi. Cítil jak se mu točí hlava, přesto dokázal zřetelně zaostřit na její krásnou tvář, když se k ní natáhl a zvedl její bradu, aby jí viděl do očí.
Leskly se jako černé perly. 
,,Měla bych jít," řekla, ale nehnula se ani o píď. Severus jí tentokrát však odejít nenechal. 
,,Naše lekce ještě ani nezačaly." 
Yeva se nerozhodně rozhlédla po jeho komnatách, a pak její pohled opět spočinul na něm. 
,,Mohl bych Vás naučit kouzla, o nichž jste určitě neslyšela," nejistě se na ní usmál a opravdu doufal, že zapomene na jeho předchozí chování i slova.
Severus však nemohl dostat ten vzdálený strach z hlavy - někdo o tom ví, někdo kdo by to rozhodně neměl vědět. 
Na druhou stranu mu Yeva nedala žádnou odpověď na jeho otázku. Žádná odpověď je též odpovědí - její mlčení možná znamenalo nejistotu? Vyhýbání se odpovědi, bylo možná náznakem obavy z upřímného vyznání? 
Dívce se lehce rozzářil obličej. Odvážila se kývnout a  Severus neochotně sňal prsty z jejího obličeje. 
,,Dobrá tedy," vydechl a ustoupil od dívky, aby si mohl sundat plášť a vestu. Když tak učinil, zbyla na něm pouze volná bílá košile - alespoň se konečně mohl pořádně nadechnout. 
,,A co mi vlastně dáte na oplátku, slečno?" Zažertoval Severus, když zahlédl v dívčině tváři červeň. 
Yeva vypadala zaraženě, nejspíš se tak doopravdy cítila. 
,,Peníze nemám," zašeptala zklamaně a zkousla si ret. 
Kdyby nebyla do teď počestná, jak mu sdělila Polly, myslel by si že ho provokuje. 
,,Nemám zájem o peníze," doopravdy mu věřila, že by za své služby něco chtěl? 
,,Tak si stanovte cenu," napětí z jejího postoje přímo sršelo. 
Severus se nemusel rozmýšlet dvakrát, aby se chytil příležitosti. 
,,Chci odpovědi na své otázky." 
,,Dobrá," souhlasila okamžitě a přivřela oči. Souhlasila až příliš rychle, střízlivý by se nad tím možná i pozastavil, ale teď... 
,,Tak snadno?" Uchechtl se a nevěřícně zakroutil hlavou, přičemž se cítil jako vítěz. 
,,Ano," neutrálně pokrčila rameny a blýskla po něm zadumaným pohledem. 
,,Tak jdeme na to," řekl a tasil hůlku. Aniž by Yevu vyzval, udělala to samé. Nejspíš byla ve střehu, už od chvíle, kdy vlezla k němu do soukromých komnat.
,,Než Vás začnu učit útok, procvičíme si obranu," řekl a uklonil se jí. 
Yeva po něm pohyb trhaně zopakovala, a jeho až teď napadlo, jestli se jí už zhojila záda. 
,,Připravte se," nehodlal jí ublížit, proto se rozhodl vyzkoušet kýchací kletbu. 
Yeva kývla a pozvedla hůlku před sebe. 
,,Steleus," z jeho hůlky vytrysklo kouzlo a řítilo se na dívku. 
Yeva beze slov švihla hůlkou a kouzlo snadno obrátila proti němu. 
 Protego Inimisium. 
,,Protego," ledabyle odrazil její protiútok a pozvedl obočí. 
,,Užitečné obranné kouzlo," broukl Severus a pokusil se jí rozptýlit, ,,proč nosíte tak krátké vlasy?" Nahned vyslal proti dívce Cantis, jež jí mělo po zásahu přimět nekontrolovatelně zpívat. 
Kouzlo se bez účinku odrazilo od jednoduchého štítu, který kolem sebe Yeva během jeho tlachání obestřela. 
,,Protože nás vždy v sirotčinci na začátku prázdnin po příjezdu oholí," na chvíli se odmlčela, jako by hledala správná slova, ,,dělají to pro naše dobro, říkají." 
Cože? 
,,To je nesmysl," odvětil Severus. Sám měl rád vždy delší vlasy - jak na sobě, tak na Lily. 
,,Není. Zamezují tím množení vší," vysvětlila Yeva. Severus náhle pocítil děsný vztek. Jak si to mohli jen dovolit, zatracení mudlové... 
,,Proč si je nenecháte narůst kouzlem?" 
...Klihando...
,,Defensio," vykvíkla rychle, když na ní znenadání vystřelila kletba znemožňující mluvení. 
Jím vlastnoručně vyrobené kouzlo se jen tak tak vsáklo do štítu. 
,,Co to bylo?" Vydechla a Severus se na ní tajemně usmál. 
,,Nejprve odpovězte," vybídl jí a sesílal na ní jednu neškodnou kletbu za druhou. Všechny je odrážela s lehkostí a téměř bez použití hlasitého pronesení formule. 
,,Protože mi na tom nezáleží." 
,,Jste dívka," řekl aniž by vnímal, jak jsou jeho nynější dotazy hloupé a malicherné, ,,mělo by Vám záležet na vzhledu." 
Přes její tvář na malou chvíli přelétla lítost, ale hned se vzpamatovala. 
Správně, Yevo. Nenechej se rozptylovat. 
,,Vzhled nepatří mezi moje přednosti," řekla chladně a vyhnula se jím vyslanému kouzlo, místo toho, aby na něj použila protikouzlo, ,,soustředím se na důležitější věci." 
Hořkost se mu rozlila v hrdle, jako by chtěl zvracet. Yeva Gardaninová si nejspíš neuvědomovala, jak moc je krásná, a on nechápal její nízké mínění o vzhledu. 
Jestli tady byl někdo, kdo krásou příliš neoplýval, tak jedině Severus. 
,,Naopak bych řekl, že Váš vzhled je velmi skvostnou zbraní," krucinál mlč už, Severusi! 
Dívka na něj nevěřícně vykulila oči a pak se tiše rozesmála, přičemž nepřestávala okolo sebe udržovat magickou bariéru. 
Jak jen mohl od dramatického svádění, tak rychle přejít k laciným lichotkám? Alkohol, kamaráde.
,,To jste asi jediný, kdo si to myslí, profesore," uchechtla se dívka. 
Severus se záludně usmál a seslal silnější kouzlo, které jí přimělo o krok ustoupit. Yeva sykla a lehce se zapotácela. Byla na ní znát lehká únava. 
,,Máte souměrný obličej, plné rty, dokonalou pleť, rovný nos, klenuté obočí, husté lesklé havraní kadeře a oči ve tvaru madlí, jejichž barva je tak tmavá jako půlnoční modř," vyjmenovával jako by popisoval obraz v literárním díle. 
Yeva se zaškaredila jako by si vydatně kousla do citrónu. 
,,Vy mě zkoušíte?" 
Severus ustal v útocích. 
,,Jak to myslíte?" 
Věnovala mu nedůvěřivý pohled a Severus poznal, že jí stále chrání obranné kouzlo, aniž by mohlo zabránit slovům, aby dolehly k jejím uším. 
,,Snažíte se mě rozptýlit," světlo vycházející z krbu na ní vrhalo mdlé odlesky oranžové na její lesklé vlasy. 
,,Možná?" 
Yeva pozdvihla obočí. 
,,Dobře," řekl Severus a prohrábl si vlasy rukou, aby odehnal nervozitu, ,,to byla má první lekce. Nenechat se rozhodit Vaším soupeřem." 
,,Odpovídala tomu i Vámi použitá kouzla," doplnila jej dívka. To sice nebyl pravý důvod, proč na ní sesílal neškodné, spíše velmi otravné kletby, ale budiž. Měla na jednu stranu pravdu. 
,,Přesně, slečno," protáhl si ruce nad hlavou. 
,,Teď bychom snad mohli vyzkoušet něco zajímavějšího." 

---

Yeva si po pár hodinách výcviku se Snapem, byla téměř jistá, že kdyby vyučoval obranu proti černé magii, většina studentů z jejího ročníku by propadla. 
Byla pozdní noc - okolo půl druhé ráno - a ona padala na zem únavou. Snape, ačkoliv by to do něj neřekla, vypadal docela čile. 
Od začátku jejich tréninku se už alkoholu ani nedotkl, a Yeva za to byla vděčná. Nechtěla, aby tady udělal další opilecký odvážný výstup. Nicméně, alespoň se jí střízlivější nesnažil svádět. Na druhou stranu se ani nechoval odtažitě. Naopak byl vstřícný, mluvil klidným hlasem a neustále Yevě opakoval, že když bude potřebovat, ať si odpočine.
Ve skutečném souboji by mě nepřítel nenechal odpočinout, odvětila a neustávala ve cvičení. 
Snapea tahle odpověď znatelně potěšila, ale snažil se to skrýt za svůj zapšklý úšklebek. Stále jí pokládal různé otázky, ale k jejímu překvapení se nezeptal na nic ohledně jejích jizev ani minulosti. Nebo o čem se jí zdá, že z toho zvrací a utíká před tím. 
Spíše to byly všední otázky, snad jako by ho zajímalo i to, jak si ráno čistí zuby. 
Na vše mu odpovídala, přesně podle jejich dohody, jež patřičně neupřesnil. 
Chtěl odpovědi na své otázky - už bohužel nechtěl po Yevě, aby odpovídala popravdě. I nepravdivá odpověď stále byla odpovědí.
,,Znovu," vydechla zrovna, když jí Snape vyrazil kouzlem Expelliarmus hůlku z ruky. Celou dobu jí šetřil, nebo alespoň si to myslela. Nemohla za to únava? 
,,Pro dnešek to stačí," odvětil nesmlouvavě a podal jí hůlku, kterou doteď svíral ve volné ruce. 
Yeva věděla, že nemá cenu se s ním hádat. Nakonec přeci jen též musel být unavený, i když to nedával vůbec najevo. 
,,Dobrá," schovala svou hůlku a jala se obléci odložený hábit, aby se mohla odebrat na svou kolej. 
,,Vaše magická úroveň je velmi pozoruhodná," pronesl Snape a v Yevě potěšeně zaplesalo hřejivé teplo. Dlouho jí nikdo nepochválil. 
,,Ale?" Řekla, protože vždycky bylo nějaké ale. 
,,Ale," zopakoval Snape ledabyle opřený o opěrku křesla, ,,Vaše fyzická zdatnost selhává." 
Yevě poklesla nálada. Nikdy nebyla dobrá ve sportu, a i to přesně řekla Snapeovi. 
,,Nejde jen o sport," namítl a Yeva se nenápadně rozhlédla po komnatě. Ty dveře byly stále schované kouzlem. 
,,Nemůžete se opírat o svou magii jako o berličku. V momentě, kdy jí nebudete moci použít, se budete muset spoléhat na své tělo a rozum. I když rozumu jste pobrala rozhodně víc, než Vaši vrstevníci." 
Yeva protáhla obličej a lehce pobaveným tónem odvětila:
,,Máte silné nadání zároveň lichotit a kritizovat v jedné větě, profesore," netušila, kde se v ní vzala odvaha vtipkovat s ním. Zvlášť když jí učil - u Tří košťat to bylo něco jiného. 
Snape se tomu k jejím neskonalému překvapení jen zasmál. 
,,To máte asi pravdu," přiznal a zase si prohrábl vlasy. Když to dělal, působil o dost mlaději. 
,,Nicméně zapracujeme i na Vaší fyzické kondici, počínaje tím, že dohlédnu na to, abyste se pořádně stravovala." 
,,Já jím pořádně," bránila se tvrdohlavě dívka. 
Snape pochybovačně nakrčil obočí a napodobil Yevinu nesmlouvavou pózu. 
Navzdory vší únavě se tomu jemně a téměř neznatelně pousmála. 
,,Vážně? Jíte většinou zeleninu a nízko tučné maso."
,,Všiml jste si?" Sledovala jak jeho líce nabírají světle růžový odstín. Jako by si to profesor, též uvědomoval, odvrátil tvář stranou. 
,,Ano. Děláte to proto, abyste si uchovala Vaší vyzáblou postavu?" Takto přímá otázka v ní zanechala hořkou pachuť. Yeva polkla a přiměla se říct:
,,Jím to, co jsme jídávali doma," dělám to jako jednu z posledních připomínek. 
Snape zaraženě mlčel, napjaté ticho mezi nimi by se dalo krájet. 
První ho narušila Yeva. 
,,Myslím, že je to jedno," začala a unaveně si protřela oči dlaněmi, ,,beztak přibrat bude pro mě obtížné. Vždycky bylo," přiznala se. 
Úplně jí z hlavy vypadlo, že je to Severus Snape, sklepní netopýr a nejnepříjemnější člověk na světě. Před pár týdny si to myslela. 
Proč zrovna taková osoba vůči ní chová city? 
,,Když jsem by ve Vašem věku, byl jsem na tom podobně," neuměla si ho ani představit jako mrňavou vychrtlinu. 
Yeva na něj překvapeně pohlédla. 
,,Vážně?" 
Snape nerozhodně přikývl. 
,,A jak na to chcete dohlédnout od učitelského stolu?" 
Teď všechna nerozhodnost zmizela a nahradil jí zlověstný úsměv. 
,,Jak jsem již poznal, slečno, vaše Nitrobrana je velmi silná a působivá. Nemělo by Vám tudíž působit potíže, naučit se používat prvotní základ Nitrozpytu." 
Nitrozpyt, nahlížet někomu do mysli? 
,,Můžeme skrz schopnost Nitrozpytu spolu komunikovat i na větší vzdálenost aniž by nás někdo slyšel," doplnil Snape a zívl si. 
,,Jak to uděláme?" 
,,Jednoduše," pokrčil rameny. Yeva celou dobu sledovala jeho ostře rýsovanou tvář, pevně sevřené rty, když ucítila jemné zaťukání na svou zdí obehnanou mysl. 
,,Nepustím Vás dovnitř," vyhrkla dívka a uskočila od učitele, jako by to mohlo zabránit, aby se jí zkoušel dostat do mysli. 
To po Vás ani nechci, ozval se jí v hlavě odcizený, ale přesto Snapeův hlas. Jako by byl starý a mladý, tady a nikde zároveň. 
,,Co?" Vyjekla vyplašeně a Snapeovi cukl koutek. 
Uklidněte se, slečno, promluvil k ní znovu, mohu k Vám mluvit prostřednictvím Nitrozpytového mostu, jež jsem mezi námi vytvořil.
A skutečně za hradbou z temného obsidiánu se táhl úzký most, vratké pouto jež mizelo v mlze. 
Zkuste to, vybídl jí a stále neřekl nahlas jedinou slabiku. 
Yeva se zhluboka nadechla, před očima si udržovala ten most mezi nimi a namátkou po něm vyslala myšlenku, jako když hodí míčem, takhle? 
Snape se na ní ohromeně usmál a na chvíli nechal do svého výrazu proniknout čirý úžas. Yeva si říkala, zdali tuhle tvář někdo někdy viděl. 
Správně, z mlhy k ní vystřelila slova, a ano, opravdu mou tvář už někdy někdo viděl i jinak, než bez výrazu.
Yeva se zalekla a okamžitě se schovala za svou zeď. 
Musíte se lépe hlídat, co chcete říct, když máte obraný štít dole. Nejlepší je, když se pokaždé jak dopošlete myšlenku, stáhnete, aby ten s kým hovoříte neviděl a neslyšel nic, co byste nechtěla. 
Yeva úlevně vydechla a zkusila to znovu. 
Dobrá, sklonila a znovu pozvedla štít. 
Asi budu žárlit, slečno Gardaninová, dolehl k ní pobavený a vřelý chechot, i když se mu na tváři nepohnul jediný sval, jde Vám to lépe, než bych čekal. 
Mám skvělého učitele.
Tohle jsem měl slyšet? 
Možná. 
A vyprskla smíchem.