Minulost nás pronásleduje. Všechny.

Konec začátku III: Probuzení

Na prahu smrti se maličká Yeva opatrně překulila na záda. 
V uších slyšela hlasité buch, buch. Bylo to její příliš pomalu bušící srdce, slabé sotva tlukoucí. 
Buch, buch, buch. 
Sotva cítila, že jí začínají štípat malý broučci. Neměla sílu je odhánět, ne když se z ní za chvíli stane jejich potrava. 
Buch.
Buch. 
Rány byly stále méně pravidelné. A hlasitější. 
Yeva měla pocit, že se otřásá země nad ní. 
Už brzy, už brzy, už brzy... 

---

,,Severusi." 
Křičel ženský hlas. 
Pomalu otevřel oči. 
Obraz před sebou viděl rozmazaně, jako plátno s barvami, na nějž někdo vychrstl kbelík vody. Párkrát zamrkal ve snaze zaostřit, ale znovu ho vzápětí oslepilo bolestivé bodnutí v hlavě. 
,,Probouzí se," vydechl někdo a v tom hlase zněla znatelná úleva. V ústech měl sucho jako troud, když polkl a sykavě se nadechl. 
Celé torso měl v jednom ohni. 
Pokusil se promluvit, ale nedokázal to. Severus měl pocit, že se celý svět točí, že někdo volá neustále jeho jméno. 
,,Zůstaň v klidu, chlapče," řekl stařecký autoritativní hlas, proti němuž nezkoušel nic namítat, ,,budeš v pořádku." 
A znovu ho pohltila temnota. 

---

Pozdě, pozdě, pozdě... 
Bouře, led, sníh, nekonečná zmrzlá pláň. 
Tlukot srdce, slabý a nestálý. 
Dusot kopyt a mávání křídel. 
Pozdě, pozdě, pozdě...
                         ...příliš...

                                         pozdě. 
Byla mrtvá. 
Tu noc skutečně zemřela. Nemusela by. Mohla osvobodit sílu, která by jí pomohla přežít. Rozervat zemi, roztrhnout chřtán rakve. 
Nechtěla je však opustit. Nemohla. 
A tak nechala život splynout společně s posledním výdechem svých úst. 
Služebníci smrti stáli okolo mělkého hrobu. 
Dívali se, poklusávali a mávali křídly. 
Rozhodnutí padlo. 
Společně zaryli kopyta do zmrzlé hlíny. 
Bylo jich tolik, že nebylo v jednu chvíli slyšet nic jiného, než jejich těžký funivý dech a rány, jenž zasazovali. 
Desítky.
Stovky.
Dostali ji ven. 
Tu, která jim byla přislíbená. 
Temné oči se leskly prázdnotou. Hruď byla nehybná a studená jako kámen. 
Nebylo to dlouho, co přestalo její divoké srdce bít. 
Přesto se všichni do jednoho poklonili. 
Vzdali hold své, a naráz mávli křídly. Vyslali do světa poryv větru tak silný, že rozrazil mrazivý vichr a vše co mu stálo v cestě. 
Povstali, zaržáli a zběsile se vzepjali na zadní. 
Udeřili kopyty do země. 
Testrálové vytrhli Přislíbenou z náruče paní Smrti.
A tak vrátili srdci jeho tlukot, zmrzlá krev se znovu rozproudila, a malá Yeva se zprudka nadechla. 

---

 Severus se v horečkách střídavě probouzel a znovu upadal do spánku. 
Když však tentokrát znovu otevřel oči, udržel se při smyslech dost dlouho na to, aby zjistil, co se krucinál stalo. 
Poppy Pomfreyová - jeho kolegyně - mu vysvětlila, že ho našel jednou nohou v hrobě Quirnius Quirrell. Nevydařený experiment. Výbuch. To se prý stalo. 
Bylo před třemi dny. 
Možná by tomu věřil, nebýt křiku, jenž ho provázel ve snech. 
Severusi, Severusi, Severusi! 
Žena, která ale nebyla... Lily. Byl to druh jasného, chladného hlasu, ale ve způsobu, kterým vyslovoval jeho jméno, byla bolest. 
Strach. 
Nikomu o tom však neřekl, ani slovo. 
Ležel na ošetřovně dalších pár dní, než mu dovolili vrátit se do svých komnat. 
Někdo nejspíš stihl uklidit následky jeho "nevydařeného pokus" a tak to tu vypadalo stejně, jak si pamatoval. 
Ale z nějakého důvodu se tu cítil... netušil jak to popsat. 
Pomalým krokem přešel k vínovému křeslu. V komnatě byla zima, vyhaslý krb a otevřená okna. 
Pohladil rukou jeho polstrování, bříšky prstů přejel hedvábný samet. 
Podivné prázdno se usadilo přímo v tomto křesle, pokračovalo ke koupelně a k posteli. Něco tu chybělo, ale on si nemohl vzpomenout co. 
Vlastně si nemohl vzpomenout na události posledních pár měsíců. 
,,Byla to pořádná rána, Severusi," řekla mu léčitelka, ,,je dost možné, že jsi ztratil paměť." 
O nic však prý nepřišel.
Konaly se zkoušky, Vánoční ples, jedna ze studentek ukončila studium, aby mohla přestoupit na jinou školu - to bylo ve zkratce vše, co mu Poppy řekla. 
Nic neobvyklého. 
Když se však zmínila o oné studentce, propalovala ho tak intenzivním pohledem, že by si jeden myslel, že s tím má co dočinění on sám. Možná, že odešla kvůli němu. Nebyla by první. 
Prudce zavrtěl hlavou. 
Musel především zjistit, co se stalo. Proč slyšel v hlavě... dokola své jméno. 
A tak převrátil celou komnatu vzhůru nohama, jen aby našel své zápisky nebo cokoliv jiného, co by mu povědělo víc o jeho experimentu. Jenže jediné co našel, byl malý kus pergamenu s notovým zápisem. Chvilku se na něj zadíval a pak ho hodil do koše.

---

před deseti dny...

Yeva se probudila a zamrkala proti ostrému slunečnímu světlu. 
Uschlé slzy jí svěděly na zbídačené tváři. 
Dvěma prsty se dotkla svých rtů a pevně zavřela oči. 
Zamiloval jsem se do Vás, Yevo. 
Škytla vzlykem. 
Lži, lži, lži... 
Málem zvítězila. 
Chybělo tak málo, ale... 
Její strýc jí nakonec ukázal pravdu. 
Ukázal jí tvář toho, kdo jí pohřbil zaživa. Bylo to poslední kouzlo, na které měl v Quirrellově těle sílu a Yevu to přimělo sklonit hůlku. 

Vrátil jí v čase, zpět do kruhové místnosti. 
A tam sňal masky všem Smrtijedům, aby si je mohla prohlédnout. Každého z nich si rázem zapamatovala. Přejížděla očima po všech tvářích, až se  nakonec zastavila u té jedné. U té, u které to bolelo nejvíc. 
,,Ne," hlesla tiše. 
Severus tam stál. Díval se přímo na ni. Na malou holčičku, která bojovala o život své sestry a nic neudělal. 
,,Ne!" Zakřičela. 
,,Jak jsi mohl? Jak? Jak!" Opakovala to pořád dokola, jako by to tím mohla odvrátit.
Týral ji. Zabil ji. A pak ji přiměl, aby ho milovala. 
Větší nenávist v životě nepocítila. 
A tak se ze zlomeného srdce znovuzrodila dědička Salazara Zmijozela a před sebou má jediný cíl.
Pomstu.

---

Konec prvního dílu. 

Pokračování: 

Minulost si nás najde. Všechny. 

Anotace: 
                   Severus Snape se utápí v trhaných vzpomínkách. Každou noc slýchá křik, své jméno. Jak ho volá jakási žena. Pět let po onom výbuchu se udála spousta událostí: návrat pána zla, příchod Harryho Pottera do Bradavic a Severus se tak musí stát sluhou dvou pánů. Slepě hazarduje se svým životem, když chrání Harryho, získává informace pro Brumbála a předhazuje lži Voldemortovi. 
 Na začátku ročníku však na školu nastupuje, nejen Umbridgeová, ale i jeho dávná studentka, aby mohla dokončit v Bradavicích poslední ročník. 
---
Yevatte Alessa Gardaninová, po matce a Raddleová po otci, se vrací a má jediný cíl. 
Pomstu.