Minulost nás pronásleduje. Všechny.

Bdění

Severus počkal, až se za dívkou zabouchnou dveře, a spustil: „Co to mělo znamenat?"
Poppy se na něj mírně usmála.

„Nemusíš si dělat hlavu, chlapče. Slečna není těhotná. Ehm... dokonce, jen tak mezi námi, ani být nemůže." Řekla s potutelným úsměvem a jala se umýt kádinku.

Severus ji následoval přes celou ošetřovnu.

„Jak to myslíš, že nemůže být?" Nechápavě založil ruce na hrudi.

„Ona je panna, Severusi." Pronesla a začala si něco tiše broukat. To zjištění ho lehce zarazilo. V jejím věku takových dívek moc nebylo, ne v této velmi pokročilé době. Na druhou stranu... co s ní tedy bylo? Že by doopravdy jídlo?

„Mohla lhát," Gardaninová si mohla zjistit jak chutná lektvar, který určuje těhotenství. Podle jejích studijních výsledků na to byla chytrá dost.

„Kdyby byla těhotná, lektvar by chutnal tak hořce, že by jí prozradil výraz obličeje. Kdyby už s někým někdy byla, chutnal by sladce." Vysvětlila skutečnost, kterou Severus nepochybně jako učitel lektvarů znal.

„V tom případě, co jí bylo?" Zajímal se dál.

Náhle se blahosklonný výraz v léčitelčině tváři rozplynul jako mlha nad ránem a nahradilo ho čiré znepokojení.

„Podle stavu jejího těla a toho co jsi mi řekl, bych řekla, že to zvracení bylo... psychického rázu." Tón v jejím hlasu jasně říkal, že nešlo o zcela běžnou věc. Severus si udržel vážnou tvář.

„Myslíš, že trpí depresemi?" Optal se léčitelky a nervózně poklepal nohou o podlahu.

„To nevím, Severusi. Když přišla, vypadala jako by... jako by nespala týden, nejedla měsíc a nesmála se roky."

Severus otevřel ústa, aby její domněnku potlačil ale, když se nad tím zamyslel...

Tak vlastně měla pravdu.

Yeva Gardaninová nikdy nedělala potíže, neozývala se, Severus nikdy neslyšel nikoho, aby o ní mluvil – dobře ani špatně. On sám se po ní nikdy nesháněl, neměl důvod se zajímat. Alespoň do teď.

„Co mám dělat?" Vydechl tak tiše, jako by s ošetřovatelkou nebyli v místnosti sami.

Polly se k němu obrátila a sjela ho kritickým pohledem.

„Víš, nechci se tě dotknout, ale myslím si, že nejsi právě typ člověka, se kterým by se mladá dívka měla bavit o svých citových záležitostech."

Severus povytáhl černé husté obočí a odfrkl si.

„To máš asi pravdu," sám nechtěl poslouchat mladistvé řeči o akné, vztazích nebo módě, ale kdesi uvnitř věděl, že to nebyl důvod, kvůli kterému se Gardaninová sesypala jako hromádka popela. „Nejspíš by bylo dobré to nechat být. Možná se s ní rozešel nějaký kluk a je z toho smutná. V jejím věku se srdce lámou snadno."

To moc dobře věděl i on sám. Polly si prostě otřela ruce do osušky, ačkoliv by stačilo mávnutí hůlky.

„Nebylo by od věci jí pozorněji sledovat Severusi, kdybych se pletla, jen pro jistotu," pochopil na, co tím narážela, ale...

„Nemůžu se zabývat záležitostmi mladé holky! Kdyby to bylo tak vážné, nejspíš by si sama přišla pro pomoc."

Polly smutně svěsila koutky úst a povzdechla si.

„Severusi... stejně tak bys mohl říct topícímu se člověku, aby si pomohl sám."

---

Yeva nedorazila na snídani.