Minulost nás pronásleduje. Všechny.

Tanec

Severus seděl na své posteli a popíjel ze sklenice ohnivou whiskey. Byla pokročilá noc, stíny splynuly s tmou ve světle pohasínajícího krbu. Z ohně dávno zbylo jen pár rudě žhnoucích uhlíků, ale on byl vzhůru a přemýšlel. V jeho mysli se odehrávaly události posledních dní, a on se s pomocí alkoholu pokoušel přijít na jejich význam.
Náhle se otevřely dveře do jeho komnaty, a on vyskočil na nohy připravený bránit se případnému nebezpečí. 
Z těla mu sklouzla osuška, kterou měl omotanou okolo pasu od chvíle, co vylezl z koupelny. Úplně nahý popadl hůlku a namířil jí na příchozího. 
Ve dveřích však stála vnadná žena zabalená v tenkém županu. 
Severus opatrně sklonil hůlku a téměř si neuvědomoval vlastní nahotu, když příchozí udělala pár kroků do mdlého světla. 
I v takovém šeru poznal bujné ohnivé kadeře, které spadaly přes hrudník, kde se zvedala v pravidelném rytmu pevná ňadra. Její smyslné zelené oči jemně zářily, když se na něj podmanivě usmála plnými rty. 
,,Lily," vydechl Severus a pootevřel ústa v němém úžasu. 
Jeho dávná láska k němu přišla, a při každém kroku odhalila látka velký kus jejích krásných nohou, přičemž ponechávala velmi mnoho prostoru pro jeho fantazii. 
,,Lily, co to děláš?" Zeptal se jí stydlivě, když mu obmotala ruce okolo krku a stoupla na špičky. 
Její nádherné tělo se opřelo do jeho, a on si nemohl vzpomenout, jak se správně dýchá, když mu pošeptala: ,,Seve..."  
Severusovi stačilo jen slyšet jeho jméno z jejích úst a věděl, že chce víc. Lily si ho přitáhla blíž k sobě a přejela svými rty po těch jeho. Ach, její rty... 
Větší rozkoš si Severus neuměl představit, zvlášť když ucítil její vůni. Bez přemýšlení jí políbil, vklouzl jazykem do jejích sladkých úst, a dal tak vzniknout divokému ohnivému tanci vášně. Jednou rukou jí objal okolo pasu a druhou zajel do jejích vlasů, které byly jako ušité z hedvábí. Lily spolupracovala, vzdychala rozkoší a on ten zvuk pohltil svým jazykem, dál ho nechal putovat jeho hrudí až ke slabinám. 
Roztouženě mu rusovlasá kráska stiskla ramena a sjela nehty po jeho zádech, čímž z něj vymámila táhlé zasténání. Jak moc jí chtěl...
,,Lily," vydechl jí do rtů její jméno a přesunul své ruce k její tváři. 
Náhle však před ním nestála Lily. 
Byla tam mnohem mladší dívka s kratšími černými vlasy a onyxovýma očima. 

---

Severus se probral ze snění a měl co dělat, aby popadl dech. V ústech měl sucho po požitém alkoholu, srdce běželo maraton a jeho ruce se třásly. 
Proboha, proboha, proboha, opakoval si v hlavě. 
Bylo mu takové horko, že by nepomohlo ani, kdyby skočil přímo do sněhu. Odhrnul si vlasy z rozpáleného obličeje a odkryl deku. 
No to snad... 
Poněkud erotický sen způsobil, že se mu... vzmužilo přirození. 
Tiše zaklel. 
Nemůže to být skutečné, říkal si. Nemohl se mu zdát lechtivý sen o jeho studentce.
Když si však vzpomněl, jak jí držel za zápěstí v knihovně - odvážný díky alkoholu - a čeho se málem dopustil...
Byl by jí políbil, kdyby se nevzpamatoval. 
Sykl a zvedl se z postele. Hlava se mu příšerně motala, přesto však zvládl dojít do koupelny, kde si vlezl do sprchy. 
Tam na sebe pustil ledovou vodu. Stékala mu po zádech, na nichž dosud cítil zaťaté nehty. Jen nevěděl jestli patřily Lily nebo... 
Nebo Yevě. 
Zaťal ruce v pěst, aby se nepoddal svým pocitům, které v něm zmateně vířily. 
Byl to jen sen, opakoval si. 
A přesto věděl, že v něm bylo něco víc, než by si byl ochoten připustit. 

---

Jak si Snape přál, Yeva ráno přišla - hned po snídani - do jeho kabinetu. Nebyla zdaleka odpočatá, ale díky létům, kdy málo spala a byla zvyklá na únavu, se svižně vyhrabala z pelechu, aby stihla jídlo. 
Každopádně si rychle zvykla na úlevu, jež jí přinášel Bezesný spánek. 
Zívla a zaťukala na těžké dřevěné dveře. 
,,Dále," ozvalo se otráveně. 
Yeva nejistě vešla v obavách z toho co jí čeká. Krátce mrkla na svou ruku, kde měla modřiny od toho, jak silně jí sevřel zápěstí. Doslova kopírovaly stín Snapeových prstů.
 Rychle ji schovala v záhybech hábitu a zavřela za sebou dveře.
Snape stál opřený o stůl, na sobě měl už svůj známý netopýří plášť a na tváři chladnou masku. Pod očima se mu rýsovaly tmavé kruhy, snad jako by toho za posledních pár hodin naspal ještě méně jak ona. 
,,Dobré ráno," pronesla šeptem Yeva. Když zrovna chvíli nemyslela na to, jak se v noci choval, její mysl se zatoulala ke Quirrellovi. Na snídani vypadal však úplně normálně, nikdy by na pohled neřekla, že by mohl být posedlý. Dokonce ani Brumbál nevypadal znepokojen jeho přítomností.
Snape kývl v odpověď a Yevě připadalo, že se vyhýbá jejímu pohledu. Vlasy v barvě inkoustové černi měl vlhké, jako by právě vylezl ze sprchy. 
,,Jelikož nemám pro Vás žádné špinavé kotle, Gardaninová, budete mi až do plesu k ruce, jako osobní asistentka," řekl odměřeně a Yevě se málem zděšením zastavilo srdce. Bude s ním každý den od rána až do večera. 
Mohlo být hůř? 
,,Co tak sklesle?" Zeptal se jí sarkasticky a ona k němu zvedla oči plné obav. 
,,Doufala jsem, že bych mohla zajít za profesorkou McGonagallovou," zalhala a pokrčila rameny. Snad jí dá pár dnů volno, aby mohla trénovat patronovo zaklínadlo, nebo zajít do komnaty nejvyšší potřeby. 
Nebo špehovat Quirrella. Získat hmatatelné důkazy. 
,,Kvůli hodinám tance?" Otázal se nevěřícně Snape a Yeva horlivě přikývla. 
,,Tančit Vás mohu učit i já," řekl tišeji a Yeva by se nejraději popadla za hlavu. Vlastně mohlo být hůř - Brumbál tenkrát zmiňoval i Snapea, ne jen ředitelku nebelvírské koleje. Úplně na tu skutečnost zapomněla. 
,,T-to je pravda," přitakala a proklínala se za svůj slabý hlas i za nepromyšlenou lež. 
Snape se zlomyslně ušklíbl a svlékl si plášť. Pod ním měl bílou košili s dlouhými rukávy a přiléhavé černé kalhoty. 
,,Tak se do toho pustíme," sdělil jí nesmlouvavě a Yeva polkla. 
Pomalu si začala sundávat svůj hábit a Snape od ní odvrátil pohled, jako by se právě před ním obnažila do naha. Jeho tváře lehce zrudly, ale proč? Mohla za to snad školní uniforma pod hábitem? 
Její profesor mávl hůlkou a kdesi v kabinetu se ozvala hudba. 
Byla to skladba, kterou hrála na klavír, ale to Snape přece nemohl vědět. A přesto zněla, tak jako by jí zahrála na klaviatuře ona sama. 
Znovu na sucho polkla a rychlým pohybem ruky si sepnula vlasy do jednoduchého uzlu na temeni hlavy. 
Snape k ní vykročil s nataženou rukou.
,,Zatančíme si, Gardaninová?" 
Se zatajeným dechem přijala jeho žádost a vložila svou malou zjizvenou dlaň do té jeho. Snape si jí hbitým pohybem přitáhl k sobě, a pravou ruku jí obtočil kolem pasu. Yeva měla vážný problém dýchat. Hned si vzpomněla, na včerejší noc, kdy jí držel a říkal ta zvláštní slova.
Pro mě ano. 
,,Levou ruku mi položte na rameno," vydechl Snape. Jejich tváře se ocitly až bolestně blízko u sebe.
 Yeva se vzmohla na pouhé kývnutí, a tak - jako by měla klepavku - poslechla jeho pokyn. Její pohyb je ještě víc přiblížil, jejich spojené ruce i těla. Yevě polil tváře lehký nach, když pod dlaní pocítila pevný vyrýsovaný sval. 
,,Dobře," řekl učitel lektvarů a vedl její kroky. Naprosto beze slov jí nechal, aby ho následovala, hudba jim hrála, a Yeva si dokázala živě představit, jak se jí míhají černobílé klávesy pod prsty. 
,,Víte, kdo napsal tu skladbu?" Zeptal se Yevy náhle - postupovali v tanci tak pomalu, že se na to nejspíš ani nemusel soustředit, kdežto Yeva upírala oči na svá chodidla v obavě, že Snapeovi šlápne na špičky. Neznala původního skladatele, věděla jen, že jeho skladby její otec miloval a učil té lásce i Yevu.
,,Nemám tušení," přiznala a cítila, jak jí vysoký muž sevřel kolem pasu pevněji. 
,,Měla byste to vědět," řekl Snape tajemně a v Yevě hrklo. 
,,Jak to myslíte, profesore?" 
,,Měla byste znát základy vážné hudby," vysvětlil a jí se děsně ulevilo. Bože, jen kdyby věděl...
Nic mu na to neříkala, jen naslouchala hudbě linoucí se bůh ví odkud, a sem tam pohlédla do jeho věčně zamračené tváře. 
Když to udělala naposledy, všimla si, že se jeho pozornost upřela na modrozelené zápěstí, které odhalil volný rukáv košile. 
Snape se jí podíval do očí a ona by přísahala, že spatřila na malou chvíli lítost. 
,,Za tu modřinu se Vám omlouvám, Gardaninová," hlesl tiše a zadíval se kamsi za ní. Doopravdy mu bylo líto, toho co jí způsobil? 
Minimálně tak působil.
,,Budiž Vám odpuštěno, profesore," řekla odlehčeně a jemně se usmála. Snape zamrkal a odkašlal si. Bezděky si vzpomněla na jeho zakopnutí v hodovní síni a její úsměv se lehce rozšířil. 
Náhle se jí zadíval hluboce do očí a zvedl jejich propletené ruce do vzduchu nad hlavy. Yeva věděla, že má udělat otočku a tak se o ní pokusila. 
Kdyby jí Snape nedržel, nejspíš by se u toho zabila. 
,,Jste mizerná tanečnice," ušklíbl se Snape, ale v jeho temných zorničkách tančily malé pobavené jiskřičky. 
Yeva se lehce zaškaredila, nevěděla kam až může zajít, když se jednalo o Severuse Snapea. 
,,Já vím, proto jsem chtěla vyhledat pomoc, než nastane ples," obhajovala své chabé taneční schopnosti dívka, a pokračovala v tanečních úkrocích. 
,,Už Vás někdo pozval?" Tahle otázka jí zaskočila. Snad nechtěl...
,,Ne," řekla zklamaně a zkousla si spodní ret mezi zuby.