Minulost nás pronásleduje. Všechny.

Nápoj lásky

Yeva stála v kroužku spolu se svými spolužáky a čekala až Snape odklopí poklici kotlíku, v němž se nacházel lektvar, který se měli dnes začít učit připravovat. 
Unavené svaly na rukou - z třídenního cvičení - jí nepříjemně bolely a nohy se jí zdály těžké, jako by byly z olova. Klouby prstů měla odřené od úderů, jež zasazovala několik hodin v kuse nebohému boxovacímu pytli, několikrát se dokonce špatně trefila a nyní znatelně cítila štípání v zápěstí. 
Naštěstí s ním nic vážného neměla, dle profesorových slov. 
Snape jí trpělivě učil - včera chvíli trénovali obratnější sesílání obranných kouzel, než jí nařídil, aby se zase pustila do boxování. 
Ze začátku nedokázala skloubit své pohyby, dech a držení těla, ale začínala si zvykat. Její tělo s každým dnem cviku samo vědělo, jak se pohybovat a začínalo vše dělat automaticky. 
,,Ačkoliv nerad, musím s Vámi podle učebního plánu projít i tohle učivo," začal přehnaně dramaticky Snape a poklepal prstem na stůl. 
Třída byla tichá jako hrob - proč s tím dělal takové tajnosti? 
Kdyby spolu byly v místnosti jen oni dva, zeptala by se ho na to. 
Musela přiznat, že přesto, jak jí bolel celej člověk a jak se každý den musela plížit ve tři ráno po hradě, se na jejich večerní lekce těšila. Snape se alkoholu už ani nedotkl, nevyjel po ní a svou blízkost omezil čistě na trénink. 
Den ode dne bylo pro ni těžší se na něj neusmát, když se potkali na výuce. Snape jí, ale při oněch chvílích zakázal s ním komunikovat přes most Nitrozpytu, protože to považoval za nevýchovné. 
Jako by ho někdy žádala tajně o radu při testech. 
,,Amorův šíp, původním názvem Amortentia, je nejsilnější nápoj lásky," odklopil víko a položil jej stranou. V prostorách učebny zavanula vůně, kterou každý z nich cítil jinak.
,,Amorův šíp samozřejmě nevytváří skutečnou lásku. To je nemožné. Způsobí však silné poblouznění nebo posedlost a z toho důvodu je pravděpodobně nejnebezpečnějším lektvarem v místnosti," dodal a sám lehce roztáhl chřípí, když mu proužek páry z perleťové kapaliny v kotlíku stoupl přímo do obličeje. 
,,Jelikož nemám zájem nahánět po hradě studenty omámené tímto lektvarem, všechny vzorky, jež zde připravíte, následně po hodnocení zlikvidujete," z jeho slov čišel chlad a Yeva poznala, že i když hleděl na ně všechny, jako by jeho oči patřily jen těm jejím. Několik dívek, včetně Frayové, se nepatrně posunulo ke kotlíku a s až přeslazenými povzdechy inhalovaly výpary. 
V jejích tvářích se objevila nezúčastněnost a nejspíš se v mysli zatoulaly ke svým idolům. Yeva z té páry cítila... 
Netušila jak to popsat. 
Bylo v tom něco jako vůně papíru knih, oheň, slabý odér líhu...
,,Přestaňte se tady rozplývat a začněte pracovat," zavrčel jejich profesor a probral je tak ze zasnění. Tváře dívek byly úplně pokryté ruměncem, a tak Snape rychle zabouchl poklici, aby zabránil dalšímu úniku té omamné vůně. Sám vypadal lehce rozrušeně, ale nikdy by to na něm nepoznala, kdyby s ním netrávila poslední týdny tolik času. 
Yeva se odebrala posbírat věci potřebné k přípravě, jejichž seznam našla v učebnici. Stále v mysli přemítala nad tím, co jí vlastně přitahovalo. 
Yevin pochod myšlenek po chvíli přerušilo lehké ťukání na její hradbou obehnanou mysl. 
Ano? Odpověděla zlehka a zase štít sklonila. Byla překvapená, že se vůbec ozval, když probíhalo vyučování. 
Co jste cítila? 
Stála jsem daleko, zalhala, necítila jsem nic. A vy? Co jste cítil? 
Nečekala odpověď. Tušila, že i když bylo víc než jasné, jak to s ní Snape má, nehodlá se přiznávat ke svým citům víc než doteď. 
Snape zadumaně mlčel a vyhýbal se jejímu pohledu. Yeva si tiše povzdechla a raději se soustředila na svou práci. 
Některé věci by měli nejspíš zůstat nevyřčené, a přesto se sama sebe musela ptát zdali Severus Snape cítil její vůni, když si přivoněl k Amorovu šípu. 

---

Severus se zatraceně musel přemáhat, aby na Yevu nenaléhal. 
Mohl uplatnit jejich dohodu, že bude odpovídat na jeho otázky a on jí bude učit, ale nechtěl, aby nabyla dojmu, že jí chce vydírat. 
Musela to přece cítit.
Zeptá se znovu, jakmile dovaří svůj vzorek lektvaru. Nepochyboval, že se jí povede. Severus netrpělivě poklepával nohou a sledoval dění v učebně. Do konce hodiny zbývalo třicet jedna minut. 
Severus se zvedl a začal obcházet jednotlivé stoly. 
Dobré, ucházející, hrůza, divím se že to nebouchlo... 
U některých si byl předem jist, že budou hodnoceni nedostatečnou, přesto mlčenlivě nahlížel studentům přes ramena. Věděl, že je to znervózňovalo, ale učil je tím pracovat pod tlakem. 
Když se dostal k Yevě, byl nejvyšší čas hlasitě zhodnotit jejich pokusy o Amorovův šíp. Dívčin lektvar měl perleťovou barvu a z nehybné hladiny k jeho nosu vanula vůně prodchnutá ledovým větrem, suchou stepní trávou a něčím zvláštním. 
Jen netušil jestli se ta vůně skutečně linula z kotlíku, nebo z drobné dívky před ním.
Yeva se na něj podívala a z její dokonalé tváře nešlo cokoliv vyčíst, všiml si však jejích těžkých pohybů a znatelné únavy. 
Přistoupil ještě blíž a nasál odér, jak se to od něj očekávalo, jako od profesora lektvarů a řekl: 
,,Úspěšný," otočil se k ní čelem prohlédl si jí od hlavy až k patě. Severus vyslal myšlenku, která se následně roztříštila o pevnou hradbu z černého kamene. 
Co jste cítila? 
Až po Vás, ozvalo se nazpět, až když se od ní odvrátil aby zhodnotil zbytek třídy. 
Severus váhal, zdali odpoví, a stejně jako předtím se rozhodl raději mlčet. 

---

,,Znovu," zabručel na ní černovlasý statný muž, který byl celý večer na odstřel. 
Yeva udýchaně sklonila ruce k bokům a vrhla po něm tak nevrlý pohled, jaký jí její úcta k němu dovolovala. 
,,Potřebuji se napít," vydechla nakonec místo dotazů ohledně jeho chování. 
Snape se na ní od doby, co přišla do jeho soukromých komnat, skoro nepodíval. Vykouzlil pytel a rukavice, provedl jednoduchou rozcvičku, která jí s každým dnem připadala o něco snazší, a sám se pustil do posilování rukou pomocí činek. 
Yevě dělalo problém nezírat na něj, zvlášť když se mu napínaly svaly na předloktí. Nikdy by si nepomyslela, že to budou právě ruce, co jí bude na mužích přitahovat. 
Párkrát se musela kousnout do rtu, aby se probrala z okukování svého profesora. 
Na stolku odsunutém v rohu místnosti se zjevila sklenice čiré vody a Yeva z ní vděčně upila pár doušků. 
Nakonec prázdnou sklenici odložila a ta nahned zmizela. 
Snape se zvedl, odložil činky a  protáhl si ruce za zády. Onyxové vlasy se mu lehce vlnily u konečků zvlhlých potem. 
,,Základní úder již zvládáte," prohodil do ticha jasnějším hlasem a  změřil si dívku kritickým pohledem, načež se odvrátil a spustil: 
,,Naučím Vás kam mířit jednoduché pěstí, tak abyste zneškodnila protivníka jedním úderem a měla dost času utéct," jo, to byla nejdelší věta za celý podělaný večer. Yeva krátce mrkla na čas. 
Hodiny pověšené nad krbem ukazovaly dvě ráno. Dvě zpropadené hodiny ráno, a i když byla sobota, dívka netoužila po ničem víc, jak po své posteli. 
Chtěla spát, spát a spát - nyní, když byla unavená k smrti se nebála, že by jí překvapila noční můra. 
,,Nemohli bychom to nechat na později?" Zkusila namítnout a vzápětí toho litovala, když se na ní prudce otočil a svraštil obočí. 
,,Musím se ještě zajít umýt a nechtěla bych usnout v lázni," dodala ochraptěle, když nic neříkal. 
,,Můžete se osprchovat tady," kývl bradou k přilehlé koupelně nacházející se za dveřmi z tmavého dřeva. Z jeho pevného postoje čišela sebejistota. 
,,Nemám tu věci," namítla Yeva a cítila jak se jí úží dech v hrdle, hrne krev do tváří a srdce buší zrychleně při pomyšlení, že by měla být nahá v Snapeových soukromých komnatách. 
,,Mohu Vám nějaké půjčit, ať se nemusíte trmácet na svou kolej," pokrčil nuceně rameny a odmlčel se, ,,zítra máte volno tak můžeme pokračovat v tréninku hned ráno, když zůstanete." 
Jako přespat?! 
Ano, přespat, ozvalo se v odpověď přes most Nitrozpytu a Yeva lehce vyjekla a chytila se dlaní za ústa, ačkoliv nahlas nic neřekla. Sakra, to byla až tak unavená a nepozorná? 
Okamžitě upevnila štít a raději jej pětkrát zkontrolovala, než otevřela pusu. 
,,Není to... nevhodné?" 
Snapeovy černé oči ještě víc potemněly. 
,,Nevhodné je i to, že spolu trávíme tolik času," to byla pravda - schovávali se přede všemi, jako by prováděli něco zakázaného, přičemž jí jenom trénoval. 
Yeva beztak měla pocit, že by si to většina lidí vyložila po svém s přisvědčením madam Pomfreyové. 
,,A kde budu spát?" 
,,Postel je dost velká, aby se na ní vešli tři lidé, aniž by se dotýkali," znovu pokrčil rameny, jako by se pokoušel o lehkovážnost a bezstarostnost. 
Yeva byla rudá až za ušima a už se chystala jeho nabídku odmítnout, když jí přerušil: 
,,Slibuji, že se Vás ani nedotknu," ta slova Snape vyhrkl, jako by mu došlo, o čem se tu ksakru celou dobu bavili. 
O tom, že by s ním měla spát v jedné posteli. 
Při té představě jí zamrazilo v zádech, ale... 
Snapeův slib Yevu uklidnil dost na to, aby mu krátce sdělila: 
,,Tak tedy dobře." 

---

Severus překvapeně zamrkal. 
Ona... souhlasila? 
Ani ve snu by ho nenapadlo, že by na jeho návrh přistoupila, ale přesto to zkusil. Musel, pokud nechtěl, aby na těch pár hodin zase zmizela a on se utápěl v samotě, na níž si rychle odvykl. 
,,Dobře," zopakoval udiveně její souhlas a sotva zakryl potěšený úsměv. Celý den ho pronásledovala vůně Amorova šípu a dívčina nevyřčená odpověď. 
Mohl jí to říct - koneckonců si nejspíš byla velmi jistá jeho city, ale byl zbabělec. Bez alkoholu se nevzmohl ani na ň, kromě letmých doteků, které si dopřával při tréninzích. Právě proto byl sám sebou ohromený, když vystřelil do prázdna s tou nabídkou, aby zůstala na noc. 
Severus sledoval její uzardělou tvář, kterou lemovaly pramínky vlasů zplihlé potem. Čarokrásnýma očima se nejistě zadívala na velkou postel a ušklíbla se. Severus si nebyl sám sebou jistý jestli dostojí svému slibu, ale řekl by cokoliv jen aby neodešla. 
Klidně by jí odpřisáhl, že se obarví na blond, nebo že pošle milostný dopis Prýtové. Jakoukoliv nesmyslnou věc. Choval se směšně, ale bylo mu to dokonale ukradené.
,,Mohu tedy použít Vaši koupelnu?" Hlesla tiše a Severus se náhle vzpamatoval. 
,,Jistě," kývl hlavou, rychle popadl velkou osušku, kterou dívce podal a přidal k ní jednu z jeho košil.
Děkuji, ozvalo se v jeho mysli.
Nemáte za co. 
Yeva si od něj opatrně vše převzala a bez jediného dalšího ohlédnutí zmizela v koupelně. Severus dlouze vydechl a pár rychlými kouzly uklidil cvičící nástroje a nábytek na své místo, načež na postel přičaroval další polštář a peřinu. 
Zapřemýšlel co vylepšit nebo doladit, aby se Yeva cítila útulně, ale na nic nepřišel. Nechal otevřít okna, aby do prostor pustil čerstvý vzduch a čekal. 
O několik krátkých minut později se z koupelny vynořila jeho milovaná, jež se úplně ztrácela v jeho bílé košili. 
Ten pohled pohladil Severusovo mužské ego. Košile byla dost dlouhá, aby jí halila do půli stehen a vlála okolo jejího těla jako vzdušné šaty. 
Bralo mu dech, jak látka klouzala po Yeviných hladkých nohou, volný výstřih košile, který odhaloval klíční kosti a ramena. 
U Merlinových vousů... 
Najednou mu vyschlo v ústech a nevěděl kam s rukama. 
,,Vy nepůjdete?" Zeptala se dívka zkousla zuby spodní ret. Ona to snad dělá schválně?
Severus se vzmohl pouze na kývnutí. 
Bude potřebovat dlouhou studenou sprchu.