DIVOKÝ LOVEC - PÁN TEMNOTY

část 11

Dragan se podíval na dívku před sebou, která se rozpačitě a se studem v očích, snažila jakkoli zakrýt své tělo. Vlastně to vůbec nechápal. Touží po něm, poznal to, tak proč se nyní chová, jakoby to byl opak? Jakoby nebyla pravda, že její tělo se chvěje, při každém jeho doteku.

 Každý den, slýchával přeci, jak divoce bije její srdce. Až na nádvoří hradu, ho slyšel bít, když se podíval vzhůru do okna a její zrak se setkal s jeho. Slýchával její splašený dech, plný touhy a žádostivosti. Tak proč se nyní chová tak odtažitě? Vůbec tomu nerozuměl. 

Toužila přeci po jeho dotecích, a aby se na ni díval. Už několik dní, se jí snažil vyhýbat. I jeho srdce, se pokaždé rozbušilo, když ji spatřil a on se tomu tak moc bránil. Tak moc, si přál, aby ona to cítila jinak. Aby po něm netoužila, aby bylo pro něj jednodušší, ji odmítnout. 

On přeci byl ten, kdo odešel, když se mu sama nabízela. Nechtěl to. Tak velmi, se bránil sám sobě. Namlouval si, že to není láska. Že po něm netouží, a že ho nechce, jen aby ji ochránil před ním samotným.

 „Myslel jsem, že si přeješ, abych přišel." Řekl suše a zoufale si prohrábl vlasy. Vůbec ženám nerozuměl. Absence lidských povah, lstivosti, záludnosti, zákeřnosti, ale i studu, lhaní a neupřímnosti, ho činilo bezelstně upřímným. 

„Co je to. Co jsem ti ještě nedal, Bianko?" zamračil se a udělal krok směrem k ní. Bianka se podívala do jeho tváře a na sucho polkla. Vypadal najednou tak divoce a nebezpečně.

 Automaticky začala couvat. Narazila zády do zdi a dívala se, jak se k ní pomalu přibližuje. 

„Tak co je to." Zasyčel u jejího ucha, když ji uvěznil, mezi svými pažemi. 

„Toužíš po mně, vím to. Tak jako já po tobě, tak proč se nyní bráníš? Proč se přede mnou chceš zakrýt, když cítím, že chceš, abych si tě vzal." 

Vztekle praštil pěstí do zdi, za její hlavou a několikrát se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. Jejich těla se k sobě tiskla a tváře byli tak blízko, že cítily svůj horký dech na lících. 

„Říkal jsem ti, že si tě vezmu, když tu zůstanu a tys mne přesto, zavolala zpět, tak proč?" Zuřivě a bez dalšího varování, se vrhl na její ústa. Líbal ji horlivě. Vášnivě a divoce. Jeho ruce bloudily po jejím těle všude, kde dosáhl a jeho tělo se tisklo k jejímu tak těsně, že i přes látku jeho šatů, cítila jeho touhu.

 „Toužím po tobě..." zašeptal zadýchaně, když se odtáhl a zadíval se jí do očí, „toužím po tvém těle. Toužím ho líbat a hladit. Tolik toužím po tom, se mazlit s tvým klínem a líbat tvá prsa. Ztratit se v tobě. Tak moc. Ale neudělám to." Řekl a otočil se ke dveřím. 

Najednou si Bianka uvědomila, co se stalo. Odchází? Zase ji nechává samotnou? A tentokrát věděla, že je to její chyba. Otevřela ústa, ve snaze něco říci. Zavolat ho zpět. Omluvit se, ale z hrdla ji nevyšel jediný hlásek. 

„Přijdu, až budeš vědět, co chceš." Otočil se ještě ve dveřích a zmizel.