DIVOKÝ LOVEC - PÁN TEMNOTY

Část 31

Bianka zavřela oči a začala ústy pohybovat sem a tam. Celé její tělo, se třáslo vzrušením, do rytmu toho jeho.

 Oběma rukama, objímala jeho poklad a jazykem kroužila po špičce žaludu. Neubránila se tomu, aby se z jejího hrdla linuli zvuky rozkoše. Tak moc se jí líbilo, že jí se naprosto a beze zbytku oddal. 

Jeho vzrušené vzdechy a výkřiky slasti, se rozléhali široko, daleko. Jako omámená, se mazlila s jeho klínem, a teprve když ucítila, jak ji jemně chytil za hlavu a vydechl její jméno, ještě více přidala. 

„Bianko." Zašeptal vzrušeně, ale stále se s vypětím všech sil snažil ovládnout, aby se na ní nevrhl, jako šílenec. Aby na ní zase zuřivě nevyjel, a nevzal si tak to, co si jeho tělo, tak úpěnlivě žádá.

 Díval se na její tvář, a jak si její jazyk a její ústa, hrají s jeho přirozením a s každým jeho povzdechnutím, s každým jeho výdechem slasti, jim okolo hlavy zablesklo a zaburácel hrom.

 Bianka vůbec nevnímala, co se okolo nich děje. Vypadalo to, jako kdyby přišel konec světa. Jako kdyby všechny mocnosti pekelné, vystoupily na povrch. Prudký vítr hučel a vysoké stromy se potácely, pod jeho poryvy. Silný déšť, se v prudkých řetězcích, snášel k zemi a bouře neustále zvyšovala svoje tempo. Stejně tak, jak Draganovo vzrušení. Jeho tělo sálalo. Tetování na jeho hrudi plálo a zářilo, a jeho vzrušení, bylo příčinou, úplné apokalypsy. 

„Miluji tě." Zašeptala, a v tu chvíli Dragan ucítil, že se blíží jeho orgasmus. Zvrátil hlavu, zhluboka zařval a vyvrcholil do jejích úst. Jeho tělo se roztřáslo, pod tím pocitem a unaveně klesl, k Biance do trávy. 

Třesoucími prsty, ji pohladil po tváři a zadíval se do jejích modrých očí. Cítil již někdy něco takového? Zvláštní a neznámí pocit, se rozléval celým jeho tělem. 

Jestli tohle není láska, tak co tedy? Je možné, aby se ďábel sám, zamiloval? I když jeho srdce, ztvrdlo na kámen? I když jeho duše, je černá jako tato noc? Jemně setřel kapičku lásky, z jejího rtu a pak ji něžně položil do trávy. 

„Je to..., možné?" zašeptal a přivinul si ji do náručí, „je možné, aby ďábel miloval?" 

Jemu neznámé pocity, ovládly jeho mysl i jeho duši. Už jen při pouhém pohledu na tuto dívku, při pouhém doteku, se celý roztřásl a po jeho duši, se rozlil tak slastný pocit štěstí.

 „Tolik tě miluji, Dragane." Vydechla Bianka do jeho rtů, když ji políbil. Drobnými polibky zlíbal celou její tvář, a když si ho k sobě přitáhla blíže a vzrušeně vydechla, ucítil, že je to tu zas. 

Tak moc po ní toužil. Tak hrozně moc toužil po tom, aby ho tato žena milovala. Aby mu to říkala, a aby její lásku cítil. Aby se mu oddala. Celá a beze zbytku. Aby mu věřila, jak on, věří jí. A aby ho nikdy, nepřestala milovat.