DIVOKÝ LOVEC - PÁN TEMNOTY

Část 27

Dragan se podíval na vystrašenou dívku a udělal krok jejím směrem. Slyšel, jak ji divoce bije srdce a její do široka otevřené modré oči, se na něj dívaly s tak zvláštním výrazem. 

Nedokázal sám určit, co si o něm má myslet. Má strach? Nebo po něm touží? Nikdy do svého života, nepustil žádnou ženu. Nikdy to nechtěl, ani po tom netoužil. Až teď. 

Jeho duše, která byla prosta, jakékoli emoce, pocitu, nebo citu, se najednou bouřila proti němu. Ještě nikdy, necítil v duši takový pocit vzteku a zlosti. Nikdy, a bohužel si musel přiznat, že i bolesti. 

Tak moc ho ranily její slova. A tak neskutečně moc, ho bolela představa, že by se ona, milovala s někým jiným, než s ním. Na moment zavřel oči, aby zahnal chmurné myšlenky, ale moc se mu to nedařilo. Neustále mu v hlavě zněl její smích a slova, která měla patřit jemu. Jenom jemu.

 „Nemáš ani ponětí, s čím si zahráváš." Procedil mezi zuby najednou. 

Bianka udělala automaticky krok zpět a začala couvat. Vypadal najednou tak divoce a nebezpečně, až se jí rozklepala kolena. Narazila zády do stromu a zavřela oči. Bojí se ho? Má z něho strach? Cítila své srdce, jak zběsile buší, ale nebylo to strachy. Její tělo se třáslo, ale tuhou. A když náhle ucítila, jak z ní bez jediného slova, strhl ten kousek látky, zhluboka vydechla a chytila se zády rukama stromu, aby neupadla. 

„Bože, pomoz mi." Zakřičel Lovec a najednou ucítil, jak se mu temná žíla na čele, znovu rozbušila. Celé jeho tělo se roztřáslo vzrušením a touhou. 

Jedním trhnutím, ze sebe serval svoji košili a divoce se vrhl na její ústa. Tak moc po ní toužil, že se prostě nedokázal ovládat. Jeho mysl, se upírala k jedné, jediné mučivé myšlence. Ukojit svou touhu, zahnat své trýznivé představy a pocity, které v něm vyvolala. 

Popadl Bianku, položil ji na zem a pomalu v šílené agonii, líbal její tělo. Její ňadra, břicho, ruce, nohy. Líbal jí jak zběsilý a dychtivě zkoumal, každičký kousek jejího těla. 

„Tak..., tak moc, po tobě toužím." Sténal do její kůže, a když roztáhl její nohy a přisál se mezi ně, vzrušeně si jednou rukou stáhl kalhoty. Musel ji mít. Musel ji mít hned, sic by zešílel. 

Vůbec nepřemýšlel. Nechtěl domýšlet, co všechno se může stát. Nesmírná touha a vášeň, ho hnala vpřed. A když do ní vstoupil a divoce přirazil, z jeho hrdla se ozval hlasitý a nadpřirozený, projev vášně. 

Zuřivě přirážel do jejího těla a ani na moment, ji nepřestal líbat. Její vzrušené vzdechy, volání jeho jména a hlasité sténání, bylo pro něj jako rajská hudba, pro jeho duši.

 „Miluji tě, Dragane." Vykřikla, když se pod jeho pohyby celá rozechvěla, v nastalém orgasmu. Začal se pohybovat ještě rychleji a rychleji, a když se jeho tělo roztřáslo, zařval, a s posledním přírazem vyvrcholil do jejího těla. 

Unaveně přikryl její tělo svým a zavřel oči. Najednou ucítil, jak mu po tváři, skanula slza. Užasle se podíval do její tváře. Miluje ho? Opravdu ho miluje, a on..., on ji mohl zabít.

Věděl to. Věděl, že pakliže už jednou byla jeho, už nikdy, se nemůže oddat jinému muži. Nikdy. Jinak by ji při prvním milování zabil. Zahubil by ji, a její duši by tím odsoudil na věky bloudit temnotami.