DIVOKÝ LOVEC - PÁN TEMNOTY

Část 36

Obloha se ztemnila, a kraj začaly křižovat hromy a blesky. Na vysokém kopci, pod řadou zakrslých borovic, seděl nehybně jezdec na svém koni, a díval se dolů, do údolí.

Strašlivá vichřice, ničila úrodu, blesky bily do chalup a velká voda, která se valila krajinou, ničila všechno, co ji přišlo do cesty. 

Vypadalo to, jako kdyby přišel konec světa. Jako kdyby se blížil, soudný den. Ale výraz, jeho tváře, nevypovídal o tom, že by ho trápil strach. Nebo snad obavy, o jeho poddané. 

Jeho špičatý obličej, s pichlavýma očima, se usmíval. Dokonce to vypadalo, že se snad s potutelnou radostí, dívá na tu zkázu. 

A když daleko na obzoru, spatřil to, na co tak dlouho čekal, zhluboka se zasmál. Konečně měl naději, že bude mít po dlouhých letech obav o svůj trůn, klid. Konečně měl naději, že se proroctví, staré Jadwigy nevyplní. 

Ano. Znamení, které viděl daleko na obzoru, mu prozradilo, že se jeho bratr Dragan, spojil s dívkou, která měla být jeho zhoubou. Dívkou, modrých očí, se znamením kříže na prsou. 

Tak dlouho, ji hledal. Desítky a desítky dívek, zemřely na hranici, na jeho příkaz. Ale ani ve snu, by ho nenapadlo, že si ji jeho bratr najde sám. A že mu tím, vlastně teď, prokázal velkou službu.

 „Jsem nesmrtelný, Dragane." Zařval do noci. „Moje černá magie, je mocnější, než ty." 

Jeho smích, se rozléhal široko, daleko. Daleko nad obzorem, v místech, kde se dala tušit vysoká skála, oblohu proťal blesk, ve tvaru kříže. 

Znamení, které mu napovědělo, že Dragan právě vypálil svou značku, do její hrudi. 

Značka, která ho ze snu budila, dlouhých dvacet let. Vždycky si myslel, že bude jeho zhoubou, a z mrtvých vstání, pravého krále. 

Na jeho tváři, se objevil vítězoslavný výraz.

 Teprve nedávno, když poprvé, po dlouhých letech, spatřil svého bratra v černé kápi, mu došlo, kdo doopravdy je. S hrůzou pochopil, že proti něčemu takovému, jako je on, nemůže bojovat. Na něj, byla i jeho černá magie krátká. 

Poznal v něm, samotného pána podsvětí. Samotného pána temnot. A tehdy mu došlo, že jediná možnost, jak ho porazit je, poslat ho zpátky na druhý břeh. Zpátky, do horoucích pekel.

 A tu jízdenku, si právě teď, sám obstaral. 

Jeho černá magie, se postarala o jednu, jedinou drobnost. Byl si vědom toho, že sám ďábel, se nesmí spojit s lidskou dívkou. Dával by tím všanc, svůj život na zemi. 

Při jednom jediném, jejím zaváhání. Při jedné malé zradě, kterou vykoná, ona dívka, na svém milenci, bude jeho jízdenka platná. A jeho kouzla, čáry a magie, se postará o to, aby ji zcela využil.

 Jeho plán byl prostý. A ďábelsky chytrý. Byl si stoprocentně jist, že mu vyjde. A byl si stoprocentně jist, že tentokrát, se svého bratra, zbaví navždy.