Selekce aneb Syn magického Dušana

Kapitola 9. Nervózní budoucí vladař

Princ Šimon nervózně přecházel po své komnatě. Za malou chvíli potká svého budoucího manžela. Nejvíc byl nervózní, že se mu nebude líbit nikdo. Že si prostě nevybere. Přemýšlel, jestli je možné, aby se to stalo. Všichni jeho předci si vybrali. Kromě jeho otce, který se oženil bez Selekce. Svou manželku Štěpánku l. řečenou psychologickou poznal v České televizi. Jako mladý chtěl zkusit život druhé a třetí kasty. Pracoval jako hlavní big brain magického pořadu. Tak poznal Štěpánku. Ale vraťme se zpátky k Šimonovi. Už zbývalo jen pár hodin a zjistí pravdu. Byl opravdu velmi nervózní. Aby se uklidnil, začal hrát na varhany. Zahrál si svou oblíbenou Fugu od Bacha. Miloval ji. Možná ještě víc než ty varhany. Za půl hodiny ji měl ale celou přehrátou, tak si sedl na postel a přemýšlel, co bude až do večera dělat. Nic ho nenapadlo. Vzpomněl si, že je vlastně 17. Prosince a že ještě letos neposlouchal koledy. Pustil si tedy svou oblíbenou. Hlas zpěvačky mu udělal lépe. Za chvíli už si s ní pobrukoval slova té zázračné písně. „Sláva už je sníh, jenom ne v Radvanicích. V Trutnově se koulují, na vleku zas nic! Zuzka modlí se, ať vítr zvedne se. Ať jim snížek donese, cestou po lese!" Byla to opravdu nádherná píseň. Šimon sice nevěděl, jestli vůbec nějaké Radvanice či Trutnov ještě existují, nebo ne, ale to bylo jedno. Už nebyl nervózní. A to bylo nejdůležitější. Najednou se ozvalo zaklepání. „Dále!" odpověděl Šimon. Dovnitř vešla královna Štěpánka l. řečená Psychologická. Na svého syna se dojatě podívala. „Už si tak dospělý!" vzlykla Štěpánka. Nemohla uvěřit, že se její malý Šimůnek už bude ženit. Šimon protočil panenky, tyhle řeči nesnášel. Proto raději položil zajímavější otázku. „Příjde otec na tu večeři?" „Asi ano. Budou tam kamery z televize a jedenáct dalších chlapců." odpověděla královna. „Doufám, že si vezmeš něco jiného než tyhle hadry, nechala jsem ti ušít nové sako a ty ho vůbec nenosíš!" Tyhle řeči Šimon taky nesnášel. „Už musím jít, čekají na mě komorné. Uvidíme se na večeři." Šimon zase osaměl. Nervozita se vrátila a s ní vztek na otce. Nemohl si pomoct. Praštil rukou do stěny. Okamžitě zalitoval, že to vůbec udělal. Rychle vytáhl obvaz, aby zastavil krvácení. Obvaz naštěstí rychle zabral. Byl z lékárny Bennu, kde si jeho zdraví vzali pod svá křídla. Zbývala hodina. Šimon si povzdechl a začal se převlékat.