Selekce aneb Syn magického Dušana

Kapitola 37. Elita

Šimon přemýšlel celou noc. Koho vyřadit a koho nechat v zámku? U koho ješance, že by mohl najít pravou lásku a s kým si naopak nerozumí? Do rána mělale vše připravené. Zatímco si tedy Šimon nacvičoval projev, Štěpán mělnormální vyučování. „Takže, dnes budeme zkoušet u tabule. Tak třeba... paneOndro, pojďte sem!" řekla Natka a Ondra se přesunul před tabuli. „Takže, Ondro,kde je horní dutá žíla?" zeptala se Natka. „A je to důležitý?" zeptal se naoplátku Ondra. „Ano, je." odpověděla naštvaně Natka. „A na co to potřebujete,vrchní vychovatelko?" zeptal se Ondra a třída vybuchla smíchy. Bylo jasné, žese Ondra snaží parodovat včerejší výslech. „Píšu si za pět, pane Ondro, amůžete se zase posadit." řekla Natka a Ondrovi zmizel úsměv z tváře. Včerejšívýslech byl pro Štěpána jedna velká záhada. Nejdřív se v paláci objeví holka,které se bojí i Dušan (a ten se nebojí ničeho kromě jeho dcery a ztráty koruny)a potom ta dívka přes noc záhadně zmizí a nikdo neví jak se jí to podařilo. ProDušana to byla obrovská rána, protože mu někdo utekl z vězení, ze kterého senedá utéct. Hodina biologie ale pokračovala. „Jestli se okamžitě neuklidníte,napíšeme si písemku!" řekla výhružně Natka a chlapcům nezbylo než držetzobáky. Než ale stihla pokračovat, dovnitř vstoupil dědictrůnu NSRT, princ Šimon ll. Natku pozdravil kývnutím hlavy a otočil se na svénápadníky. „Vážení účastníci Selekce, chtěl bych vám říct o mém rozhodnutí,které velmi ovlivní soutěž. Po tom, co byl zabit jeden ze soutěžících, Ondra,jsem se rozhodl snížit počet soutěžících na Elitu. Vím, že k tomuto krokupřistupuji brzy, ale jde o vaše osobní bezpečí." Ve třídě to zašumělo. „Těmi,kdo postupují do Elity, budou následující pánové. Pan Dejvid a pan Šarel." Tidva si hluboce oddechli. „Pan Jony a pan Kubík." Jony s Kubíkem si vzájemněplácli a napjatě čekali na další jména. „Pan Ondra..." Ondra měl co dělat aby seneroztančil. Za to Štěpán pohlédl na Adama. To musí vyjít. Určitě to bude on.Samotného ho překvapilo, že mu na tom tolik záleží. „... a pan Štěpán!" Štěpánovisrdce začalo zase tlouct v normálním rytmu a vydechnul. Ani si nevšiml, že celoudobu zadržoval dech. Zato Adama měl na krajíčku. Princ ale ještě pokračoval.„Blahopřeji všem postupujícím a omlouvám se vyřazeným, ale nemohl jsem dálzbytečně riskovat vaše životy. To je od mne vše, uvidíme se na obědě." řeklŠimon. Ve třídě nastal zmatek. Postupující si gratulovali a utěšovali Adama,který si šel sbalit kufry. Ve třídě už byly jen tři lavice. Na začátku jichbylo šest. Jednu věc ale Štěpán nechápal. Proč si ho tu princ nechal? Vždyť onmu v podstatě řekl, že už o něj nemá zájem. To bude muset zjistit. Celédopoledne se už neučili, na to byli moc rozrušení. Na obědě to bylo také jiné.Zatímco předtím seděli u několika stolů, teď seděli u jednoho. Najednou sesoutěž změnila něco jiného. V přátelství. Zatímco všichni jedli, vtipkovali a dělalisi srandu z tanečků Ondry, Štěpán byl podivně zamlklý. Po obědě se vypravil doŠimonovy komnaty. Nutně s ním potřeboval mluvit. Nakonec se odhodlal azaklepal. „Dále!" ozval se Šimonův hlas. Štěpán vešel. „Štěpáne!" vyhrkl Šimon.„Zrovna jsem s tebou chtěl mluvit." řekl. „Já s tebou taky." přiznal Štěpán.Dodal si odvahu a pokračoval. „Proč jsi mě tady nechal?" zeptal se. Šimon se poněm překvapeně podíval. „Už jsem ti to říkal. Miluji tě. A když mi odpustíš tumaličkost s Juliette, mohlo by nám to klapat." řekl. To, že mu odpustil uždávno, Štěpán neřekl. Místo toho se políbili. A Štěpán znovu začal aktivněbojovat o princovo srdce.

Konec