Selekce aneb Syn magického Dušana

Kapitola 21. Poprava

Ráno Štěpána komorné oblékly do černého jednoduchého obleku. Spolu s dalšími je odvedli do vstupní síně. Pak jeden po druhém odešli na nádvoří, kde byli přivítáni úžasným potleskem. Pak přišla královská rodina a potlesk byl ještě větší. Když se všichni usadili, Štěpán si všiml, že Marcel chybí. Nebyl tam. Pak král se král zvednul a oznámil: „Přichází soutěžící Marcel, komorná Anna a Marcelova rodina!" na pódium přišel Marcel v okovech a hrdým výrazem, komorná, která pláčem nemohla ani chodit, postarší pán s ledovým výrazem, jeho uplakaná manželka a usměvavý muž tolik podobný Marcelovi. Král znova spustil. „Sešli jsme se tu dnes, abychom ztrestali opovržení hodný čin, které ho se dopustil soutěžící Marcel a komorná Anna. Marcel nás všechny zmátl svou chytrostí a bystrostí, ale porušil věrnost našemu princi. Jeho bratr Jeroušek, velitel ozbrojených sil, v paláci natočil video, kde Marcel s touto komornou porušuje závazek našemu princi!!!" dav zabučel. Anna se rozplakala ještě víc. „Miluju tě Anno! Neboj se, všechno spolu zvládneme, všechno bude dobré!" Ještě to Marcel ani nedořekl a už jeho otec křičel na Marcelova bratra. „Ty blbče, uvědomuješ si vůbec, co s námi bude? Co bude s ním? To jsi tolik žárlil, že je výš postavený, že jsi ho musel udat? Měl jsem tě nechat doma nebo z tebe udělat řadového vojáka!!" Jeroným vypadal, že otcův řev vůbec nevnímá a stále se usmíval a mával do davu. Král pokračoval. „Marceli! Ty ses provinil, ovšem jsi Třetí a proto, přestože jsi se dopustil velezrady, nebudeš popraven!" Dav zabučel a Marcelova matka si viditelně oddechla. „Marceli, odteď jsi Dvanáctý, nejnižší z nejnižších. Jsi zbaven své kasty a je ti odebrána hodnost!" Marcelova matka se rozplakala. Anna se třásla nervozitou a Marcel na ni neustále volal, že ji miluje. „Anno, ty jsi se provinila také a jsi Šestá, proto bude tvůj čin ztrestán smrtí!" Dav nadšeně zaburácel a Anna se znovu rozplakala. Kat ji popadl a táhl na popravčí špalek, když tu se Marcel rozkřičel. „Ne! Anno, miluji tě celým svým srdcem! Králi, beru Annin trest na sebe! Zemřu sám! Anno, miluji tě! Jsi a byla jsi vždy moje jediná. Najdi si prosím hodného a skvělého muže, žij a zapomeň na mě!" Anna se na něj podívala „Na tebe nikdy nezapomenu, Marcelíčku! Miluji tě!" Marcel sám došel ke špalku a znovu se rozkřičel. „Jeronýme, ty demente! Proklínám tě, ty blbečku! Zradil jsi naši rodinu! Jak se můžeš rodičům podívat do očí! Jeronýme, Jeronýme, do roka a do dne zvu tě na boží soud! Pitomče jeden!!!" Jeroným stále dělal, že neslyší. Pak si ale Štěpán musel zakrýt oči, aby neviděl Marcelovu hlavu padající na zem. Dav propukl v jásot, Anna a Marcelovi rodiče v pláč a Štěpán s ostatními se zvedl a odešel. Poslední co viděl, bylo jak odvádí Annu do auta. Prý ji měli odvést někam na sever. Neměla skoro žádnou šanci přežít. V komnatě Štěpán našel ubrečenou Elizabeth. Jak ho spatřila, okamžitě se zvedla. „Omlouvám se pane, já..." „To je v pořádku," přerušil ji Štěpán „Já jsem z celé té záležitosti také rozrušený!" Elizabeth se na něj podívala a pokračovala. „Víte... ona Anna byla moje starší sestra..." Elizabeth se znova rozbrečela. „Prý ji popravili!" řekla. Štěpánovi jí bylo strašně líto. Sám věděl, jaké to je, přijít o sestru. „Nepopravili. Marcel si s ní trest vyměnil. Popravili jeho." Zatímco Elizabeth se do obličeje trochu vrátila barva, Štěpán měl co dělat, aby se nerozbrečel. Když viděl Elizabeth před sebou, strašně mu připomínala Martu. Vzal ji kolem ramen. „Nebrečte. To bude dobré. Třeba se jí ujme nějaká rodina a bude normálně žít. Stát se může všechno." Elizabeth se na něj usmála. „Moc děkuji, že mi pomáháte." Štěpán moc nevěděl co říct a tak se taky usmál a řekl. „Vám bych pomohl kdykoliv a kdekoliv." Podíval se Elizabeth do očí. Ona jemu. A pak se to stalo. Políbili se. Malý hlásek v Štěpánově srdci říkal To chceš dopadnout jako Marcel? Ale Štěpán ho hned vytěsnil z hlavy. Jediný, kdo teď pro něj existoval, byla Elizabeth.