Kapitola 10. Dopis se špatnou zprávou

20 2 2
                                    

Štěpán vešel do své komnaty. Byla nádherná. Tak luxusní nábytek Štěpán ještě nikdy neviděl. Stěny byly zdobené zlatem a stůl byl celý z mramoru. Ačkoli to bylo nádherné, Štěpán se už zase cítil jako ráno, když stál před zrcadlem. Jakoby sem vůbec nepatřil. Tohle neměl být jeho život. Měl si vzít Osmé děvče a žít jako švec, ne prince a být královník. Začal si tedy vybalovat věci, aby přišel na jiné myšlenky. Když najednou se ozvalo zaklepání. Vešel sluha. „Nesu dopis pro pana Štěpána od jeho otce." Štěpán si dopis rychle převzal. A přečetl.

Drahý Štěpánku, doufáme, že se o tebe dobře starají a že se máš dobře. Nám tady všem chybíš. Tánička ti začala šít nový kabát se znakem koruny, že si ho vezmeš na svatbu s princem Šimonem. Víš, že je papír drahý, proto půjdu rovnou k věci. Teď večer je už přes 24 hodin, co jsme naposledy viděli Martu. Nahlásili jsme ji jako pohřešovanou. Kdyby ji našli, okamžitě bychom ti napsali. Zákony naší země znáš, takže víš, co znamená, když do tří dnů nenapíšeme. Máme tě moc rádi. Máma, táta, Tánička a brzy snad i Marta.

Štěpán si dopis musel přečíst několikrát, aby ho vůbec pochopil. Samozřejmě že věděl, co se stane, když se pohřešovaný do tří dnů nenajde. Prohlásí ho za mrtvého a už ho nikdy nikdo nehledá. Během tří dnů je ale velmi malá pravděpodobnost, že někoho najdou. Byla skoro stoprocentní jistota, že o Martu navždy přišel. O Martu, která mu nikdy v práci nepomohla a všechno komentovala. Do očí mu vhrkly slzy. Ihned je vymrkal a osušil si oči. Princ hledá silného královníka, ne uplakánka. Bude muset svůj žal skrýt a nedat ho na sobě vidět. Nebo se o to alespoň musí pokusit...

Selekce aneb Syn magického DušanaKde žijí příběhy. Začni objevovat