Selekce aneb Syn magického Dušana

Kapitola 34. Velký útok

Další den probíhal v klidu. Francouzská rodina zase odjela a babička Anička si koupila letenku do Vatikánu, takže také odletěla. V poledne přišla do třídy Štěpánka. „Ahoj Natko, zítra se prosím tě stav na kafe, musím ti něco říct. Třído, chtěla bych jen krátce zhodnotit včerejší recepci. Tu, jak všichni víte, pořádal Kubík a Štěpán. Dušanova rodina byla velmi nadšena. Vše proběhlo bez sebemenších zádrhelů a proto k tomu bude přihlédnuto při dalším vyřazování. To je ode mne vše. Nebo víš co, Natko? Stav se už dneska, tohle nepočká." řekla královna a odešla. Štěpán si plácl s Kubíkem a oba dva se tvářili potěšeně. Natka jen spokojeně kývla hlavou. „A to mi připomíná, že další recepcí bude havajská recepce pana Ondry a pana Adama. Šéfkuchař našeho paláce, pan Přemek Forejt, by měl dostat vaše menu do konce týdne." Pak zazvonilo a chlapci se šli převléknout na tělocvik. Tentokrát běhali 60 m na nádvoří. Štěpánovi to docela šlo. Zato Dejvidovi ne a neustále nadával, že je to pitomost. Když se protahovali na konci hodiny, ozval se alarm. Ale příliš pozdě. Na nádvoří už vrhla banda rebelek a začaly na všechny střílet ze samopalů. Všichni začali utíkat, ale Štěpán se nemohl pohnout. Kolem něj létali kulky, slyšel vykřiknout Šarela, asi se mu něco stalo, ale Štěpán nebyl schopný zaznamenat co. „Štěpáne, dělej, rychle do krytu! Štěpáne pojď!" volal za ním Kubík, ale on jakoby ho vůbec neslyšel. Stál uprostřed toho všeho, když se ozval výstřel. (Ozvalo se několik výstřelů najednou, ale pojďme se zaměřit na tenhle jeden). Štěpán sledoval kulku jako v zpomaleném filmu. Kulka letěla, těsně minula strom, zkřížila cestu jiné kulce a nakonec se zabodla do Ondrovy hrudi. Zbytek soutěžících byl už dávno pryč. „Neee!" zakřičel Štěpán. Ondra, který byl původně Desátý a byl farmář, byl mrtvý. Zakřičet ale nebyl úplně nejlepší nápad, protože na sebe upoutal pozornost střelkyně. Ta se na něj otočila a Štěpán zalapal po dechu. Ne, to nemohla být ona. Ale smysly ho neklamaly. Měla sice kratší vlasy a přes půlku obličeje šátek, ale Štěpán by ji poznal kdykoli. „Marto!" vydechl Štěpán a nemohl uvěřit, že svou malou ztracenou a právě nalezenou sestřičku zase vidí. Marta se ale otočila a začala pálit do jednoho ze strážců. Přestože by si s ní Štěpán rád promluvil, začal rychle zdrhat, aby nedopadl jako Ondra. (Ne že by se bál Marty, ale střelců bylo na nádvoří víc). Když se konečně dostal do krytu, všichni vypadali dost zuboženě. (Až na královnu, ta vypadala skvěle vždy). Dušan měl pořezanou tvář. (Nechť jizvy na jeho tváři navždy připomínají hrdinský čin důstojnice Lithium!). Šarel měl prostřelenou paži. ( Už nikdy nebude držet čistící prostředek jako dřív!) Dejvid vyvrknutý kotník. (Sláva bohu na výsostech, už nebude muset běhat 60 m!). Šimon v krytu chyběl. „No konečně!" řekla Natka. „Teď čekáme už jen na jeho jasnost a na Ondru." „Ondra... on..." Štěpán ze sebe nemohl ta slova dostat. „... je mrtvý." Štěpán to skoro zašeptal. Natka vykřikla a zakryla si ústa rukou. Ostatní se po sobě vyděšeně podívali. Dál už Štěpán nic nevnímal. Jeho sestra je feministická rebelka. Ví o tom někdo? Nehrozí jí vězení? (Samozřejmě že hrozí, ale Štěpán se v právu a zákonech vyznal asi tak stejně jako my v matematických úlohách na procenta s úsečkami). A na podobná témata přemýšlel až do té doby, než do krytu stráže přivedli prince Šimona. Vypadal jinak. Měl růžové stíny. Kolem očí linky. A řasenku miss sporty. (Práce Marty potom, co zastřelila Ondru). Na puse zářivou rtěnku. A na ruce umělecky zpracované tetování Jsem dokonalý feminista. Dušan to nevydržel a rozesmál se. Pak se ale zase zašklebil, protože měl přeci pořezanou tvář. „Bože můj!" povzdychla si Štěpánka a šla svému synovi umýt obličej. Pak dovnitř vešli stráže. „Vaše veličenstvo, jednu jsme chytili!" V Štěpánovi hrklo jako ve starých kukačkách. Co když to je Marta? Zato Dušan se i přes své zranění usmál. „Výborně! Uvidíme, co všechno nám řekne."